Josef Hlinomaz

Český herec Josef Hlinomaz přišel na svět dne 9. října roku 1914 v Praze. Jeho rodina však krátce po Josefově narození přesídlila na Dobříš, kde Hlinomazovi žili po dva roky a posléze přesídlili do Příbrami. Zde strávil malý Pepík převážnou část svého dětství. Byl nezbedné dítko a navzdory skutečnosti, že tatínek Josefův byl učitelem (hudební skladatel a pedagog Václav Hlinomaz, 1873 - 1941), chlapec rozhodně neměl vysvědčení premianta. Byl však výborně sportovně nadaný, což možná nekoresponduje s pozdější vizáží Josefa Hlinomaze, jakou znají diváci. Pravdou však je, že výborně plaval a vyhrál několik závodů.

PRVNÍ SETKÁNÍ S HERECTVÍM A STUDIA
Již jako chlapec miloval Josef Hlinomaz biograf a do kina rád chodíval na hvězdy němých filmů – Chaplina, Friga, Lloyda, Fairbankse a další. Okouzlili ho též příbramští ochotníci. V sokolovně v Příbrami vystoupil ve své první roli coby trpaslík. Prý dokonce sám napsal vlastní hru, která se jakožto veselohra hrála na Silvestra a sklidila velký úspěch.

Na divadle tedy mladičký Josef Hlinomaz exceloval, ve škole již úspěchy tak velké nebyly. Reálku prý studoval nikoliv sedm, ale devět let, odmaturoval napodruhé. Avšak nevzdával se a pokračoval ve studiích. Původně započal studovat profesuru kreslení a zeměpisu, avšak umělecká duše zvítězila a on přestoupil na dramatickou konzervatoř. Oslnil již přijímací komisi svým přednesem „Baladu o očích topičových“ (Wolker) a „Křest sv. Vladimíra (Borovský). Jiří Plachý předsedal přijímací komisi, která Josefa Hlinomaze přijala bez výhrad.

Ve druhém ročníku konzervatoře se objevil na prknech Národního divadla, jednalo se přirozeně o statování, avšak pro budoucího herce tato zkušenost znamenala mnoho. Ztvárnil tehdy např. postavu posla, který přináší zprávu o pražské defenestraci, ve hře o králi Václavu IV. Setkal se zde mj. s Jiřím Steimarem. Hru režíroval Karel Dostal.

DIVADELNÍ ŠTACE
Studia na pražské dramatické konzervatoři ukončil Josef Hlinomaz dne 21. června roku 1940. Na jeho vysvědčení se skvělo hodnocení „velmi způsobilý“, což by zřejmě do původního nezdárného studenta z reálky nikdo neřekl. Toužil hrát na divadle, avšak jeho angažmá bylo ovlivněno nacistickým režimem. Putoval tedy po štacích a objevil se v různých divadlech – např. Kladenské divadlo, Východočeské v Pardubicích, divadlo v Plzni, Vinohradské. Zde byl rok a okupanti nařídili naprosto uzavřít veškerá divadla. Josef Hlinomaz se vrátil domů do Příbrami a do konce války se věnoval malování, které kromě herectví bylo jeho další životní vášní.

Po roce 1945 začala další pouť Josefa Hlinomaze po českých divadlech. Ve většině z nich působil v rámci štací už za války. Začínal opět na Kladně, avšak zde mu angažmá přerušila vojna. Stal se členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde – jak sám později vzpomínal – poslední z pěti měsíců své služby umělecky napovídal. Bylo mu již 32 let. Posléze se objevuje na scénách Realistického divadla, od roku 1949 v Národním divadle, v letech 1952 – 1958 na scéně Divadla estrády a satiry. Pojilo ho výrazné přátelství s hereckým kolegou Miroslavem Horníčkem, s nímž se seznámil za války v době plzeňské štace. Oba pánové trávili dlouhé hodiny diskuzemi o nejen o umění, ale i o běžném životě. Byli milovníci dobrého jídla.

JOSEF HLINOMAZ A FILM
Není bez zajímavosti, že pozvolna v 50. letech Josef Hlinomaz divadelnictví zanechává a přechází výslovně na práci filmovou a televizní. Jeho filmografie je velmi bohatá. Josef Hlinomaz hrál různé role – od úplně maličkých po role většího rozsahu. Nevadilo mu hrát epizodky, důležité bylo, že do každé své figurky dal svou duši. Poprvé se objevil v krátkém filmu NEROZUMÍM v roce 1947 a poté již následovala řada nejrůznějších postav, kterých bylo víc než sto! Nejraději prý spolupracoval s režisérem Oldřichem Lipským, o čemž i svědčí slušná řádka filmů, které spolu natočili. V Lipského filmech zazářil Josef Hlinomaz např. jako Grimpo pochutnávající si na skleničkách v parodii na westerny LIMONÁDOVÝ JOE (1964), dále tapetář Boufon ve SLAMĚNÉM KLOBOUKU (1971), byl zřízencem na psychiatrii neboli jedním z Arnoštů v roztomilé komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE (1974) či ošetřovatelem slonů ve snímku CIRKUS V CIRKUSE (1975). Pokud se vrátíme o více než 20 let zpět, nelze nepřipomenout slavnou roli výběrčího daní v nesmrtelné Zemanově pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA z roku 1952. Z televizních rolí si jistě diváci pamatují na bodrého obyvatele obce Třešňová v seriálu CHALUPÁŘI (1975). V hereckém souboru Filmového studia Barrandov působil Josef Hlinomaz až do své smrti.

HLINOMAZ MALÍŘEM A FEJETONISTOU
Již byla řeč o tom, že Josef Hlinomaz rád maloval. K malířskému stojanu se vracel po celý život, byla to pro něho forma odpočinku a trávení vzácného volného času. Pod jeho rukama vznikaly tzv. naivní obrazy i dokonce knižní ilustrace, v legendární knize Karla Poláčka „Bylo nás pět“ nalezneme právě obrázky Josefa Hlinomaze. Své vlastní literární nadání vtiskl do mnoha fejetonů, jimiž přispíval do různých novin a časopisů.

„Hraju prostě to, co přijde. Herci moc velké možnosti nemají. A tak většinou dělám, co mi řeknou. Většinou hodnýho nebo zlýho tlustýho. Kupodivu hraju rád i ty zlý, protože v životě celkem ani příležitost bejt zlej nemám,“ řekl o sobě Josef Hlinomaz. A byla to pravda. Jeho přátelé na něho vždy vzpomínali jako na člověka s upřímným srdcem a milou povahou. Rozdával smích a dobrou náladu, začal pracovat na svých pamětech, měl jistě mnoho plánů a čekaly by ho další báječné role. Život však jeho kapitolu dopsal sám…tragicky se uzavřela dne 8. srpna roku 1978 na dovolené ve Splitu v Jugoslávii. Osudnou se mu stala jeho láska k plavání a k vodě. Namísto poklidné rekreace strávené u moře zastihl Josefa Hlinomaze ve Splitu infarkt. Odešel uprostřed rozdělané práce a mnoha plánů...

Zpracováno s využitím publikace:
ROHÁL, Robert: Mistři malých rolí, 1. vydání, Nakladat. XYZ, Praha, 2005

Pozn. aut: V oficielní filmografii je jako první debutová role Josefa Hlinomaze uváděna postava Ivana, syna profesora Karase, v půvabné komedii MRAVNOST NADE VŠE z roku 1937. Kdo tento snímek zná, přemýšlí, zda se skutečně v postavě drobného mladíka jedná o později spíše korpulentního pána s hlubokým rozšafným hlasem. O této roli však některé životopisné články nemluví. Je to tedy Josef Hlinomaz opravdu? Nebo jde o chybu ve filmových materiálech? Najde se někdo, kdo nám tuto „záhadu“ pomůže rozluštit? Děkujeme předem za Vaše ohlasy.

Autor: Hortensie

Konzervatoř ukončil v r. 1940. Hrál na Kladně (1942/3 a 1945/6), v RDZN, v Divadle satiry, ND, ABC. Zejména v 50. a 60. Letech účinkoval v estrádních a zábavných pořadech. Ve filmu a TV hrál menší role, kde strhl pozornost diváků osobitým komediálním projevem. Proslavil se také jako naivismem inspirovaný výtvarník. Tragicky zahynul během dovolené.

Pod rozložitým a drsně vyhlížejícím zevnějškem skrýval plachou duši umělce. Byl obsazován do rolí vzteklých mužů a dědků, kteří neomylně dokázali rozesmát diváky. Hrál nejrůznější hospodské, vrátné, cirkusáky nebo policisty. Z dlouhého výčtu Hlinomazových rolí patří k nejvýraznějším zuřivý pistolník Grimpo v LIMONÁDOVÉM JOEOVI (1964), hostinský Palivec v DOBRÉM VOJÁKU ŠVEJKOVI (1956) nebo zápasník Čongr v LIDECH Z MARINGOTEK (1996).

Ve filmu nikdy nedostal tzv. velkou nebo hlavní roli, svůj umělecký talent však uplatnil také na divadle a ve vlastní
malířské tvorbě. V roli malíře se objevil v Jasného filmu
VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968) a v povídce HRY LÁSKY z filmu PSI A LIDÉ (1971, režie: Evald Schorm).

Jeho vlastnímu výtvarnému projevu byly věnovány dva krátké filmy JAK NAMALOVAT BĚSNÍCÍ INDIVIDUA (1967, režie: Jaroslav Boček), a DVOJÍ ŽIVOT JOSEFA HLINOMAZE (1976, režie: Jiří Brdečka).