Miroslav Horníček

Jako všestranná umělecká osobnost patří dnes Miroslav Horníček k českým legendám divadla a televizní zábavy, a i když se sám ke svým filmovým rolím vyjadřoval s ironickým nadhledem, zařadil se i mezi významné osobnosti československé kinematografie. Miroslav Horníček pocházel z Plzně, kde se narodil krátce po skončení první světové války a ke svému rodišti se vždy hrdě hlásil. Jako student začal v Plzni s amatérským herectvím, za druhé světové války získal první profesionální angažmá v Městském divadle v Plzni, kde byl hercem a později i režisérem.

V roce 1945 odešel Miroslav Horníček do Prahy, kde začínal v divadle Větrník (1945-1946), několik let pak měl zázemí v Divadle satiry bratrů Oldřicha a Lubomíra Lipského (1946-1949). V menších rolích se tehdy také poprvé objevil před filmovou kamerou (POLIBEK ZE STADIÓNU, 1947; PAN NOVÁK, 1949). V letech 1949-1955 byl Miroslav Horníček členem činohry Národního divadla; ačkoliv na naší přední scéně strávil šest let a odehrál tu desítky velkých i menších rolí (Hadrián z Římsů, Morálka paní Dulské), v jeho profesní biografii se nejedná o nijak zásadní období, poprvé se tu ale na pozici asistenta režie seznámil i s jinými formami práce. Několikaleté jevištní spolupráci s Janem Werichem předcházelo jejich setkání v legendární pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954), v níž Horníček hrál prince Krásného.

V letech 1955-1961 působil Horníček spolu s Janem Werichem na scéně Divadla ABC. Spolupráce s Werichem si Horníček považoval a po jeho boku zahájil novou etapu své umělecké dráhy, kdy se začal věnovat i psaní. Některá vystoupení ve slavných divadelních hrách byla zaznamenána i televizí (TĚŽKÁ BARBORA, 1960; BALADA Z HADRŮ, 1960). Z dalších Horníčkových rolí ve filmu připomeňme hlavní postavu doktora Průchy v dodnes svěží komedii KAM ČERT NEMŮŽE (1959), v níž byla jeho partnerkou začínající Jana Hlaváčová. Po Werichově odchodu z Divadla ABC v roce 1960 našel Horníček nového jevištního partnera v Miloši Kopeckém, s nímž slavil velké úspěchy zvláště ve vlastní hře Tvrďák. V letech 1958-1968 byl také moderátorem Festivalových minut z Karlových Varů.

Již od konce padesátých let vystupoval Horníček příležitostně v Semaforu, kde nakonec našel trvalé zázemí (1964-1967), mezitím ale prošel i Hudebním divadlem v Karlíně (1961-1963). Ve filmu mu několik dalších zajímavých příležitostí nabídl komediální žánr (TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ!, 1964), naopak nepříliš šťastným se ukázal pokus prosadit jej i v dramatické poloze (kriminálka SMRT ZA OPONOU, 1966). V mezinárodním měřítku Miroslava Horníčka zviditelnil na svou dobu nevšední projekt KINOAUTOMAT (1967), který byl s úspěchem prezentován na výstavě Expo 67 v kanadském Montrealu.

Přelom 60. a 70. let přinesl Miroslavu Horníčkovi velké úspěchy v televizi, značné popularitě se těšila jeho talkshow HOVORY H (1969-1970), nesmrtelný pomník mu pak postavil úsměvný seriál BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI (1971), v němž vytvořil dvojici s Jiřím Sovákem a byl také autorem scénáře. Tento vrchol Horníčkových hereckých aktivit před kamerou zatemňuje tragická smrt jeho syna Jana, k níž došlo právě během natáčení. Jako představitel inteligentní zábavy s častými narážkami na politický režim se Miroslav Horníček znelíbil komunistické moci počátkem sedmdesátých let a jeho další seberealizace v médiích byla prakticky nulová. O to více se věnoval divadlu, jako režisér pohostinsky působil na různých scénách, často například ve Státním divadle v Brně (Můj strýček kovboj, Malá noční inventura), dále to bylo Divadlo Vítězného února v Hradci Králové, hrál a režíroval i v Praze. Absolvoval četná zájezdová představení, v nichž nejen jako herec, ale i vypravěč a konferenciér uplatňoval svůj laskavý humor.

Po roce 1989 obnovil Miroslav Horníček svůj někdejší úspěšný televizní pořad pod názvem HOVORY H JEŠTĚ PO DVACETI LETECH (1990-1991). V pořadu Dva muži někde vystupoval s Pavlem Bobkem, závěr jeho aktivit je spojen se slovenským šansoniérem Igorem Šebem. Četná vystoupení Miroslava Horníčka jsou zaznamenána na gramofonových deskách i CD, pro vydání na deskách četl také slavná literární díla (Smrt krásných srnců, Tři muži ve člunu). Umělecké aktivity rozvíjel i v jiných oborech, věnoval se fotografování a malování, jako autor surrealistických koláží se představil na několika výstavách. Kromě divadelních her napsal i řadu úspěšných knih, z těch nejznámějších připomeňme alespoň Dobře utajené housle (1967).

V rámci televizní ankety Týtý byl Miroslav Horníček v roce 1997 uveden do Síně slávy, ve stejném roce získal i Cenu Thálie za mimořádný přínos jevištnímu umění, následovalo i čestné občanství v rodné Plzni (1998). V roce 2000 pak obdržel státní vyznamenání, Medaili za zásluhy v oblasti kultury. Na konci života se Miroslav Horníček potýkal s četnými zdravotními problémy a byl několikrát hospitalizován, zemřel v nemocnici v Liberci 15. února 2003 ve věku 84 let.

Autor: argenson

spisovatel, dramatik, herec a režisér
Osobnost M. Horníčka v sobě slučuje několik profesí. Je hercem, prozaikem, ale i autorem dramatickým, režisérem, stejně jako lidsky moudrým. laskavým humorem obdařeným průvodcem celé řady televizních pořadů. Jeho umělecká dráha začala v Plzni, kde jako student ochotničil. Láska k divadlu zvítězila nad existenční jistotou úředníka a M. Horníček zakotvil v r. 1941 definitivně u divadla. Nejprve v Městském divadle v Plzni a těsně po osvobození pak již v Praze. Větrník, Divadlo satiry a v r. 1949 je přijat J. Honzlem do Národního divadla. Odehrál v něm nemálo rolí, na celou řadu z nich však dnes vzpomíná s odstupem let i zkušeností. Ty mu ostatně posloužily i jako dobrá škola pro jeho následnou spolupráci s J. Werichem v Divadle ABC. Tady v letech 1955 hrál např. Terentia Bulvu íCeasar), Androkla (Androkles a lev). Le Gouce (Husaři). Na této scéně také současně začíná nová kapitola tvůrčího života M. Horníčka. Partnerství s J. Werichem mu otevřelo možnost i k vlastní seberealizaci mimo oblast tzv. repertoárových divadel. Začíná konferovat estrádní pořady spolu s J. Suchým a J. Šlitrem v kavárně Vltava, hostuje v Semaforu ve hře Člověk z půdy. Po odchodu J. Wericha z divadla ABC si začíná vytvářet vlastní autorské zázemí
i nové partnerské. tentokráte s M. Kopeckým. Se svou hrou Tvrďák, v níč hrál spolu s M. Kopeckým. slavil celou řadu úspěchů v celé republice. V r. 1965 se také navrací do Semaforu, jehož stálým hostem je až podnes. kdy jej můžeme vidět v recitálu P. Bobka Dva muži někde. V r. 1967 moderuje Kinoautomat, v němž současně i hraje. Je to období i Horníčkovy prozaické činnosti - píše Dobře utajené housle, následují Javorové listy, Listy z Provence a další. Vznikají í hry - Dva muži v šachu, Malá noční inventura, Rozhodně nesprávné okno. A k tomu řada rolí divadelních, filmových (Kam čert nemůže. Smrt za oponou), televizní Hovory H ad. Jako herec i režisér hostuje v ABC Praha,Semaforu, SD Bmo. DVÚ Hradec Králové a v Divadle J. K. Tyla
v Plzni.

Březina:
Začínal ve studentském divadelním souboru. V l.1941-5 působil v
Plzni, pak Větrník (1945/6), Divadlo satiry (1946/9), ND
(1949/55). Od roku 1955 začala jeho spolupráce s J. Werichem v
ABC. V 60. letech se věnoval autorskému divadlu. Psal hry,
divadelní úpravy, režíroval a zejména se proslavil svými TV
programy (Hovory H aj.). Ve filmu a TV hrál pouze příležitostně.
Je autorem úvah, vyprávění a dalších textů vydaných v knihách

Osobnost M. Horníčka v sobě slučuje několik profesí. Je hercem, prozaikem, ale i autorem dramatickým, režisérem, stejně jako lidsky moudrým. laskavým humorem obdařeným průvodcem celé řady televizních pořadů. Jeho umělecká dráha začala v Plzni, kde jako student ochotničil. Láska k divadlu zvítězila nad existenční jistotou úředníka a M. Horníček zakotvil v r. 1941 definitivně u divadla. Nejprve v Městském divadle v Plzni a těsně po osvobození pak již v Praze. Větrník, Divadlo satiry a v r. 1949 je přijat J. Honzlem do Národního divadla. Odehrál v něm nemálo rolí, na celou řadu z nich však dnes vzpomíná s odstupem let i zkušeností. Ty mu ostatně posloužily i jako dobrá škola pro jeho následnou spolupráci s J. Werichem v Divadle ABC. Tady v letech 1955 hrál např. Terentia Bulvu íCeasar), Androkla (Androkles a lev). Le Gouce (Husaři). Na této scéně také současně začíná nová kapitola tvůrčího života M. Horníčka. Partnerství s J. Werichem mu otevřelo možnost i k vlastní seberealizaci mimo oblast tzv. repertoárových divadel. Začíná konferovat estrádní pořady spolu s J. Suchým a J. Šlitrem v kavárně Vltava, hostuje v Semaforu ve hře Člověk z půdy. Po odchodu J. Wericha z divadla ABC si začíná vytvářet vlastní autorské zázemí
i nové partnerské. tentokráte s M. Kopeckým. Se svou hrou Tvrďák, v níč hrál spolu s M. Kopeckým. slavil celou řadu úspěchů v celé republice. V r. 1965 se také navrací do Semaforu, jehož stálým hostem je až podnes. kdy jej můžeme vidět v recitálu P. Bobka Dva muži někde. V r. 1967 moderuje Kinoautomat, v němž současně i hraje. Je to období i Horníčkovy prozaické činnosti - píše Dobře utajené housle, následují Javorové listy, Listy z Provence a další. Vznikají í hry - Dva muži v šachu, Malá noční inventura, Rozhodně nesprávné okno. A k tomu řada rolí divadelních, filmových (Kam čert nemůže. Smrt za oponou), televizní Hovory H ad. Jako herec i režisér hostuje v ABC Praha,Semaforu, SD Bmo. DVÚ Hradec Králové a v Divadle J. K. Tyla
v Plzni.

Březina:
Začínal ve studentském divadelním souboru. V l.1941-5 působil v
Plzni, pak Větrník (1945/6), Divadlo satiry (1946/9), ND
(1949/55). Od roku 1955 začala jeho spolupráce s J. Werichem v
ABC. V 60. letech se věnoval autorskému divadlu. Psal hry,
divadelní úpravy, režíroval a zejména se proslavil svými TV
programy (Hovory H aj.). Ve filmu a TV hrál pouze příležitostně.
Je autorem úvah, vyprávění a dalších textů vydaných v knihách

Autor/Zdroj: /Sber