Boris Hybner

HYBNER Boris (1941 – 2016)
Tuhle fotografii mi kdysi přinesl, když jsem o něm psal. A ze Švýcarska, ještě v hlubokých osmdesátých letech, mi pro změnu dovezl růži, kterou utrhl ve Vevey na Chaplinově zahradě a cestou domů ji pro mě lisoval v Exupéryho Citadele...

Boris Hybner byl mim, herec, autor, režisér a pedagog, přední představitel české pantomimické školy. V roce 1964 začínal v divadle Na Zábradlí v souboru Ladislava Fialky, v roce 1966 založil s Ctiborem Turbou Pantomimu Alfréda Jarryho, v roce 1978 soubor Studio Gag.
V sedmdesátých letech jsem ho nakreslil (po paměti, což obvykle nedělám).

Stejným názvem pak nazval v roce 1990 své dnes již neexistující divadlo v Praze na Národní třídě (fungovalo šest sezón). Hybner byl autorem a hlavním aktérem celovečerních programů Na konci zahrady jménem Hollywood, Concerto grosso, Gagman, Někdo to rád horror. Hrál ve 27 zemích tří kontinentů. Za televizní seriál Gagman získal Bronzovou růži z Montreaux. Ve filmech se objevoval od roku 1966 v menších rolích – z těch známějších titulů si připomeňme např. Panelstory, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Pelíšky, Pupendo, Rafťáci.
Setkání před veřejnou rozhlasovou nahrávkou v Šemanovicích
Setkání před veřejnou rozhlasovou nahrávkou v Šemanovicích

Do společenského minicentra Nostalgická myš v Šemanovicích přijel 6.září roku 2001 z čehož vzešla nahrávka dvou rozhlasových pořadů Nostalgické muzeum zábavy s podtitulem Pantomima v rádiu.

V roce 2002 vyšla v jihlavském nakladatelství Listen jeho kniha vzpomínek „Clownovo pozdní blues“. Probíral jsem se kdysi stránkami jeho scénářů a libret pantomim. Scénář jeho tříminutové grotesky Anonym je přímo ukázkovým dílkem, které se vyrovná tomu nejlepšímu, co kdysi dávno před ním vytvořili klasikové tohoto žánru v Americe.

Boris Hybner: ANONYM
Muž ve své kanceláři píše na stroji a jat podivným tušením stočí pohled ke dveřím, pod nimiž se pomalu ale jistě objevuje zalepená obálka.
Muž vyskočí, obálku roztrhne, horečně čte, nevěřícně čte ještě jednou, konečně zaúpí a vybíhá s kloboukem v ruce z úřadu.
Proběhne několik ulic a vbíhá do svého domu.
Vběhne do svého poschodí a prudce odemkne, proběhne bytem, vběhne do ložnice, kde se jeho žena skryje pod přikrývkou, prudce přikročí k jedné ze skříní a prudce ji otevře. A strne.
Ve skříni stojí muž v Borsalinu, v dvouřadovém saku, pouze ve spodkách, a míří na parohatého manžela revolverem.
Chvíle napětí, manžel uskočí, zarachotí výstřel, kulky vysekají díry do protější skříně, jejíž dveře se otevírají pádem těla jiného mafiosa, oděného rovněž ve spodkách.
Ve stejnou chvíli z další skříně vybíhá policista, taky pouze ve spodkách, zatýká mafiána, dává mu želízka a odvádí ho pryč.
Přitom však z jiné skříně stačí vyskočit mrštný pouliční fotograf, opět pouze ve spodkách, a bleskem vyfotografovat mafiána kryjícího si tvář.
Z poslední skříně konečně vyjíždí zmrzlinář, rovněž pouze ve spodkách, od kterého si konsternovaný manžel mechanicky zakoupí zmrzlinu a usedne s ní na pelest vlastní postele.
Naposled nás při nečekaném setkání na koncertě francouzské zpěvačky Zaz vyfotografoval 30. listopadu roku 2015 fotoreportér časopisu Sedmička, Václav Nekvapil.
Ondřej Suchý http://www.semanovice.cz/index.php?page=0030&dt=17147&lang=cz

BORIS HYBNER (vl. jm. Boris Hübner; nar. 5.8.1941, Vyškov, dnes Jihomoravský kraj – zem. 2.4.2016, Praha) byl mimem, hercem, režisérem, scenáristou, choreografem, pedagogem, dramaturgem, producentem a divadelním podnikatelem. Po maturitě pracoval v litvínovské chemičce, studoval na zemědělské škole a na pedagogickém institutu v Gottwaldově. Již tehdy založil amatérský kabaret Reflektor. Jako profesionální mim začínal ve skupině Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí (1964–65), pak se Ctiborem Turbou založil skupinu Pantomima Alfreda Jarryho (1966–72) a autorsky, herecky a režisérsky působil ve vlastním souboru Gag (1978–1996). Současně vystupoval i jako sólista nebo host, často ve vlastních pantomimických pořadech (Cirkus Alfred, Ateliér, Revue Alhambra, Laterna magika, Městská divadla pražská, Divadlo na provázku, Národní divadlo a další). Jako autor a mim se vypracoval ke svéráznému stylu, čerpajícímu především z němé americké filmové grotesky (programy Na konci zahrady, Gagman, Bluff, Concerto Grosso nebo Harakiri). Působil jako pedagog na pražské HAMU. S Viktorem Taušem v roce 1995 založil produkční filmovou společnost GagStones; spolu se podíleli na vzniku psychologického filmu Kanárek a mnohem později na hořké komedie Klauni. Často účinkoval v TV seriálech (Dlouhá bílá stopa, Nevinné lži, Škoda lásky, Kancelář Blaník či Přístav), kde vynikl ve slovenském koprodukčním seriálu Juraje Herze Gagman (1987) podle svého scénáře, v dokumentech, v zábavních pořadech a v TV záznamech divadelních představení. Ve filmu se začal častěji objevovat až v pozdějším věku v menších a vděčných komických rolích. Výrazná byla postava nápadníka a kouzelníka v Pelíškách, šašek v pohádce Čert ví proč nebo jeden z podvodných skořápkářů v komedii U mě dobrý. Jeho osudy a osobní problémy přibližuje TV dokument 13. komnata Borise Hybnera (2005; r. Jiří Střecha) a knižní memoáry Clownovo pozdní blues (2002). Jedna z jeho tří manželek byla malířka Jana Kremanová (nar. 1938), jejich dcera Vanda Hybnerová (nar. 1968) je herečkou. Z řady ocenění připomeňme aspoň Cenu Thálie za celoživotní mistrovství (2010). – Filmografie: (herec, není–li uvedeno jinak) studentský f. Můj čas je tvůj čas je náš čas není čas (1966; r. Allan Elgart), Údolie večných karaván (1968; r. Miroslav Horňák), Bludiště moci (TV–1969, r. Petr Weigl), kr. f. Záznam o posledních chvílích komické dvojice Clow a Hamm, pořízený v roce čtyřicátého výročí zvukového filmu (1969; r. Radúz Činčera; + spol. nám.), Papír (TV–1973; r. Rudolf Růžička, Jan Kratochvíl; spol. sc.), Kočičí princ (1978; r. Ota Koval), Julek (1979; r. Ota Koval), kr. f. Letadlem do Karlových Varů (1979; r. Martin Hoffmeister), Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979; r. Věra Chytilová), anim. filmy Diskjockey (1980; r. Jiří Barta; nám.), Zaniklý svět rukavic (1982; r. Jiří Barta; nám.) a Potopa (1983; r. Zuzana Bártová; nám.), Jára Cimrman, ležící, spící (1983; r. Ladislav Smoljak), Modré z nebe (1983; r. Ota Koval), Straka v hrsti (1983; r. Juraj Herz), Bergman a Bergman, detektivní kancelář (TV–1984; r. Jan Bonaventura; + spol. nám., spol. sc.), Rozpuštěný a vypuštěný (1984; r. Ladislav Smoljak), První sekunda (TV–1989; r. Michael Havas), Poslední motýl (1990; r. Karel Kachyňa; choreografie), Hloupá Augustina (1992; r. Juraj Herz; spol. nám., spol. sc.), dok. Turba ergo teatro (TV–1992; r. Drahoš Šiškovič; účinkující), studentský f. Eleanor Rigby z Malé Strany (1995; r. Viktor Tauš; nám., dramaturgie), Mňága – Happy End (1996; r. Petr Zelenka), střm. f. Za lidmi z ráje (1996; r. Miloslav Šmídmajer; + sc., komentář), Kanárek (1999; r. Viktor Tauš; spol. sc., spol. prod.), Pelíšky (1999; r. Jan Hřebejk), studentský f. Boxed In (2002; r. William T. Iversen, Daniel Kost, Jason Raswant), Prsten kohouta Alektrya (TV–2002; r. Svatava Simonová), Čertí ví proč (2003; r. Roman Vávra), dok. Je to krsné, když vám přes noc vyroste na zahrádce cirkus (TV–2003; r. Rudolf Chudoba; účinkující), dok. Kristova léta, dámy… (TV–2003; r. Tereza Kopáčová; účinkující), Pupendo (2003; r. Jan Hřebejk), Rafťáci (2006; r. Karel Janák), Poslední vlak (2007; r. Dana Vávrová, Joseph Vilsmaier), Fredy a Zlatovláska (TV–2008; r. Tomáš Krejčí), Peklo s princeznou (2008; r. Miloslav Šmídmajer), U mě dobrý (2008; r. Jan Hřebejk), anim. f. Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? (2009; r. Jiří Barta; hlas), L’homme qui rit (2012, Muž, který se směje; r. Jean–Pierre Améris – V), Probudím se včera (2012; r. Miloslav Šmídmajer), Klauni (2013; r. Viktor Tauš; nám., spol. sc.), dok. LSD made in ČSSR (TV–2015; r. Pavel Křemen; účinkující), Wilsonov (2015; r. Tomáš Mašín), Marguerite (2015; r. Xavier Giannoli), Rudý kapitán (2016; r. Michal Kollár).

Zdroj: –jl– / NFA