Dušan Klein

Dušan Klein (vlastním jménem Július) pochází ze Slovenska, kvůli svému židovskému původu byl jako dítě vězněn v koncentračním táboře Terezín, poté žil v Ostravě a v Praze, v 50. letech se objevil před kamerou jako dětský herec. Na FAMU vystudoval obor filmové režie (1962), poté pracoval ve svobodném povolání, v letech 1975-1991 byl režisérem Filmového studia Barrandov. Dnes působí také jako pedagog na FAMU.

Ještě jako student natočil Klein několik krátkých filmů, jeho celovečerním debutem bylo kriminální psychologické drama Místenka bez návratu (1964). Kriminální dramata s psychologickým podtextem a ponurou atmosférou charakterizují také další Kleinovu tvorbu, že by se ale jednalo o nadčasové snímky, se říct nedá. Šťastnější byl Kleinův přechod ke komediální tvorbě. Invenčně natočená komedie Jak svět přichází o básníky (1982) byla v kontextu tehdejší veseloherní tvorby velmi oživujícím prvkem a logicky si vyžádala další, neméně úspěšná pokračování Jak básníci přicházejí o iluze (1984) a Jak básníkům chutná život (1987). Pozdější pokračování Konec básníků v Čechách (1993) a Jak básníci neztrácejí naději (2003) si sice našla své diváky, ale naplňují úsloví o nastavované kaši. Z dalších filmů 80. let stojí za zmínku drama z protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí (1988), nesporné kvality úsměvného příbehu Vážení přátelé, ano (1989) bohužel zanikly v revolučním kvasu roku 1989.

V 90. letech se Dušan Klein začal více věnovat natáčení pro televizi, vznikl například divácky úspěšný seriál Hříchy pro pátera Knoxe (1991), realizoval také pohádky a televizní inscenace, zatímco umělecké ambice větších filmových projektů Andělské oči (1994) nebo Konto separato (1996) zůstaly někde za startovní čarou. Dále pak pracoval na seriálech Manželská tonutí (1996) nebo Strážce duší (2001), v poslední době se podílel na nekonečném seriálu TV Nova Ulice (2005). V roce 2003 vyšla biografie s názvem Dušan Klein aneb Jak režisérům chutná život.

Dušan Klein je ženatý a s manželkou Silverou, rozenou Raškovou, má dva syny.

Autor: argenson