Petr Kostka

Petr Kostka má kořeny ve starobylém divadelnickém rodu, je synem herce Jiřího Kostky (1910-1985) a herečky Františky Skálové-Wintrové (1911-1973). I když strávil dětství v herecké rodině, původně jej zajímaly spíše exaktní vědy a chtěl studovat matematiku. Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Plzni ale nakonec nastoupil na DAMU (1957-1960). Nedlouho poté začal točit filmy, studium nakonec nedokončil (mimo jiné kvůli sňatku a těhotenství manželky) a v roce 1960 získal angažmá v Městských divadlech pražských (1960-1974). Zde ztvárnil řadu postav temperamentních mladíků v současném i klasickém repertoáru (Řek Zorba, Dva šlechtici z Verony, Rozhodně správná koupel, Kotevní náměstí). Po proměně charakteru Městských divadel pražských v době normalizace Kostka tuto scénu opustil a stal se členem činohry Národního divadla (1974-1994). Zde se přehrál z rolí milovníků k charakterovým úlohám s bohatým odstíněním; kromě lyrických postav se uplatnil i v komickém repertoáru (Naši furianti, Dům čtyř letor, Soud lásky), vynikl i v dramatech (Hamlet, Vévodkyně valdštejnských vojsk). Od roku 1994 je Kostka hercem Divadla na Vinohradech, hraje ale také pohostinsky na dalších scénách, se zájezdovými dramatickými a literárními představeními vystupuje po celé republice. Na Vinohradech se uplatnil například ve hrách Povídky z Vídeňského lesa nebo Křehká rovnováha, v pozdější době se prosadil v Divadle Radka Brzobohatého a za roli Hermana v lyrické komedii Smíšené (po)city obdržel v roce 2003 Cenu Thálie.

Petr Kostka se na filmovém plátně, potažmo v televizi objevuje již přes padesát let a prošel vývojem od lyrických, respektive temperamentních postav až nyní k úlohám tatínků a dědečků. Pro film byl objeven koncem 50. let, kdy ještě studoval na DAMU, menšími rolemi participoval na filmech DŮM NA OŘECHOVCE (1959) nebo PROBUZENÍ (1959), větší roli pak sehrál jako jeden ze studentů popravených po atentátu na Heydrichu v dodnes vysoce ceněném dramatu VYŠŠÍ PRINCIP (1960). Počátek 60. let pak přinesl hlavní role, například ve filmech ZÁMEK PRO BARBORKU (1962) nebo ZELENÉ OBZORY (1962; zde hrál spolu se svým otcem Jiřím Kostkou a nevlastní matkou Nettou Deborskou), krátce nato si vyzkoušel také první role otců (PRVNÍ DEN MÉHO SYNA, 1964). Filmografie Petra Kostky čítala v 60. letech několik titulů ročně, souběžně začal pracovat pro televizi a také dabing (slyšet jsme jej mohli například jako sultána ve filmu ANGELIKA A SULTÁN, 1968, později daboval například postavu Hercule Poirota). V řadě filmů začal zosobňovat skutečné historické osobnosti, z takovýchto rolí stojí za zmínku titulní postava Josefa Mánese ve filmu PALETA LÁSKY (1976). Zajímavým a zdařilým odskokem od Kostkova charakterního herectví byla účast ve dvou dodnes populárních komediích; šlo o roli vypočítavého Carlose v crazy komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977) a dvojroli sourozenců Burešových ve sci-fi veselohře ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977). Naopak následující satirické komedie PÁTEK NENÍ SVÁTEK (1979) a V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (1981) s titulní rolí Karla Nováka nevybočovaly z dobového průměru.

Již od konce šedesátých let hrál Kostka také v televizních seriálech, kromě menších rolí v 70. letech (TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975; TAJEMSTVÍ PROUTĚNÉHO KOŠÍKU, 1977) dostal větší příležitost v seriálu SANITKA (1984), kde jeho postava doktora Mádra, následného emigranta, překvapivě nevyzněla jednoznačně záporně, jednu z hlavních rolí pak dostal ve vícegeneračním eposu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1985). Nadále se objevoval ve filmu, i když na rozdíl od předchozích dekád již nikoli v hlavních rolích. V komedii JÁRA CIMRMAN, LEŽÍCÍ SPÍCÍ (1983) si zopakoval postavu Mánese, komediální polohu si pak znovu vyzkoušel v rodinném filmu DVA LIDI V ZOO (1989). V následujících letech Petr Kostka z filmu téměř vymizel, mohli jsme jej zaznamenat například jako prospěchářského místokrále v pohádce NESMRTELNÁ TETA (1993). O to více byl ale vytížen v televizi, hrál i velké role v několika inscenacích ročně, stejně tak v pohádkách a seriálech, v poslední době jsme jej mohli vidět v seriálu POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ (2004).

Hereckou kariéru Petra Kostky provází také řada ocenění. Za svou hlavní roli ve filmu ZELENÉ OBZORY (1962) byl vyznamenán Čestným odznakem Julia Fučíka, dále obdržel medaili Zlatý krokodýl, za práci na divadle obdržel medaili J. K. Tyla. Těsně před pádem komunistického režimu byl vyznamenán titulem Zasloužilý umělec (1989). Z poslední doby stojí za zmínku již uvedená Cena Thálie v roce 2003 za roli Hermana ve hře Smíšené (po) city. V roce 2004 pak dostal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

Petr Kostka je podruhé ženatý; jeho první manželka Ingrid Vavrouchová zahynula v roce 1969 při autonehodě, podruhé se oženil v roce 1972 s herečkou Carmen Mayerovou (*1944). Dcera Tereza Kostková (*1976) z druhého manželství je taktéž herečkou.

Autor: argenson