Emir Kusturica

EMIR KUSTURICA (nar. 24.11.1954, Sarajevo, Jugoslávie, dnes Bosna a Hercegovina) vyrůstal jako syn novináře a soudní zapisovatelky v bosenskosrbské muslimské rodině. Díky otcově přátelství s režisérem Hajrudinem Krvavacem hrál v roce 1972 malou roli v jeho filmu Valter brání Sarajevo. Absolvoval obor režie na pražské FAMU (1978) středometrážním filmem Guernica, oceněným První cenou na studentském MFF CILECT v Karlových Varech 1978. Pracoval jako režisér Sarajevské televize, kde natočil filmy Nevěsty přicházejí a Bufet Titanic. Upozornil na sebe již svou celovečerní prvotinou Vzpomínáš na Dolly Bell?, oceněnou Zlatým lvem za debut a Cenou FIPRESCI na MFF v Benátkách 1981. Také většina jeho dalších snímků bodovala na prestižních festivalech a výročních cenách: Otec na služební cestě (Zlatá palma a Cena FIPRESCI na MFF v Cannes 1985, nominace na Oscara za cizojazyčný film, nominace na Donatellova Davida za zahraniční film), Dům k pověšení (Cena za režii na MFF v Cannes 1989, nominace na Césara za nejlepší zahraniční film), Arizona Dream (Stříbrný medvěd na MFF v Berlíně 1993, Cena diváků na MFF ve Varšavě 1994), Underground (Stříbrný lev na MFF v Benátkách, Lumièrova cena a nominace na Césara za nejlepší zahraniční film), Černá kočka, bílý kocour (Stříbrný lev na MFF v Benátkách 1998), Život je zázrak (César za nejlepší film Evropské unie, Cena za nejlepší balkánský film na MFF v Sofii 2005). V jeho výtvarně imaginativní tvorbě, jež nezapře vliv české nové vlny (zejména formanovsky tragikomické vidění), se spojuje balkánský folklor (zejména hudební) s magickým realismem ve felliniovsky poetickou stylizaci, plnou snů a symbolů. V 90. letech se mj. věnoval i pedagogické činnosti na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Působí i jako herec nejen ve svých filmech; z jeho rolí připomínáme hlavní postavy ve snímcích Prokletí ostrova Saint-Pierre, Krycí jméno: Farewell a Na mléčné dráze. V roce 1985 se připojil jako baskytarista a kytarista k rockové skupině Zabranjeno pušenje, která pod anglickým názvem No Smoking Orchestra (od roku 1999 pod názvem Emir Kusturica & The No Smoking Orchestra) začala v druhé polovině 90. let úspěšně koncertovat po Evropě (hostovala i na MFF v Karlových Varech 2001 a v České republice vystoupila několikrát). Od roku 2008 organizuje populární soukromý Küstendorf Film and Music Festival ve vesnici Drvengrad nedaleko města Užice, která vznikla pro snímek Život je zázrak a ve které se svou rodinou žije. V roce 2010 vydal velmi úspěšnou autobiografii Smrt je neprovjerena glasina (česky Kde jsem v tom příběhu já?, nakl. freytag&berndt, Praha 2012) a v roce 2013 román Sto jada (česky Cizinec v manželství, nakl. Garamond, Praha 2016). V roce 2007 byla v Paříži uvedena punková opera Time of the Gypsies (Čas cikánů) podle motivů filmu Dům na pověšení, na níž se podílel s Nelem Karajlićem a Goranem Bregovićem. Kusturica se hlásí ke svým srbským kořenům (v roce 2005 přijal křest srbské ortodoxní církve), ale prohlašuje se především za Jugoslávce. Angažoval se v hnutí proti odtržení Kosova od Srbska a netají se svou náklonností k Vladimiru Putinovi; v roce 2016 od něj převzal Řád přátelství. Obdržel dále francouzské státní vyznamenání Rytíř Čestné legie, Cenu za celoživotní dílo na MFF v Moskvě 2004 a cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii na Febiofestu 2017. – Upozorňujeme na slovenskou monografii Jany Dudkové Línie, kruhy a svety Emira Kusturicu (SFÚ, Bratislava 2001). V České televizi byly uvedeny dokumenty Emir Kusturica (TV-2000; The South Band Show: Emir Kusturica; r. Gerald Fox – TV) a Emir Kusturica, tendre barbare (TV-2004, Emir Kusturica – Něžný barbar; r. Marie-Christine Malbertová – TV). S manželkou Majou Kusturicovou, která se jako producentka podílela na dvou jeho filmech, má Kusturica syna, hudebního skladatele a bubeníka Stribora Kusturicu (nar. 1979), který se rovněž podílel na několika otcových filmech, a dceru Dunju Kusturicovou (nar. 1986). – Filmografie: (režie, není-li uvedeno jinak) kr. školní f. podle povídky srbského literáta Antonija Isakoviće Guernica (1978; + spol. sc.), Nevjeste dolaze (TV-1978, Nevěsty přicházejí), Bife „Titanik“ (TV-1979, Bufet Titanik; + spol. sc.), křehký příběh citového zrání dospívajícího chlapce na sarajevském předměstí 60. let Vzpomínáš na Dolly Bell? (1981, Sjećaš li se Dolly Bell), tragikomedie z počátku 50. let, sledující příhody šestiletého hocha, jehož otec je uvězněn jako náhodná oběť politických bojů, Otec na služební cestě (1985, Otac na službenom putu), sociální drama z prostředí romské osady Dům k pověšení (1987, Dom za vešanje; + spol. sc.), bizarní poetický příběh newyorského mladíka, unikajícího před realitou do fantastických snů a vidin, Arizona Dream (1991, Arizona Dream; + spol. sc., herec), tragikomické válečné podobenství o balkánském údělu Underground (1995, Underground; + spol. sc., herec), minisérie Bila jednom jedna zemlja (TV-1996, Byla jednou jedna země; + herec), dvouminutový kr. f. Magic Bus (1997), barvitá komedie z romského prostředí, v níž se opět imaginace mísí s mystikou a humorem, Černá kočka, bílý kocour (1998, Crna mačka, beli mačor; + spol. sc.), dok. o rockové skupině No Smoking Orchestra s názvem Super 8 Stories by Emir Kusturica (2001; + herec, spol. prod. – TV), milostný příběh z horského městečka na bosensko-srbském pomezí během balkánského válečného konfliktu v 90. letech minulého století Život je zázrak (2004, Život je čudo; + spol. sc., spol. hudba, spol. prod.) a stejnojmenná TV minisérie, povídka Blue Gypsy (Cikán s modrýma očima; + prod.) z filmu All the Invisible Children (2005, Neviditelné děti – V), bláznivá komedie Zavet (2007, Závěť; + sc.), sportovní dokument o legendárním argentinském fotbalistovi Maradona režie Kusturica (2008, Maradona by Kusturica; + sc., účinkující), segment Our Life (Náš život) z kolektivního snímku Words with Gods (2014, Rozmluvy s bohy), bizarní válečná tragikomedie Na mléčné dráze (2016, Na mlečnom putu; + sc., spol. prod., herec), v níž hraje hlavní roli s Monicou Bellucciovou; (herec, není-li uvedeno jinak) Valter brání Sarajevo (1972), 13. července (1982, 13. jul; r. Radomir Saranović), Vizantija (TV-1988, Byzance; r. Milan Bilbija), Prokletí ostrova Saint-Pierre (2000, La veuve de Saint-Pierre; r. Patrice Leconte), The Good Thief (2002, Férovej zloděj; r. Neil Jordan – V), Jagoda u supermarketu (2003, Jahoda v supermarketu; r. Dušan Milić; + spol. prod.), Viaggio segreto (2006, Tajná cesta; r. Roberto Andò), Hermano (2007, r. Giovanni Robbiano), L’affaire Farewell (2009, Krycí jméno: Farewell; r. Christian Carion – V), dok. Hitler v Hollywoodu (2010, Hitler à Hollywood; r. Frédéric Sojcher; účinkující), Nicostratos le pélican (2011, Pelikán Nicostratos; r. Olivier Horlait), povídka Úterý: Jam session (Jam Session; r. Pablo Trapero) z filmu 7 dní v Havaně (2012, 7 días en La Habana), Vir (2012, Vír; r. Bojan Vuk Kosovčević), Au bonheur des ogres (2013, Obětní beránek; r. Nicolas Bary – TV), La foresta di ghiaccio (2014, Ledový les; r. Claudio Noce); (scénář, není-li uvedeno jinak) Život radnika (1987, Dělnický život; r. Miroslav Mandić; spol. sc.), Strategija svrake (1987, Strategie straky; r. Zlatko Lavanić), zpracovaný též jako TV seriál); (podíl na produkci) Guča! (2006; r. Dušan Milić), Bljuz-kafe (2010, Kavárna Blues; r. Alexej Čistikov), Mozzarella Stories (2011; r. Edoardo De Angelis).

Zdroj: -fik-/-tbk- / NFA - Filmový přehled

Na základě úspěšných amatérských filmů natočených na střední škole Emira Kusturicu doporučila amatérská organizace Bosny a Hercegoviny k přijetí na FÁMU. Studoval v ročníku Otakara Vávry a nikdy se ke svému profesorovi nepřestal hlásit: „Byl tam jeden vynikající pedagog, profesor Otakar Vávra, a tomu se dařilo přimět nás k analýze a k určitému druhu strukturálního myšlení," svěřil se loni na MFF v Karlových Varech. Kusturicovo cvičení ze 3. ročníku Guernica bylo oceněno na karlovarském festivalu CILECT 78, v rámci studia dále natočil krátké snímky Jedna část pravdy a Podzim. Školu absolvoval v roce 1978 a po návratu do Jugoslávie pracoval v sarajevské televizi. Jeho první domácí snímek Nevěsty přicházejí byl zakázán „pro explicitní použití sexuálního tařw"(incest), za následující film Bufet Titanic podle povídky Iva Andriče obdržel Kustu-rica režisérskou cenu na národním televizním festivalu v Portoroži. Na plátně debutoval nostalgickou komedií Vzpomínáš na Dolly Bell? o trýznivém dospívání chlapce v Sarajevu 60. let, za časů studentských rokenrolo-vých kapel a pod výchovným vlivem komunisticky zapáleného tatínka. Film získal Zlatého Iva za nejlepší debut a cenu FIPRESCI na MFF v Benátkách. Vycházel z novely Abdulaha Sidrana, s nímž Kusturica poté vytvořil tragikomickou rodinnou epopej z politicky rozjitřené doby kolem rezoluce Informbyra na sklonku 40. let nazvanou Tatínek na služební cestě. Tento film o rivalitě dvou mužů ve vztahu k jedné ženě byl za předsednictví Miloše Formana překvapivě vyznamenán Zlatou palmou na MFF v Cannes a nominován na Oscara (u Čechách byl až na počátku 90. let uveden v třídílné televizní verzi). Trojici autobiograficky inspirovaných děl, „která se všechna týkala mého dětství a mých osobních problémů, " uzavírá mistrovská balada z cikánského života Dům k pověšení(viz Projekt 100 - Zima 1997), kde Kusturica poprvé spolupracuje s renomovaným scenáristou Gordanem Mihičem a se skladatelem Gora-nem Bregovičem a kde se naplno projeví jako „magický realista" - na MFF v Cannes získává tentokrát Cenu za režii. Vyučuje na Akademii scénických umění v Sarajevu a přijímá pozvání na Columbia University v New Yorku. Zpočátku tam vůbec neuvažuje o natáčení, nakonec však podle námětu jednoho ze svých žáků realizuje snímek Arizona Dream, oceněný Zvláštní cenou poroty - Stříbrným medvědem na MFF v Berlíně 1993. Podle scénáře Dušana Kova-čeviče, v koprodukci Jugoslávie, Maďarska a Německa, v barrandovských a bulharských ateliérech vzniká Kusturicův nejnáročnější projekt Underground, který je autorovým účtováním s poválečnými dějinami Jugoslávie včetně jejího krvavého rozpadu; film sice vítězí na MFF v Cannes, ale pro své „jugonostalgické" vyznění je v násled-nických zemích přijat chladně. Autora se zvláště dotkla kritika v Bosně a reaguje prohlášením, že přestává točit filmy. Po třech letech je ale na benátském festivalu uvedena cikánská burleska Bílá kočka, černý kocour a Kusturica za ni převezme Stříbrného Iva za režii. Poté se objeví jako herec v roli odsouzence ve francouzsko-kanadském historickém dramatu režiséra Patrice Leconta Prokletí ostrova Saint-Pierre. Zatím posledním režisérovým opusem je sebereflexívní celovečerní dokument Super 8 Stories podle Emira Kusturici, natočený v německo-italské koprodukci v průběhu triumfálního turné původně sarajevské kapely No Smoking Orchestra, ve které Emir Kusturica hraje na kytaru (strhující vystoupení skupiny proběhlo loni v rámci doprovodného programu festivalu v Karlových Varech). Emir Kusturica je znám jako charismatický, ale i konfliktní a emotivně reagující umělec; jeho dílo charakterizuje intenzivní múzičnost, strhující temperament, vypjatá citovost a magická vizualita. Při natáčení často improvizuje v úsilí dosáhnout ve finální verzi úchvatnějších obrazů, než jaké byly projektovány ve scénáři - jeho filmy obvykle překypují přes obvyklou metráž a někdy mají více verzí.

Projekt 100/2000