Anna Letenská se narodila v Nýřanech u Plzně v roce 1904 v rodině
Marie a Oldřicha Svobodových, kteří putovali s kočovnými herci. Anna měla od malička komediantství v krvi, a nebylo divu, když i její starší sestra Růžena Nováková (1899 – 1984) se dala na divadelní dráhu. Když bylo Anně 21 let, provdala se za herce a zpěváka
Ludvíka Letenského, a v roce 1925 se jim narodil syn
Jiří.
Anna prošla několika angažmá mimo Prahu, pracovala i v rozhlase, až zakotvila ve Vinohradském divadle. Díky svému zjevu a prořízlé pusy, se z ní stala zdatná komička, která neměla konkurenci a to jí dopomohlo i k filmovým rolím, kterých za pět let natočila dvacet pět. Poprvé se objevila před filmovou kamerou v dramatu Kříž u potoka (1937) v roli děvečky. A další role domovnic, správcových a manželek jí zůstaly napořád. Učinkovala ve filmech Čekanky (1940), Babička (1940), Městečko na dlani (1942).
Manželství s Letenským netrvalo věčně, s manželem se přátelsky rozešli a Anna zakotvila ve druhém manželství s architektem Vladislavem Čalounem v roce 1941.
V době, kdy její herecká pozice slibovala další vzrůst, byl spáchán atentát 27. května 1942 na říšského protektora Reinharda Heydricha a to rozpoutalo děsivé peklo a odvetu od nacistů. Do životních osudů herečky krutě zasáhli udavač Karel Čurda a atentátník Jan Kubiš. Jsou prováděny domovní razie a prohlídky bytů, za schvalování atentátu a za poskytnutí ubytování nehlášených osob, za to herečka s manželem zaplatili cenu nejvyšší. Stačilo, že nechali přespat v bytě člena odbojové skupiny, doktora Břetislava Lyčku (ošetřil po atentátu zraněného Kubiše) s manželkou a ti byli bez pardónu zastřelení.
Čaloun byl zatčen a to by čekalo i na Annu Letenskou. Zde došlo k intervenci majitele a producenta společnosti Lucernafilm Miloše Havla. Ale vše bylo zbytečné a marné, ale u ní dojde k rozhodnutí, že herečku nechají dohrát v roztočených filmech. Herečku na každém kroku doprovází gestapák a při filmování ji pozoruje a hlídá z povzdálí. O smutném osudu herečky Anny Letenské byla natočena Tv inscenace Kat nepočká s vynikajícími herci Jiřinou Bohdalovou a Radkem Brzobohatým.
Když režisér Otakar Vávra oznámil konec poslední natočené klapky u filmu Přijdu hned (Saša Rašilov, Svatopluk Beneš, Vlasta Matulová, Růžena Šlemrová, Theodor Pištěk), všichni měli radost z hotové práce, ale pro herečku to znamenalo konec všemu. Gestapo ji odvezlo do Terezína a pak už ji čekala jenom poslední cesta do koncentračního tábora Mauthausenu, kde byla 24. října 1942 zastřelená ránou do týla.
Herečka zemřela ve věku jenom 38 let. Tři měsíce po její smrti byl zastřelen i její manžel Vladislav Čaloun…
Díky jejím natočeným filmům, které se často objevují na obrazovce, máme možnost její umění ocenit i po tolika letech.
Hrála ve filmech: Z českých mlýnů, Pelikán má alibi, Valentin Dobrotivý, Ryba na suchu a především ve filmu Umlčené rty, kde v roli matky, která svojí ztrátou paměti přijde o své dítě. Když se jí paměť po mnoha letech vrátí, je jí panem farářem doporučeno, aby před vdávající se dcerou neprozradila, že je její máma. Byla to dramatická role většího rozsahu, než bylo u ní běžné, a díky jejímu hereckému výkonu mohou být slabé povahy dojaty až k pláči...
Autor: jarda53 Narodila se v Nýřanech u Plzně, pocházela z herecké rodiny. Od dětství sama vystupovala na jevišti, a i když nezískala žádnou uměleckou průpravu, díky nespornému talentu získala ve 20. a 30. letech angažmá v několika divadlech, až nakonec zakotvila na přední scéně, a sice ve Vinohradském divadle (1936-1942). Anna Letenská nevynikala fyzickou krásou, ale svým zjevem a nadáním pro komiku byla předurčena pro role temperamentních a energických dívek a žen. Krátce po příchodu do Prahy se uplatnila také ve filmu – v letech 1937-1942 hrála celkem v 25 filmech, vedlejší až epizodní role. Poprvé se objevila v roli děvečky v dramatu Kříž u potoka (1937), následně pak hrála v několika filmech ročně, převážně však v druhořadých veselohrách a melodramatech. Výraznější role získala jen v několika filmech jako např. Čekanky (1940), Babička (1940) nebo Městečko na dlani (1942). Její životní osud i herecká kariéra dostaly dramatický spád v roce 1942, kdy se spolu s manželem zapojila do odbojového hnutí (pomáhala rodině lékaře ošetřujícího jednoho z parašutistů, kteří provedli atentát na R. Heydricha). Letenské poslední filmové role z roku 1942 tak vznikaly již v době, kdy byl její manžel zatčen. Nakonec měla být zatčena i ona sama, ale bylo jí povoleno dokončit natáčení posledního filmu, komedie Přijdu hned (1942). Veselohra vznikala za dramatických okolností pod přímým dohledem gestapa a ihned po jeho dokončení byla Letenská zatčena. Anna Letenská byla zastřelena v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942. Je tak jedinou českou herečkou, která byla za války popravena. In memoriam je nositelkou Československého válečného kříže, její jméno nese ulice v Praze na Vinohradech a ve Vinohradském divadle má pamětní desku s bustou. Jejím tragickým osudem byla inspirována Frýdova novela Kat nepočká, později pod stejným názvem zfilmovaná s Jiřinou Bohdalovou.
Autor: argenson .
