Lubomír Lipský

Nestor českého divadla i filmu, národem milovaný klaun Cibulka - Lubomír Lipský (1923) přišel na svět jako nejstarší syn pelhřimovského cukráře Viléma Lipského (1897-1983). Tento všestranně založený živnostník měl silný vztah k ochotnickému divadlu, kde působil jako režisér, herec i jednatel a postupně k prknům, co znamenají svět přivedl manželku, maminku i další dva syny - Oldřicha, později vynikajícího režiséra (1924-1986) a nejmladšího Dalibora (1930-1947).

Divadelním debutem (lze-li to tak nazvat) školáka Lubomíra bylo představení pelhřimovských ochotníků Strakonický dudák (1931), kde společně s bratry a spolužákem, pozdějším kolegou Jiřím Lírem (1923-1995), představovali Kalafunovy děti.

Už na základní škole hrál na klavír a později i na saxofon a pozoun. Sourozenci Lipských drželi velmi při sobě a starší bratři se s rodinnou tragédií, kdy nejmladšího Dalibora v červenci 1947 zabil při koupání v rybníce blesk, vlastně nikdy nevyrovnali - celé roky to byla jejich 13. komnata.

Po maturitě na Reálném gymnáziu začali oba starší bratři studovat v Praze, Lubomír absolvoval osm semestrů na Filozofické fakultě UK - obor Divadelní věda a Estetika.

V těžkých protektorátních letech založila pětice pelhřimovských mladíků v čele s bratry Lipskými utajené a ilegální kabaretní pásmo Rozbitá trilogie, které v létě 1945 přejmenovali na Divadlo satiry. Nový herecký profesionál Lubomír Lipský si v roce 1946 "střihl" první filmovou roli ve válečném dramatu V horách duní a potkal také svou životní lásku - tanečnici Věru Kittlerovou (1926-2003), se kterou se v r. 1948 vzali. O rok později se mladým manželům narodila dcera Tatjana, provdaná Jandourková, dnes uznávaná překladatelka. Po třech letech do rodiny přibyl syn Lubomíra, který posléze vystudoval FAMU.

Poté se již stal mladý herec Lipský vyhledávaným představitelem menších, povětšinou komediálních úloh - lemplovský mladík Lojza ve filmu Ves v pohraničí (1948), pomocník mašinfíry v Železném dědkovi (1948), či mládenec v Divé Báře (1949).

Z dodnes často uváděných "pamětníků" se nám určitě hned vybaví alchymista Paprťála, vyrábějící zlato ze švestek v historickém filmu Císařův pekař a pekařův císař (1951) nebo princ Chrabrý, syn Děloslava VIII. v pohádce Byl jednou jeden král (1954). V roce 1962 už měl L. Lipský za sebou více než padesát větších či menších úloh a tehdy jej režisér František Filip v pouhých 39 letech obsadil do hlavní role dědy Potůčka v seriálu z českého venkova Tři chlapi v chalupě. Komediální příběhy dědy i jeho syna, o pouhé 2 roky mladšího Jana Skopečka (1925) a vnuka, Ladislava Trojana (1932) měly u diváků obrovský úspěch, jenž si přímo vynutil další pokračování.

Přesně po 10 letech a dalších čtyřech desítkách úloh, z nichž mezi nejznámější patří poručík Borůvka v detektivce Zločin v dívčí škole (1965), lord Babberley ve skvělé divadelní hře Charleyova teta (1969) nebo roztomilý Georg Camel v nestárnoucí crazy komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (1970), přišla Lipského životní dvojrole - klaun Cibulka a školník Hadrava ve výborné komedii Šest medvědů s Cibulkou (1972). Cirkusové prostředí, bručící medvědi, celá plejáda hereckých person té doby a určitě i nezapomenutelná salta na školních hrazdách zařadily právem tento film, který baví už několikátou generaci diváků do Zlatého fondu naší kinematografie.

O rok později se natáčelo pokračování "Chlapů" - tentokrát to byli Tři chlapi na cestách. Dále se roku 1974 objevil v menší roli vrátného Prouzy v další úspěšné komedii Jáchyme, hoď ho do stroje a jednu z mála záporáků, lakomého vedoucího Jednoty Prouzu si zahrál v hudební pohádceAť žijí duchové! (1976).

Poté následovaly desítky epizodních roliček dědečků, z nichž zřejmě nejznámější je komorník Franc v báječné komedii z prvorepublikového Žižkova Fešák Hubert (1985).

Lubomír Lipský odehrál ve filmu i na divadle více než 200 rolí, stal se legendou dabingu (v roce 2008 mu byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu), je držitelem dvou Cen Thálií (1997 a 2005), v roce 2013 byl uveden do Dvorany slávy a tentýž rok mu byla udělena Medaile za zásluhy.

Jeden z nejoblíbenějších českých herců, kterému se profesně daří již sedm desetiletí a do téměř osmaosmdesáti let řídil auto, se však musel několikrát vyrovnávat s rodinnými tragédiemi - byť nejstarší, tak přežil oba sourozence, koncem roku 1991 jej s manželkou postihla rána nejkrutější, kdy pochovali jediného syna Lubomíra (1951-1991), který nečekaně a tragicky zahynul. Bohužel v roce 2003 pana Lipského navždy opustila i jeho paní a jak sám dnes říká - pouze radost z vnoučat a práce jej z této další smutné události "vysvobodila".

Nejen příbuzní a přátelé vědí o jeho velkém koníčku - totiž sbírání autogramů slavných osobností - ve sbírce má podpisy např. A. Einsteina, A. Christie, E. Destinnové, A. Jiráska a mnoha stovek jiných velikánů.
Pan herec, legenda českého filmu Lubomír Lipský, statečně bojuje se stářím i zdravotními neduhy - mezi jeho poslední vystoupení patřila role v divadle ABC - Pan Kaplan má třídu rád.

Nadhled a vitalitu si i v požehnaném věku udržuje v rodinném kruhu dcery, tří vnuků a několika pravnoučat.

Autor: Angelika2808

LUBOMÍR LIPSKÝ (nar. 19. 4.1923, Pelhřimov – zem. 2.10.2015, Praha) pocházel z rodiny pelhřimovského cukráře a nadšeného ochotníka, který s jevištěm seznamoval své tři syny od jejich útlého dětství. Ačkoliv Lubomír zpočátku tíhl spíše k hudbě (zvládl hru na několik žesťových nástrojů ve swingových orchestrech), jako gymnazista (maturoval 1942) rozšířil řady místního ochotnického spolku Rieger a později byl při při formování souboru pelhřimovského Dramatického studia mladých (1943), respektive Malé komedie, z něhož hned po osvobození vykrystalizovalo v Praze profesionální Divadlo satiry, působící do zákazu v roce 1949. Po osmi semestrech (1949–51) zanechal studia estetiky a divadelní vědy na FF UK v Praze a věnoval se trvale herectví, v němž se soukromě školil u Aleše Podhorského, Bedřicha Karena a Emy Fierlingerové. Po jedné sezoně v Realistickém divadle se roku 1950 se stal členem Městských divadel pražských, kde během čtyřicetiletého působení hrál především v komediálních rolích klasických her světových autorů, ale i ve veselohrách českých dramatiků: Jack Worthing v Jak je důležité míti Filipa, Klubko ve Snu noci svatojánské, šašek Prubík v Jak se vám líbí, Babberley v Charleyově tetě, starý Pištora v Obrácení Ferdyše Pištory, major v Hellerově Hlavě XXII, malíř Champignol ve frašce Champignolem proti své vůli, Bartoloměj Pecka v Jedenáctém přikázání, farář Veleba ve Veselých paničkách windsorských aj. Atypickou vážnou postavu Tesmana vytvořil v Ibsenově Heddě Gablerové. V roce 1967 externě spolupracoval s Divadlem za branou a s Laternou magikou. Od počátku 90. let udivoval svou vitalitou na jevištích Divadla ABC (Charleyova teta, Jezinky bezinky, Limonádový Joe, Únos Sabinek), Hudebního divadla v Karlíně (Na tý louce zelený, Má férová Josefína, Superhvězda Mařenka), Divadla Na Fidlovačce (Slaměný klobouk), Divadla Na Jezerce (Charleyova teta) a brněnského Národního divadla (vodník Ivan v Jiráskově Lucerně). Za roli Billyho Kippa v muzikálu Sny z Nového Yorku dostal Cenu Thálie (1999). Lipského komediantství a groteskní klaunství, které se vyznačuje osobitým humorem s výrazným smyslem pro slovní vtip a vygradovanou pointu, mělo výrazně partnerský charakter a naplno se projevovalo v souhře s dalšími komiky a komičkami českého divadla a filmu. Před kamerou začínal krátce po válce, kdy se sice objevil ve vážných dramatických filmech, ale stále silněji se prosazoval, byť jen v menších a epizodních figurkách ve veselohrách různých režisérů, z nichž zaslouží připomenout alespoň Chrabrý princ v pohádce Byl jednou jeden král… O Lipského zviditelnění na filmovém plátně se zasloužil obzvlášť jeho bratr Oldřich Lipský (1924-1986), v jehož třinácti komediích vytvořil od poloviny 50. let své nejtypičtější či stěžejní filmové role, od karikatur různých lidských typů po hlubší charaktery: hudební klaun Bedrna (Cirkus bude!), roztržitý adjunkt Roztočil (Vzorný kinematograf Haška Jaroslava), pozounista jazzového orchestru Holpuch (Hvězda jede na jih), zařizovač v objednávárně (Muž z prvního století), hluchý strýc Vezinet (Slaměný klobouk), vrátný v servisu (Jáchyme, hoď ho do stroje!), prolhaný vedoucí samoobsluhy (Ať žijí duchové!) a kouzelný skřítek (Tři veteráni). Mnoho společného měly dvě komedie z rozhraní 60. a 70. let Zabil jsem Einsteina, pánové… a „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, v nichž mu bratr přisoudil hlavní mužské role: muže z příštího tisíciletí, profesora matematiky Franka Pecha, který se pomocí „stroje času“ vrátí do Prahy roku 1911, a amerického občánka George Camela z městečka Springtown, který se svým bojem s postavami komiksových seriálů stane hrdinou městečka. Lásku k cirkusovému prostředí a zálibu v převlekových komediích bratři Lipští nejlépe demonstrovali v dětské komedii 6 medvědů s Cibulkou, kde se propuštěný klaun Cibulka objevil i ve čtyřech dalších podobách, z toho dvou ženských. Velkou popularitu Lubomíru Lipskému přinesl TV seriál Tři chlapi v chalupě s rolí dědy Potůčka, a následovaný dvěma filmy. Postavu netradičního kriminalisty poručíka Borůvky převedl Lipský z TV obrazovky na plátna kin v triptychu Zločin v dívčí škole a v detektivní komedii Šest černých dívek aneb Kam zmizel Zajíc? V jiných detektivkách hrál v komické a dramatické poloze postavy strážců zákona, podezřelých i pachatelů. V 70. letech vytvořil Lipský ještě více než desítku dalších rolí (mj. zmíněný klaun Cibulka a staromládenecký fotbalový rozhodčí v Ženách v ofsajdu). Z jeho pozdějších filmových rolí dědů a seniorů jmenujme aspoň optimistického a laskavého dědečka v adaptaci Jirotkova humoristického románu Saturnin. Širokou diváckou oblibu si získal také estrádními vystoupeními, zejména seriálem rozhlasových a televizních scének s lidovou postavičkou natvrdlého vrátného Hlustvisiháka. Na obrazovce patřil po dlouhá desetiletí k nepostradatelným protagonistům zábavných pořadů a silvestrovských programů, ale účinkoval rovněž v mnoha desítkách inscenací, pohádek a bakalářských příběhů. Hlavní, titulní i jen drobné postavy měl v seriálech Tři chlapi v chalupě (1962), Vědecké metody poručíka Borůvky (1967), Soudce Stokroč (1967), Hříšní lidé Města pražského (1969), Fantom operety (1970), F. L. Věk (1971), Malý pitaval z velkého města (1982), Tři mušketýři (1983), Stříbrná žíla (1983), Slavné historky zbojnické (1985), Cirkus Humberto (1988), Dobrodružství kriminalistiky (1991), Správná šestka (1993), Pomalé šípy (1993), Pražský písničkář (1997), Hraběnky (1996), Hospoda (1996–97), Policajti z předměstí (1999), Nemocnice na kraji města po 20 letech (2002), Četnické humoresky 3 (2007), Hraběnky (2007) a Ulice (2005–2010). Kromě cen za konkrétní jednotlivé výkony obdržel ceny za celoživotní dílo: Senior Prix (1994) od Nadace Život umělce, Cena Thálie (2006), Cena Františka Filipovského (2008), Uznání na MFDF ve Zlíně (2009), medaile Artis Bohemiae Amicis od MK ČR, pamětní medaile Senátu ČR, státní vyznamenání Medaile Za zásluhy (2013), Dvorana slávy cen TýTý (2013). S Milanem Caisem a jeho synem napsal vzpomínkovou knihu Lubomír Lipský o sobě (a bratru Oldřichovi) (1998). Režisérka Alena Činčerová natočila o jeho rodině TV dokument S vůní mastixu a vanilky (2006) a jeho medailon připravila do cyklu GEN (2001). Z manželství s tanečnicí Věrou Kittlerovou-Lipskou (1926–2003) měl dceru, překladatelku Tatjanu Jandourkovou (nar. 1949), a syna, filmového režiséra Lubomíra Lipského (1951–1991). Byl strýcem střihače a producenta Dalibora Lipského (nar. 1954). – Filmografie: V horách duní (1946; r. Václav Kubásek), kr. f. Premiera (1947; r. Josef Vácha), Ves v pohraničí (1948; r. Jiří Krejčík), Kariéra (1948; r. Karel Steklý), Železný dědek (1948; r. Václav Kubásek), Soudný den (1948; r. Karel Steklý), kr. f. Zrcadlo (1948; r. Drahoslav Holub), Divá Bára (1949; r. Vladimír Čech), Racek má zpoždění (1950; r. Josef Mach), Vítězná křídla (1950; r. Čeněk Duba), Slepice a kostelník (1950; r. Oldřich Lipský, Jan Strejček), Přiznání (1950; r. Jiří Lehovec), Císařův pekař – Pekařův císař (1951; r. Martin Frič), Tajemství krve (1953; r. Martin Frič), Kavárna hlavní třídě (1953; r. Miroslav Hubáček), Cirkus bude! (1954; r. Oldřich Lipský), Nejlepší člověk (1954; r. Václav Wasserman, Ivo Novák), Byl jednou jeden král… (1954; r. Bořivoj Zeman), Psohlavci (1955; r. Martin Frič), Hudba z Marsu (1955; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Návštěva z oblak (1955; r. Miloš Makovec), Nechte to na mně (1955; r. Martin Frič), Větrná hora (1955; r. Jiří Sequens), Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955; r. Oldřich Lipský), kr. f. Za 14 dní, prosím (1955; r. Jindřich Ferenc), Kudy kam? (1956; r. Vladimír Borský), Zaostřit prosím! (1956; r. Martin Frič), Robinsonka (1956; r. Jaromír Pleskot), Florenc 13,30 (1957; r. Josef Mach), Mládenec madame Hussonové (TV-1957; r. Ján Roháč), Mezi nebem a zemí (1958; r. Zdeněk Podskalský), povídka Glorie z filmu O věcech nadpřirozených (1958; r. Jiří Krejčík), Hlavní výhra (1958; r. Ivo Novák), kr. filmy O lidech a tramvajích (1958; r. Jindřich Ferenc) a Ruka ruku neumyje (1958; r. Jindřich Ferenc), Tři přání (1958; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Hvězda jede na jih (1958; r. Oldřich Lipský), kr. f. Návštěva (1959; r. Hynek Bočan), Tanec kolem družice (TV-1959; r. Antonín Moskalyk), Páté oddělení (1960; r. Jindřich Polák), Ledoví muži (1960; r. Vladimír Sís), Nejsme doma (TV-1960; r. František Filip), Tříminutový rozhovor (TV-1960; r. Eva Sadková), kr. f. Zlepšovák (1960; r. Petr Schulhoff), Každá koruna dobrá (1961; r. Zbyněk Brynych), Florián (1961; r. Josef Mach), Muž z prvního století (1961; r. Oldřich Lipský), Úhel dopadu (TV-1961; r. František Filip), kr. f. Černobílá Sylva (1961; r. Jan Schmidt), Prosím nebudit (1962; r. Josef Mach), střm. f. Ticho, ticho, ticho… (TV-1962; r. Boris Moravec), Tři chlapi v chalupě (1963; r. Josef Mach), Einstein kontra Babinský (1963; r. Zdeněk Podskalský), Ostrov Dynamit (TV-1963; r. Ludvík Ráža), Šach mat (TV-1963; r. Alfréd Radok), Lov na mamuta (1964; r. Oldřich Daněk), Tři chlapi po roce (TV-1964; r. František Filip), střm. filmy Půjčovna talentů (TV-1964; r. Zdeněk Podskalský) a Trik aneb Jak dámu okouzlit a Jak manžela oblafnout (TV-1964; r. Zdeněk Podskalský), povídky Smrt na Jehle (r. Ivo Novák), Jak se koupe žena (r. Ladislav Rychman) a Zločin v dívčí škole (r. Jiří Menzel) z filmu Zločin v dívčí škole (1965), Člověk proti sobě (TV-1965; r. Boris Moravec), Co s načatým večerem (TV-1965; r. Ivo Paukert), Poklad byzantského kupce (1966; r. Ivo Novák), Smrt za oponou (1966; r. Antonín Kachlík), Dva tygři (1966; r. Pavel Blumenfeld), Spravedlnosti se meze nekladou (TV-1966; r. František Filip), Když má svátek Dominika (1967; r. Jan Valášek), kr. povídky Inzerát (TV-1967; r. Petr Schulhoff), Batolata v džungli (TV-1967; r. Petr Schulhoff) a Amatér (TV-1967; r. Petr Schulhoff), Bidýlko (TV-1967; r. Jaroslav Novotný), Vrátil se z Montreálu (TV-1967; r. František Filip), Věštba z ruky (TV-1967; r. Petr Schulhoff), Čest a sláva (1968; r. Hynek Bočan), Křesadlo (TV-1968; r. Ludvík Ráža), Andersenovy pohádky (TV-1968; r. Věra Jordánová), Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969; r. Ladislav Rychman), Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969; r. Oldřich Lipský), Odvážná slečna (1969; r. František Filip), Blázinec v prvním poschodí (TV-1969; r. Zdeněk Podskalský), Velká orgie (TV-1969; r. František Filip), Ach, ta vojna (TV-1969; r. Zdeněk Podskalský), kr. f. Růžové Merkury (TV-1969; r. Miroslav Sobota), „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970; r. Oldřich Lipský), Pan Tau přichází (1970; r. Jindřich Polák), Drobínek (TV-1970; r. Ludvík Ráža), Mordová rokle (TV-1970; r. Václav Hudeček), Ta slepička kropenatá (TV-1970; r. Milan Růžička), Ženy v ofsajdu (1971; r. Bořivoj Zeman), Metráček (1971; r. Josef Pinkava), Slaměný klobouk (1971; r. Oldřich Lipský), 100 dukátů za Juana (TV-1971; r. Jaromír Pleskot), O Pomněnce (TV-1971; r. Vlasta Janečková), Marcelka (TV-1971; r. Jan Iván), 6 medvědů s Cibulkou (1972; r. Oldřich Lipský), Zdravá vdova 29/169 (TV-1972; r. Jaroslav Dudek), Magnolia (TV-1972; r. Vlasta Janečková), střm. f. Znojemský sen (TV-1972; r. Bruno Šefranka), Zkouška na operu (TV-1972; r. Jan Bonaventura), Z nových pověstí českých: Dívčí válka (TV-1972; r. Karel Pokorný), Tři chlapi na cestách (1973; r. Oldřich Lipský), Krásná Helena (TV-1973; r. Milan Macků), Hračičkové a drak (TV-1973; r. Stanislav Strnad), Zvony pana Mlácena (TV-1973; r. Zdeněk Podskalský), kr. filmy Dvojník (1973; r. Abdelhafidh Bouassida) a Kost v krku (TV-1973; r. Karel Pokorný), Muž z Londýna (1974; r. Hynek Bočan), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974; r. Oldřich Lipský), Princ Chocholouš (TV-1974; r. Věra Jordánová), Musím se ti k něčemu přiznat (TV-1974; r. Zdeněk Podskalský), střm. filmy Letní romance (TV-1974; r. Ladislav Rychman), Mravní náplň veškerá žádná (TV-1974; r. Otto Haas) a Klasické příznaky (TV-1974; r. Otto Haas), Cirkus v cirkuse (1975; r. Oldřich Lipský), Poklad pod Černou hláskou (TV-1975; r. Pavel Kraus), O Nanynčiných koláčcích (TV-1975; r. Pavel Kraus), Sváko Ragan (TV-1976; r. Martin Ťapák), Preclíková válka (TV-1976; r. Karel Pokorný), Ženich uvízl (TV-1976; r. Václav Hudeček), Banální situace (TV-1976; r. Pavel Háša), Koberec (TV-1976; r. Petr Schulhoff), Hrající deštník (TV-1976; r. Pavel Kraus), Hračičkové a kůň Převalského (TV-1976; r. Stanislav Strnad), Honza málem králem (1977; r. Bořivoj Zeman), Ať žijí duchové! (1977; r. Oldřich Lipský), Já to tedy beru, šéfe…! (1977; r. Petr Schulhoff), Mamzelle Nitouche (TV-1977; r. Václav Tomšovský), Štipku soli (TV-1977; r. Otakar Krivánek), Dary hadího krále (TV-1977; r. Libuše Koutná), Mzda strachu (TV-1978; r. Jaroslav Dudek), Hejkal (TV-1978; r. Pavel Kraus), Sedm kilo pro Králíčka (TV-1979; r. František Laurin), Láďo, ty jsi princezna! (TV-1979; r. Jan Bonaventura), Historky z Ražické bašty (TV-1979; r. Vít Hrubín), Strach má velké oči (TV-1979; r. Pavel Kraus), střm. filmy Změna napětí (TV-1979; r. Hynek Bočan) a Lustr (TV-1979; r. Hynek Bočan), Hrdina se nebojí (TV-1980; r. Hynek Bočan), Začalo to karafiátem (TV-1981; r. Jaroslav Dudek), kr. filmy Uličnictví pana Čabouna (TV-1981; r. František Laurin) a Dubové čarování (TV-1981; r. Jiřina Pokorná), Počestný dům (TV-1982; r. Lubomír Lipský ml.), O brokátové růži a slavíku z perleti (TV-1982; r. Libuše Koutná), Doktorská pohádka (TV-1982; r. Libuše Koutná), Tři veteráni (1983; r. Oldřich Lipský), Tři mušketýři (TV-1983; r. Ladislav Rychman), Fešák Hubert (1984; r. Ivo Novák), Nade mnou země (TV-1984; r. Ludvík Ráža), Koloběžka první (TV-1984; r. Ludvík Ráža), Čertův švagr (TV-1984; r. Vlasta Janečková), Případ ukradených vědomostí (TV-1984; r. Vlasta Janečková), Počestná kariéra (TV-1985; r. Václav Hudeček), Moje zlaté holky (TV-1985; r. Libuše Koutná), Žádost o přeložení (TV-1985; r. Pavel Kraus), Velká filmová loupež (1986; r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský), Jsi falešný hráč (1986; r. Zdeněk Zelenka), Cizím vstup povolen (1986; r. Josef Pinkava), Španělská paradentóza (TV-1986; r. František Filip), Sardinky aneb Život jedné rodinky (TV-1986; r. Ivo Paukert), O štěstí a kráse (TV-1986; r. Libuše Koutná), Manželství Mamerta Kalivody (TV-1986; r. Václav Hudeček), Jak Matýsek přehodil výhybku (TV-1986; r. Miloš Bobek), Už od ráje (TV-1987; r. Pavlína Moskalyková), Ty, ty Yeti (TV-1987; r. Josef Vondráček), Milionová láska (TV-1987; r. Jan Bonaventura), kr. f. Otevřené okno (TV-1987; r. Hynek Bočan), Na dvoře je kůň, šéfe! (TV-1988; r. Hynek Bočan), Dědeček (TV-1988; r. Zdeněk Havlíček), V tomhle zámku straší, šéfe! (TV-1989; r. Hynek Bočan), Pane králi, jdeme z dáli (TV-1989; r. Jiřina Pokorná), Můj cukrový sen (TV-1989; r. Jiřina Pokorná), Dědeček je lepší než pes (TV-1989; r. Ivo Novák), Zmatky kolem Katky (TV-1990; r. Vlasta Janečková), Trhala fialky dynamitem (1992; r. Milan Růžička), Dalla notte all’alba (TV-1992, Z noci do svítání; r. Cinzia T. Torriniová – TV), Saturnin (1994; r. Jiří Věrčák), Kulihrášek a zakletá princezna (TV-1995; r. František Filip), Genij vlasti (TV-1998; r. Jiří Strach), Nebát se a nakrást (1999; r. František Filip), Návrat ztraceného ráje (1999; r. Vojtěch Jasný), Kameňák (2003; r. Zdeněk Troška), PF 77 (TV-2003; r. Jaroslav Brabec), Kameňák 2 (2004; r. Zdeněk Troška), Duch modrého pokoje (TV-2004; r. Milan Lasica) z cyklu Nadměrné maličkosti, Kameňák 3 (2005; r. Zdeněk Troška), povídka Hajzlík – otec Dohnal (TV-2005; r. Ondřej Kepka) z cyklu 3+1 s Miroslavem Donutilem, Poslední plavky (2007; r. Michal Krajňák), Bobule (2008; r. Tomáš Bařina), Pohádkové počasí (TV-2008; r. Tomáš Krejčí), 2Bobule (2009; r. Vlad Lanné), Pamětnice (2009; r. Vlado Štancel), Nodame Kantâbire: Saishû gakushô – Zenpen (2009, Nodame Cantabile: Film; r. Hideki Takeuchi), Nodame Kantabire: Saishuu gakushou – Kouhen (2010, Nodame Cantabile: Film II; r. Hideki Takeuchi), Školní výlet (2012; r. Petr Šícha), Kameňák 4 (2013; r. Ján Novák).

Zdroj: NFA - Filmový přehled / -fik-