Joseph Losey

Joseph Losey se narodil 14. ledna 1909 v La Crosse ve Wisconsinu, od konce roku 1951 žil v Anglii, kde také 22. června 1984 zemřel.

Studoval filozofii, ale vždy měl zájem o divadlo. V letech 1932-37 působil jako divadelní režisér, zřetelně ovlivněný Erwinem Piscatorem a Bertoltem Brechtem. Pak začal natáčet krátké dokumentární filmy pro různé průmyslové závody a veřejné instituce. V roce 1945 natočil krátký film ze série Crime Does Not Pay (Zločin se nevyplácí), nazvaný "A Gun in His Hand" (Zbraň v jeho ruce), nominovaný na Oscara v kategorii krátký film. Roku 1947 byl tvůrcem první americké jevištní inscenace Brechtovy hry "Galileo Galilei".

V roce 1948 debutoval režií fantastického hraného filmu „Chlapec se zelenými vlasy“ (The Boy With Green Hair), následuje sociálně kritické drama o rasových předsudcích „Mimo zákon“ (The Lawless, 1949), nová filmová verze Langova slavného filmu Vrah mezi námi pod názvem „M“ (1951), dramatický příběh bezohledného strážníka „Lupič“ (The Prowler, 1951) a psychologické drama „Velká noc“ (The Big Night, 1951). Koncem téhož roku byl pro své politické smýšlení nucen opustit Spojené státy. Od té doby žil a pracoval v Anglii, ve Francii a v Itálii. Zprvu působil pod pseudonymy Victor Hanbury, Andrea Forzano a Joseph Walton.

V Anglii režíroval: „Nemilosrdný čas“ (Time Without Pity, 1956), drama k smrti odsouzeného člověka, kterého se jeho otec pokouší zachránit; drsné kriminální drama „Schůzka naslepo“ (Blind Date, 1959) známé též pod názvem Chance Meeting (Náhodné setkání); kriminální drama „Betonová džungle“ (Concrete Jungle - The Criminal, 1960), příběh šéfa lupičské bandy, kterého odstraní vlastní lidé; sci-fi drama „Proklatci“ (The Damned, 1963) o dětech, připravovaných na přečkání nukleární války podle románu H. L. Lawrence The Children of Light (Děti světla); drama „Sluha“ (The Servant, 1963) podle scénáře Harolda Pintera o mravním rozkladu mladého intelektuála, s Jamesem Foxem a Dirkem Bogardem; dramatický příběh z 1. světové války „Za krále, za vlast“ (King and Country, 1964) o neúprosném postupu vojenské justice proti muži, který bez dovolení opustil bojovou linii, opět s Bogardem; parodii na bondovské špionážní filmy „Modesty Blaise“ (1966) s Monicou Vittiovou; drama ze soudobé Anglie „Nehoda“ (Accident, 1967) s Bogardem; drama "Vlak s mlékem zde již nestaví" (Boom!, 1968), příběh výstřední milionářky natočený volně podle Tennessee Williamse s Elizabeth Taylorovou a Richardem Burtonem; psychologické drama o citových vztazích dvou žen „Tajný obřad“ (Secret Ceremony, 1968) s Taylorovou a Miou Farrowovou; thriller „Postavy v krajině“ (Figures in the Landscape, 1970), příběh dvou uprchlých vězňů, pronásledovaných helikoptérou s Robertem Shawem a Malcolmem McDowellem; romantické drama „Posel“ (The Go-Between, 1970) podle románu L.P.Hartleye z prostředí panského venkovského sídla z Anglie dvacátých let o malém chlapci jako prostředníku mezi společensky nerovnými milenci, s Alanem Batesem a Julií Christieovou v hlavních rolích.

Ve francouzsko-italské koprodukci režíroval psychologický příběh sobecké ženy „Eva“ (1962) s Jeanne Moreauovou, politický thriller „Zavraždění Trockého“ (The Assassination of Trotsky, 1972) s Burtonem v roli Trockého, Alainem Delonem jako jeho vrahem a Romy Schneiderovou, v britsko-francouzské koprodukci zfilmoval Ibsenovu hru „Nora“ (A Doll's House, 1973) s Jane Fondovou, Davidem Warnerem a Trevorem Howardem a komediální drama „Romantická Angličanka“ (The Romantic Englishwoman, 1975) podle románu Toma Wisemana o manželce úspěšného spisovatele a jejím vztahu k prospěchářskému mladému muži s Glendou Jacksonovou, Helmutem Bergerem a Michaelem Cainem. V rámci série přepisů divadelních her natočil pro amerického producenta E.A.Landaua podle Bertolta Brechta biografické drama „Galileo“ (1974) s Chaimem Topolem. Opět ve francouzsko-italské koprodukci kriminální drama „Pan Klein“ (Monsieur Klein, 1976) s Alainem Delonem v roli žida, který se za okupace skrývá pod cizím jménem. V koprodukci čtyř zemí natočil adaptaci Mozartovy opery „Don Giovanni“ (1979) a ve Francii dramatický muzikál v ruštině „Boris Godunov“ (Francie 1980) podle libreta Modesta Musorgského.

Zdroj: ČFÚ: 666 profilů zahraničních režisérů a další

Autor: Veronika42

Joseph Losey (1909-1984) - po krátké kariéře filmaře ve společnosti MGM se v McCartyho éře protilevicových čistek v americkém zábavním průmyslu uchýlil do Anglie. Byl považován ze „britského" filmaře, jehož snímky souzní s mentalitou evropského diváka. Velkého úspěchu dosáhly tituly Sluha, Nehoda či Posel.

Joseph Losey bývá označován za „nejevropštějšího amerického režiséra", neboť jeho tvorba byla vždy výrazně ovlivněna dramatiky
typu Bertolta Brechta a Harolda Pintera, ale také italským neorealismem či německým expresionismem. Začínal jako filmový kritik v New York Times a Herald Tribune. Poté, co dosáhl bakalářského stupně vzdělání na Dartmouth College a rok nato studoval anglickou literaturu na Harvardu, odjel do New Yorku, kde se v letech 1932-1937 věnoval divadlu. Silně ovlivněn Erwinem Piscatorem a zmíněným Bertoltem Brechtem tam režíroval několik politicky vyhraněných představení. V roce 1935 zamířil do Sovětského svazu, kde se účastnil seminářů Sergeje Ejzenštejna. Filmu se začal věnovat v roce 1938. Po několika krátkometrážních dokumentech, vytvořených pro různé průmyslové závody (Petrolej a jeho využití, 1939) či pro veřejné instituce (Dítě jde do světa, 1940), natočil v roce 1945 krátký snímek A Gun in His Hand (Zbraň v jeho ruce) pro sérii Chrne Does Not Pay (Zločin se nevyplácí), který získal oscarovou nominaci. Na poli celovečerního filmu Losey debutoval roku 1948 sociálně la-
děnou alegorií The Boy with Green Hair. Do roku 1951, kdy se ocitl na černé listině, natočil čtyři kriminální dramata s prvky filmů „noir", včetně remaku Langova snímku Vrah mezi námi (1931) nazvaného v originále pouze písmenem M. Jelikož v době hysterického „honu na čarodějnice" odmítl vypovídat před Výborem pro neamerickou činnost a v Hollywoodu mu bylo znemožněno pracovat, rozhodl se hledat exil v Evropě. Po svém příchodu do Anglie natáčel pod různými pseudonymy. Za jeho nejlepší společensko-kritické snímky, jejichž protagonisté prožívají drásavě zcizující existenciální úzkosti, jsou považovány tři filmy vzniklé ve spolupráci s britským dramatikem Haroldem Pinterem: Sluha (1963), Nehoda (1967) a Posel (1971). Značný úspěch s nimi sklidil především na MFF v Cannes: druhý z nich obdržel Velkou cenu poroty, třetí dokonce vyhrál Zlatou palmu. Podobně jako Orson Welles i Losey „proslul" řadou nedokončených projektů a ztroskotaných záměrů, včetně adaptace Proustova Hledání ztraceného času. V roce 1974 režisér natočil filmovou verzi Brechtovy hry Život Galileiho, kterou čtvrt století předtím inscenoval na americkém jevišti. V polovině sedmdesátých let přesídlil do Francie, kde vytvořil tři filmy, včetně dramatu Pan Klein (1976), jež získalo dva Césary za nejlepší film a režii. Jeho poslední film Steaming (1984), natočený po devíti letech opět v angličtině, byl uveden až po jeho smrti,
(tse)

1948: Chlapec se zelenými vlasy
1950: Mimo zákon | The Lawless
1951: Lupič | The Prowler
1951: M
1951: Velká noc | The Big Night
1952: Nalodění o půlnoci | Stranger on tne Prowl
1954: Spící tygr | The Sleeping Tiger
1956: Důvěrný cizinec | The Intimate Stranger
1957: Nemilosrdný čas | Time Without Pity
1959: Schůzka naslepo | Blind Date
1960: Betonová džungle | IThe Criminall
1961: Proklatci | The Damned
1962: Eva
1963: Sluha | The Servant
1964: Za krále, za vlast | King and Country
1966: Modesty Blaise
1967: Nehoda | Accident
1968: Bum | Boom
1968: Tajný obřad | Secret Ceremonyr
1970: Postavy v krajině | Figures in a Landscape
1971: Pose | The Go-Between
1973: Nora | A Dolľs House
1974: Galileo
1976: Pan Klein | Mr. Klein
1978: Cesty na jih | Les Routes du sud
1979: Don Giovanni
1984: Parní lázně | Steaming

Tvorba Josepha Loseyho bude v rámci Festivalu nad řekou Písek 2009 připomenuta ve filmu Pan Klein.
katalog 1. Festivalu nad řekou