Americký jazzový hudebník Alton Glenn Miller se narodil 1. března 1904 na zemědělské farmě Mattie Lou a Lewise Elmera Millera v Clarindě. Rodina se však často stěhovala a tak, ačkoliv přišel na svět v Iowě, vyrůstal malý Glenn postupně v Nebrasce, Missouri a Coloradu. Už odmala byl dobrým muzikantem, hrál na několik hudebních nástrojů a během studií na střední škole jej okouzlil hlavně jazz a swing.
Když roku 1921 odmaturoval, byl už pevně rozhodnutý se hudbou živit profesionálně. V roce 1923 sice začal studovat na University of Colorado at Boulder, ale většinu svého času trávil chozením po konkurzech a hraním v různých kapelách. Když díky tomu propadl u tří z pěti zkoušek, raději ze školy odešel nadobro a nadále se věnoval pouze budování své hudební kariéry. Zpočátku to nešlo nijak lehce, i když dostal dobré místo pozounisty u skupiny Bena Pollacka v Los Angeles, kde měl vcelku velké možnosti uplatnit několik svých hudebních myšlenek a jako člen orchestru Reda Nicholse si dokonce zahrál i ve dvou představení na newyorské Broadwayi. Navzdory tomu počátkem 30. let raději odešel na "volnou nohu" a sbíral zkušenosti hraním v několika dalších kapelách.
V listopadu 1929 mu vyšly první dvě gramodesky, považované za jazzovou klasiku: "Hello, Lola" a "If I Could Be With You One Hour Tonight". V roce 1935 dal dohromady americký orchestr pro britského šéfa Raye Noblea a roku 1937 konečně sestavil svůj první vlastní "band". Tomu se však příliš nevedlo a brzy se rozpadl. Glenn Miller se vrátil do New Yorku, ale nevzal se a usilovně hledal nové muzikanty, s nimiž r. 1938 založil Orchestr Glenna Millera. Jeho novátorský styl, kde hlavní slovo měly saxofony, podbarvené melodickým klarinetem, měl u amerických posluchačů nečekaný úspěch a Millerova hvězda začala překotně stoupat vzhůru. Jeho melodie zněly z desek, valily se z jukeboxů a na rádiových vlnách se dostávaly do milionů amerických domácností.
Velký podíl na stoupající popularitě měla i rozhlasová reklama na cigarety Chesterfield, ve které během let 1939-1942 pravidelně 3 x týdně celý Orchestr účinkoval. Později se Glenn Miller se svým "bandem" dostal z vyprodaných koncertních sálů a nahrávacích studií i na filmové plátno - a to ve dvou hollywoodských filmech: "Sun Valley Serenade" z roku 1941 a o rok pozdějšího "Orchestra Wives". Miller sám už měl v té době status hvězdy, a proto mohl požadovat, aby se hudba jeho orchestru stala nedílnou součástí příběhu a nezněla pouze v nějaké bezvýznamné scéně.
Když USA vstoupily do 2. světové války, rozhodl se slavný hudebník podpořit svou vlast a dobrovolně se přihlásil do služeb americké armády. Vzhledem k jeho věku už nebyl přijat do aktivní služby, přesto však nějaký čas vypomáhal u námořnictva a později byl převelen k letectvu - nikoliv ovšem jako pilot, ale jako hudebník. Zpočátku sloužil jako důstojník-asistent zvláštních služeb v Jihovýchodním výcvikovém centru letectva na letecké základně Maxwell v alabamském Motcomery, kde hrál na trombón v patnáctičlenné taneční skupině a pomáhal organizovat hudební složku armády USA.
V červenci 1943 dostal v New Yorku svůj pravidelný rozhlasový pořad, jehož úspěch konečně vedl k povolení založit své nové hudební těleso: padesátičlenný Orchestr armádního letectva (Army Air Force Band, AAF). Po kratším souboji s konzervativně smýšlejícím vedením se mu podařilo víceméně prosadit svou a v létě roku 1944 odletěl do Anglie, kde neúnavně koncertoval pro tamní vojáky. Jeho melodie na rádiových vlnách BBC byly vítanou vzpruhou nejenom pro raněné v lazaretech i jednotky v bojových liniích, ale pravidelně je prý poslouchaly i britské princezny Elizabeth a Margaret.
Svoji popularitu G. Miller neváhal využít i pro charitativní účely a i když na dobročinná konta sehnal miliony dolarů, přesto měl stále pocit, že pro celou věc nedělá dost. Spolu se svou ženou Helenou Burger (1908-1966), bývalou spolužačkou z univerzity, se proto rozhodl k adopci dvou dětí - válečných sirotků. Syna Stephena (1942) ani dcerku Jonnie Dee (1944) už však major Glenn Miller vychovat nestačil, neboť jeho život vyhasl (pravděpodobně) 15. prosince 1944 kdesi nad kanálem La Manche.
Tato poslední cesta Glenna Millera měla vést do nedávno osvobozené Paříže... Jeho tělesné ostatky ani vrak letounu (jednomotorový UC-64 Norseman) nebyly nikdy nalezeny, což dodnes zavdává příčinu k mnoha diskuzím a hypotézám o příčině celé události. Jednu z nejkontroveznějších teorií otevřel r. 1983 Glennův mladší bratr Herb, když vydal prohlášení, že slavný hudebník nezemřel v chladných vlnách Lamanšského průlivu, ale zcela prozaicky na nemocničním lůžku (z důvodu rakoviny plic) a byl inkognito pochován v jednom z mnoha masových hrobů kdesi na území Británie.
Tomuto tvrzení ale jen málokdo uvěřil a tak jméno G. Millera i nadále figuruje na 'Wall of Missing' (Zdi pohřešovaných), hřbitově a památníku poblíž vesnice Madingley v anglickém hrabství Cambridgeshire. V roce 2003 G. Miller posmrtně obdržel cenu Grammy za celoživotní přínos umění a jeho rodný dům v současnosti slouží jako hojně naštěvované muzeum. Glenn Miller tak zůstává jedním z nejslavnějších a nejznámějších jmen éry jazzovo-swingových big bandů.
Autor: green-tea .
