Václav Neckář

Zpěvák Václav Neckář patřil dlouhodobě k velmi populárním osobnostem české hudební scény, přičemž na rozdíl od většiny kolegů z branže populární hudby prokázal i schopnost přirozeného hereckého projevu, takže jeho profesní dráha je dnes ozdobena účastí v několika stěžejních dílech československé kinematografie. Václav Neckář se narodil sice v Praze, ale vyrůstal v Ústí nad Labem; pochází z herecké rodiny, jeho otec Václav Neckář (1915-2001) byl hercem a užíval umělecké jméno Dubský. Stejný pseudonym si zvolil i strýc, podstatně známější herec Eduard Dubský (1911-1989). Václav Neckář od dětství vystupoval na jevišti Severočeského divadla v Ústí nad Labem, kde byl členem operního sboru. Souběžně se ve zpěvu vzdělával a také hrál na klavír. Po maturitě se neúspěšně pokusil o vstup na DAMU (následovaly ještě další tři neúspěšné zkoušky), načež nastoupil jako elév do Divadla pracujících v Mostě (1962-1964). Po ukončení pracovního poměru tady pak uspěl v konkurzu do divadla Alfa v Plzni (1964-1965), kde se poprvé setkal s Martou Kubišovou a také se skladatelem a producentem Bohuslavem Ondráčkem.

V plzeňské Alfě se více než herecky začal prosazovat jako zpěvák a pořídil své první nahrávky. Nedlouho nato byl pozván i do Prahy a z jeho prvních návštěv nahrávacích studií v hlavním městě se zrodily dodnes slavné hity jako Ze soboty na neděli nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Václav Neckář tak vstoupil do kolotoče populární hudby, v němž jako rozjívený a bezstarostný mladík s vysoko posazeným tenorem vhodně doplnil sestavu nejpopulárnějších zpěváků. První výrazné úspěchy a reference již zavedených osobností pomohly Neckářovi k příchodu do Prahy a v roce 1965 nastoupil do divadla Rokoko. Pod vedením Darka Vostřela se tato scéna ve druhé polovině 60. let důstojným způsobem zařadila po bok Semaforu a Václav Neckář zde začal úzce spolupracovat s Martou Kubišovou a začínající Helenou Vondráčkovou (s ní pořídil legendární hity jako Hříbě nebo Stín katedrál). Ředitel Rokoka, Darek Vostřel, dokázal svůj ansámbl prosadit do televize a po boku jiných umělců se Neckář začal stávat zpěvákem pravidelně vystupujícím před televizní kamerou (připomeňme například dobově velmi populární seriál PÍSEŇ PRO RUDOLFA III. z let 1967-1968). Kromě toho také pohostinsky vystupoval v muzikálu Gentlemani na jevišti Karlínského divadla, kde vytvořil ústřední dvojici s Evou Pilarovou (1967).

Nedlouho po příchodu do Rokoka vstoupil Václav Neckář impozantním způsobem i na filmové plátno. Hlavní rolí výpravčího Miloše Hrmy jej pověřil Jiří Menzel ve svém oscarovém filmu OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966). Stejný režisér mu pak poskytl další významnou příležitost v neméně slavném snímku SKŘIVÁNCI NA NITI (1969), kde Neckář hrál nešťastně zamilovaného brigádníka Pavla Hvězdáře. Kromě významově menších vystoupení v dalších filmech (SOUKROMÁ VICHŘICE, 1967; KULHAVÝ ĎÁBEL, 1968) pak odehrál divácky vděčnou hlavní roli prince Václava v dodnes oblíbené hudební pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). Herecká práce Václava Neckáře je bezprostředností jeho projevu srovnatelná s rolemi stejně přirozeného Waldemara Matušky, což se naopak zcela nedá říct o Heleně Vondráčkové nebo Karlu Gottovi.

Spolupráce s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou a obrovský nárůst popularity vyvrcholily odchodem z Rokoka a vznikem pěveckého tria Golden Kids (1968-1970). V kariéře všech tří se jedná o velmi krátké, ale stěžejní období. Dva koncertní programy, nadstandardní písně domácího původu, výběr kvalitních songů cizí provenience, vavříny ze zahraničních festivalů, prodejnost desek ohrožující pozici Karla Gotta, to vše byla slavná éra Golden Kids s neslavným koncem. Společenské postoje Marty Kubišové v době krizového roku 1968 přinesly první problémy již na jaře následujícího roku a nakonec skončily úplným zákazem umělecké činnosti Marty Kubišové v únoru 1970. Existenční nejistotu po rozpadu Golden Kids řešil Václav Neckář dočasným hostováním v Divadle Na zábradlí (hra Mlynář a jeho dítě), nakonec spolu s bratrem Janem sestavil vlastní kapelu Bacily a pokračoval v sólové kariéře.

V již podstatně menších rolích se Václav Neckář znovu objevoval před filmovou kamerou; v crazy komedii ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (1970) se mihnul jako zpěvák a také zde zpíval ústřední melodii. Poslední větší roli v českém filmu dostal jako Žabka v historické komedii PAN VOK ODCHÁZÍ (1979), po boku amerického emigranta Deana Reeda pak sehrál jednu z hlavních postav v dnes poprávu zapomenutém westernu z východoněmecké produkce ZPÍVEJ, KOVBOJI (Sing, Cowboy, Sing, 1982). Již bez osobní účasti, jen svým hlasem přispěl Václav Neckář k úspěchu komedií JAK UTOPIT DOKTORA MRÁČKA (1974; píseň Znala panna pána byla posledním společným duetem s Helenou Vondráčkovou) a JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984; píseň Křídla iluzí).

Václav Neckář od počátků své tvorby inklinoval k písňovým baladám, později také k osobitému rocku, nutno ale přiznat, že i v 70. a 80. letech si širokou popularitu (a letité umístění na předních pozicích v anketě Zlatý slavík) udržoval jednoduššími písněmi středního proudu, za všechny připomeňme titul Krokodýl Jeroným, s nímž slavil dlouhodobé úspěchy na pódiích ve východním Německu. Naopak, vyšší umělecké ambice měla důsledně koncipovaná a promyšlená alba Tomu, kdo nás má rád (1974), Planetárium (1977) nebo Atlantida '99 (1987).Odborníci dnes soudí, že na rozdíl od jiných Václav Neckář jen zřídka klesl pod vysoko nasazenou laťku svých snah o kvalitní produkci. Zásadní změny po roce 1989 přinesly příliv zahraniční hudby a úbytek zájmu o české zpěváky, což značně postihlo i Václava Neckáře. Na druhou stranu, návrat Marty Kubišové na scénu vyvolal myšlenku na obnovení Golden Kids, tento ambiciózní projekt však skončil jen několika koncerty v roce 1994. Když vydavatelství Bonton přišlo s monstrózním projektem kompletně zmapovat na CD tvorbu nejvýznamnějších českých zpěváků, první z nich byl Václav Neckář, u nějž se v letech 1996-2005 skutečně podařilo zachytit téměř vše z jeho nahrávek.. Obnovená Neckářova koncertní činnost byla přerušena mozkovou příhodou v roce 2002, z níž se zotavoval dlouhodobou rehabilitací, následně se posluchačům připomněl novým albem Oči koní (2005). Václav Neckář příležitostně stále koncertuje, buď sám nebo je hostem vystoupení svých kolegů, což se týká i Marty Kubišové a Heleny Vondráčkové.

Václav Neckář je ženatý s bývalou tanečnicí Jaroslavou Žlábkovou (*1940); seznámili se již v Plzni, sňatek ale uzavřeli mnohem později. Z jejich manželství se narodil syn Václav (*1974). Mladší bratr Václava Neckáře, Jan Neckář (*1949), se prosadil nejen jako frontman skupiny Bacily, ale skládal také hudbu pro řadu českých zpěváků.

Autor: argenson