Zpěvák, hudebník, skladatel a textař v jedné osobě, to je Jan Nedvěd. Představuje živou legendu českého folku i trampských písničkářů. Narodil se v Praze 24. září 1946. Vyrůstal společně se svým mladším bratrem Františkem a sestrou. Jako hudebník ovládá nejen hru na kytaru, ale i banjo. Z praktických důvodů se nejprve vyučil elektrikářskému řemeslu a dálkově vystudoval gymnázium.
Do roku 1982 byl zaměstnán u tehdejšího národního podniku Spoje. K hudbě měl velmi blízko už od chlapeckých let, což jej přivedlo do beatových kapel, jakými byli dnes už takřka neznámá seskupení jako The Three Long Fingers, The Pearches. Postupně zájem o tuto muziku Jan Nedvěd nahradil ještě větším zájmem o hudbu trampskou, protože mu byla trampská osada vždy, včetně okolní přírody, velmi blízko jeho srdci. V trampské osadě Toronto v Lukách pod Medníkem založili Jan a František Nedvědové v roce 1972 skupinu Toronto, ve které přišly na svět první autorské trampské písně. V roce 1974 se název skupiny změnil na Berontosauři. Zde oba bratři vytvořili uznávané duo. Již v roce 1974 Honzova, jak se Janu Nedvědovi všeobecně říkalo, složil svůj první trampský a jak se ukázalo i folkařský hit pod názvem Kamarád.
Na Portě získala tato píseň autorskou cenu. Souběžně s tím se stal uznávaným zpěvákem Spirituál kvintetu. Podobný živlu, vrhl Honza do světa emočně nabité písně, které rychle zlidověly a ozývaly se nejen od táboráků, ale i z nejrůznějších dopravních prostředků, nádražních i autobusových čekáren. Pronikly v podání Brontosaurů nejen na různé festivaly, ale také do rozhlasu, televize, gramofonové desky, které později nahradily CD nosiče, a ještě později mp3.
Mezi zlidovělé je nutno zařadit např.: Na kameni kámen, Pražce, Jarní tání, Nad Sázavou, Igelit, Tulácký ráno, Holky těžší to maj a další a další. Mimo trampských a folkových písní se Jan Nedvěd zapsal do dějin a tradic divadla Ateliér, pro jejichž představení napsal scénickou hudbu např. pro představení : Benzín a láska aneb Milenci z 9. kilometru; Provdaná nevěsta aj. Od roku 1988 se Jan Nevěd vydal i na sólovou dráhu, odkud se vrátil zpět i s bratrem Františkem v roce 1992.
Od roku 1996 se připojili k Brontosaurům, ke své mateřské kapele. K jednotlivým písním, které Brontosauři na svých koncertech šířili, opět prorážel Jan Nedvěd jako autor obnovenou cestu ke svým posluchačům, takřka bez rozdílu věku i pohlaví. Za připomenutí stojí záznam z koncertu bratří Nedvědů a jejich hostů na pražském Strahovském stadiónu z 21.6.1996 a vzniklý dokumentární film- Jak jsme dělali Strahov. Příležitostně Jan Nedvěd koncertoval i se skupinou Příbuzní.
Autor: Erkul .
