Jitka Němcová

Filmová režisérka i pedagožka Jitka Němcová (1950) pochází z Prahy a po absolutoriu na FAMU odjela na stáž do Říma, kde se zdokonalovala pod "taktovkou" samotného slavného F. Felliniho.

Od počátku své kariéry se věnuje především televizním filmům a inscenacím, které natáčí hlavně pro Českou televizi - ZABIJAČKA (1981), VÁNOČNÍ VERNISÁŽ (1983), ROMÁNEK SE VŠÍM MOŽNÝM (1988), UCTIVÁ POKLONA, PANE KHON (1993), NEVĚSTA PRO PADDYHO (1999), DEN, KDY NEVYŠLO SLUNCE (2001), 3+1 S MIROSLAVEM DONUTILEM (2004), TRAPASY (2007).

K divadelní činnosti netíhne a občasně vyučuje na FAMU. Je jí vlastní neskutečný smysl pro humor a se svým o téměř 40 let starším manželem Otakarem Vávrou, geniálním režisérem, jsou velkými fandy golfu.

Autor: Angelika2808

JITKA NĚMCOVÁ (nar. 5.12.1950, Praha) absolvovala v roce 1978 režii na pražské FAMU. Po krátké stáži v Římě u Federica Felliniho byla pomocnou režisérkou u filmu Otakara Vávry Temné slunce (1980). Již předtím spolupracovala na školním snímku Miloše Bobka Pokoj v suterénu (1974). Většinu svého profesního života spojila především s Československou, respektive Českou televizí. Nejprve v Hlavní redakci zábavných pořadů (1978–1990) a poté jako externí spolupracovnice. Kromě řady TV filmů a inscenací režíruje též seriály a cykly (Přejděte na druhou stranu, Uctivá poklona, pane Kohn, Bakaláři, 3 + 1 s Miroslavem Donutilem, Nadměrné maličkosti, Trapasy, Madame), různé zábavné pořady (Takzvaný večer na přidanou, ABECEDA, Písničky Na zábradlí, Noc s Andělem, Basta fidli a další) či dokumentární snímky. Ocenění získaly její projekty Zabijačka (Cena novinářů na MFT Montreux), Uctivá poklona pane Kohn (Zlatá růže na MFT Montreux), Nevěsta pro Paddyho (Křišťálová vázička a Čestné uznání na DFTF Oty Hofmana Ostrov nad Ohří), Hodina pravdy (Hlavní cena na MFF v Remeši a nominace na Prix Europa 2011 Berlín) a Jseš mrtvej, tak nebreč (nominace na Grand Prix Europa Berlín). Vystoupila též v několika pořadech, v talk show, v dokumentárních cyklech a snímcích. Účinkovala v seriálu Bazén, ve studentských filmech Malá mořská víla (2009; r. Jan Chramosta), Podivný případ (2009; r. Václav Hrzina) a v distribučních dokumentech Pátraní po Ester (2005; r. Věra Chytilová) a Očima fotografky (2015; r. Matej Mináč). Od roku 1993 vyučovala na katedře režie FAMU a spolupracuje na studentských snímcích jako pedagogická vedoucí. Od studentských dob byl jejím životním partnerem režisér, scenárista a pedagog Otakar Vávra (1911–2011), za kterého se v roce 1997 provdala. Oba manželé režírovali videoklip Hlava kance (2006). V rámci významného jubilea uspořádala Němcová velkolepou oslavu mužových narozenin, podílela se na přípravě dokumentárního portrétu Stovku má člověk jednou za život (2010) a na reprezentativním sborníku Otakar Vávra – 100 let (2011). – Filmografie: (neúplná; TV tvorba; režie, není–li uvedeno jinak) Vdovcovy intimní večery (1978), Zabijačka (1980), Objednaná vražda (1981), Dnes vaří Barevná kapela (1982), Vánoční vernisáž – anděl vánoc (1983), Revue za šest korun (1985; + sc.), dok. Lásky Josefa Beka (1988), Románek se vším možným (1988), Kam zmizela 55. ZŠ (1989), Starosta má starosti (1989), Šmokoviny (1989), O babě hladové (1990), Pokoj pro dva (1990), Taneční zábava (1990), President a anděl (1992), dok. Otakar Vávra pohledem Jitky Němcové (1995; + nám., sc.) z cyklu GENUS, Nevěsta pro Paddyho (1999), Hodina pravdy (2000; + herečka), Den, kdy nevyšlo slunce (2001), Zvon Lukáš (2002), Ruth to vidí jinak (2004; + herečka), Jako kočka a pes (2005), Leasing (2005), Sám doma IV. (2005), Křišťálek meč (2007; + sc.), Setkání v Praze, s vraždou (2008), Jseš mrtvej, tak nebreč (2010), dok. Stovku má člověk jednou za život (2010; spol. r. Alena Činčerová, Adéla Sirotková), záznam Zuzana Michnová a hosté (2012); (distribuční filmy; režie a scénář, není-li uvedeno jinak) Kuličky (2007; r. Olga Dabrowská; režijní supervize), dok. Divadlo Svoboda (2010; r. Jakub Hejna; režijní spolupráce), autorské životopisné hudební dokumenty s hranými vložkami Zuzana Michnová – Jsem slavná tak akorát (2013) a Nechte zpívat Mišíka (2016).

Zdroj: –jl– (Filmový přehled 3/2017)