František Němec

František Němec pochází z jižních Čech, vyrůstal v Sezimově Ústí, za gymnaziálních studií hrál ochotnické divadlo, po maturitě vystudoval herectví na DAMU (1964). Ještě jako student vystupoval pohostinsky na scéně Divadla S. K. Neumanna ve hře Měsíc nad řekou. Po absolutoriu nastoupil téměř dvacetileté angažmá v Městských divadlech pražských (1964-1982). Zde dostával role různorodého charakteru, našel uplatnění v širokém spektru divadelního repertoáru, vynikl například ve hrách Moucha, Království boží na zemi nebo Hlava XXII, prosadil se ale i v konverzačním typu her nebo v muzikálech (Dva šlechtici z Verony, Já, k čertu, žiju rád atd.) Počátkem 80. let vynikl jako host Národního divadla ve dvou zásadních kusech klasického dramatu (Faust, Hamlet), načež v roce 1982 přešel do Národního jako stálý člen činohry. Také zde pak proslul řadou zásadních rolí, a to především v klasice (Višňový sad, Lucerna, Falkenštejn, Ženitba, Pygmalion), ale znovu se uvedl i v moderně (Kočka na rozpálené plechové střeše), naopak některé jeho role právem upadly v zapomnění (Lenin v tendenčním dramatu Kremelský orloj). Ze zmíněného Hamleta s Němcem v hlavní roli byl později pořízen také televizní záznam (1986). Herectví Františka Němce vyniká střídmým projevem, který je však zároveň ve své jednoduchosti neobyčejně působivý. Za roli dirigenta Furtwänglera v dramatu Na miskách vah získal v roce 1998 Cenu Thálie, v roce 2008 byl pak oceněn Cenou Divadelních novin za postavu Cecila ve hře Ledňáček, v níž pohostinsky účinkoval v Divadle Ungelt.

Přestože se již v mládí František Němec prosadil na předních pražských scénách, jeho cesta k filmu nebyla tak přímočará jako u jiných herců jeho generace; film jej nijak nevyhledával a stejně tak Němec nijak netoužil prosadit se na stříbrném plátně. Jeho filmovým debutem byla nevelká role ve studentském filmu ČERNOBÍLÁ SYLVA (1961), který se však jako odvážná parodie na budovatelské filmy z předešlých let neměl šanci prosadit. Další roli vězně terezínského ghetta si zahrál ve válečném dramatu TRANSPORT Z RÁJE (1962). Nadále se sice objevoval i v několika snímcích ročně, ale stále jen ve vedlejších až epizodních rolích. Ještě než se propracoval k velkým filmovým úkolům, přinesla mu slávu televize.

Spolupráci s televizí navázal Němec již počátkem 60. let, objevil se v několika televizních inscenacích, ale teprve druhá polovina sedmdesátých let mu přinesla popularitu, kdy zcela zastínil svou dosavadní participaci na filmovém plátně. Velkou rolí kriminalisty Žitného se uvedl v seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974-1979; hrál celkem ve třinácti dílech). Divácké sympatie si pak získal postavou nesmělého doktora Řehoře v seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1978, 1981). Inklinaci ke komediálním rolím pak prokázal ve dvou legendárních rodinných filmech JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU (1977) a JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY (1978). U obou těchto televizních filmů psala Marie Poledňáková scénář přímo pro Němce a Jan Preissovou s tím, že měli možnost vybrat si představitele hlavní dětské role. Jejich jednoznačná volba Tomáše Holého byla pak zárukou úspěchu. Teprve pak se Němec dostal ke dvěma stěžejním filmovým rolím, v obou případech hrál lékaře (SVÍTALO CELOU NOC, 1980; TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK, 1981); tyto snímky z doby okupace nesplnily sice všechny požadavky žánru, ale dnes jsou opomíjené neprávem, protože kvalitních filmů z válečných let se u nás v té době netočilo mnoho. I poté hrál Němec v dalších filmech, ale k velkým hereckým úkolům se již nedostal, více prostoru mu nadále v řadě inscenací dávala nadále především televize (MEDAILÓNEK, 1981; BANDITÉ, 1984; VIKTOR VELIKÝ, 1987; KARANTÉNA, 1987), objevoval se také v řadě televizních seriálů.

Na filmovém plátně zaujal až na přelomu tisíciletí menšími, ale výraznými rolemi v několika zdařilých filmech (VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ, 1999; SAMOTÁŘI, 2000; REBELOVÉ, 2001). I pro toto období stále platí, že Němec se více objevuje v televizi, zaujal například svou kreací v hlavní roli horrorové příběhu TRAVIS (1996), za zmínku také stojí hlavní role v historickém čtyřdílném televizním filmu MUŽ V POZADÍ (1994), kde hrál napoleonského ministra policie Josepha Fouché. Po dlouhých letech se objevil po boku Jany Preissové v seriálu DOBRÁ ČTVRŤ (2005), v této době si pak zahrál také v obou pokračováních NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (2003, 2007). Zatím naposledy jsme Františka Němce mohli vidět v třídílném filmu ĎÁBLOVA PAST (2008).

Vedle všech zmíněných aktivit nelze také opomenout Němcovo působení v rozhlase, kde mimo jiné zvítězil v posluchačské anketě Neviditelný herec (2000). Uplatňuje se také v dabingu, jednu z hlavních rolí namluvil v britském seriálu Randall a Hopkirk, v poslední době jsme jej mohli slyšet v komediálním seriálu Jistě, pane ministře. Propůjčil svůj hlas také řadě slavných herců ve filmech (Jean Rochefort, Henry Fonda, Michael Douglas). Od roku 1982 působí František Němec pedagogicky na DAMU.

František Němec je ženatý a má dvě dcery, svůj soukromý život si ale úzkostlivě chrání.

Autor: argenson