Pier Paolo Pasolini

Ačkoli se narodil ve fašisticky smýšlející rodině, nedlouho po dosažení dospělosti vyjádřil svůj protest vůči stávajícím poměrům jak příklonem k antifašistickému odboji a komunistické straně, tak roztržkou s otcem a veřejnou manifestací své homosexuální orientace. Začíná psát básně, dramata, později eseje a romány (Darmošlapové, Zběsilý život a další tituly), v nichž se zabývá mládeží zbavenou životních perspektiv. Spolupracuje na filmových scénářích (s Federikem Fellinim a Bernardem Bertoluccim) a na počátku 60. let sám režijně debutuje. Hned svými prvními filmy (zvláště pak pojetím Ježíše jako mluvčího utlačované chudiny ve filmu Evangelium sv. Matouše) si zjednává mimořádnou pozornost a zařazuje se mezi nejvýznačnější filmaře, byť neustále skandalizované jak pro názorové buřičství, tak pro nezákonné sexuální aktivity. Ačkoli se vždy hlásil k levicovým kruhům, pro svůj nonkonformismus byl i pro ně obtížně přijatelnou osobností. Když počátkem 70. let začal natáčet „trilogii života“ podle klasických, eroticky laděných literárních předloh, vysloužil si obvinění z pornografie. Jeho poslední snímek Salo aneb 120 dnů Sodomy pak narazil na odmítnutí nejen pro vypjatost sexuálně motivovaných krutostí, ale též pro pojetí fašismu jako zvrhlosti mocenské i sexuální.
28. Letní filmová škola

Z Projektu 100 1999
Pier Paolo Pasolini
* 5. března 1922 v Bologni, Itálie 2. listopadu 1975 v Římě,
Itálie
Ačkoli se narodil ve fašisticky smýšlející rodině, nedlouho
po dosažení dospělosti vyjadřuje svůj protest vůči stávajícím
poměrům jak příklonem k antifašistickému odboji a komunistické
straně, tak roztržkou s otcem a veřejnou manifestací své
homosexuální orientace. Začíná psát básně, dramata, později
eseje a romány ( Darmošlapové , Zběsilý život a další), v nichž
se zabývá mládeží zbavenou životních perspektiv. Spolupracuje
na filmových scénářích (s Fellinim, Bertoluccim) a na počátku
60. let sám režijně debutuje. Hned svými prvními filmy (zvláště
pak pojetím Ježíše jako mluvčího utlačované chudiny ve filmu
Evangelium sv. Matouše ) si zjednává mimořádnou pozornost
a zařazuje se mezi nejvýznačnější filmaře, byť neustále
skandalizované jak pro názorové buřičství, tak pro nezákonné
sexuální aktivity. Ačkoli se vždy hlásil k levicovým kruhům,
pro svůj nonkonformismus byl i pro ně obtížně přijatelnou
"osobností. Když počátkem 70. let začal natáčet ""trilogii
"života"" podle klasických, eroticky laděných literárních předloh,
vysloužil si obvinění z pornografie. Jeho poslední snímek Saló
aneb 120 dnů Sodomy pak narazil na odmítnutí nejen
pro vypjatost sexuálně motivovaných krutostí, ale též
pro pojetí fašismu jako zvrhlosti mocenské i sexuální.
Filmografie:
1961: Accattone (Accattone) *1962 Mamma Roma (Mamma Roma)
"1963: povídka Ba ricotta (Tvaroh) ve filmu Rogopag (Rogopag);
La rabbia (Zuřivost) * 1964: Evangelium sv. Matouše (Il vangelo
secondo Matteo) * 1966: Dravci a vrabci (Uccellacci e
uccellinni); povídka La terra vista dalla luna (Země viděná
z Měsíce) ve filmu Le streghe (Čarodějky) * 1967: Oidipus král
(Oedipos rex) * 1968: povídka Che cosa sono le nuvole? (Co jsou
"to oblaka) ve filmu Capriccio all'italiana (Italské capriccio);
Teoréma (Teorema) * 1969: povídka La sequenza del fiore di
carta (Sekvence papírového květu) ve filmu Amore e rabbia
(Láska a zuřivost); Prasečinec (Porcile); Médea (Medea) * 1970:
Dekameron (El dekameron) * 1971: Canterburské povídky
(I racconti di Canterbury) * 1973: Kytice z tisíce a jedné noci
(Il fiore delle mille e una notte) * 1975: Saló aneb 120 dnů
Sodomy (Saló o le 120 giornate di Sodoma)
---------------------------------------------------
Jiří Švéda:
8b) PIER PAOLO PASOLINI
se narodil 5.3. 1922 v Bologni, Itálie.
Zemřel (zavražděn) 2.11. 1975 v Ostii u Říma, Itálie.
Studoval románskou filologii a dějiny umění. Sám sebe považoval
více za spisovatele než režiséra. Po válce dokončil studium
a stal se učitelem italštiny. V té době se věnoval hlavně poezii
a próze, i když v letech 1954-58 spolupracoval na několika
scénářích. Jeho debut Accatone byl úspěšně přijat v roce 1961 na
MFF v Benátkách. Jeho filmy i soukromý život provázelo mnoho
skandálů především v souvislosti s jeho homosexualitou. V noci
z 1. na 2.11. 1975 byl brutálně ubit palicí a přejet autem na
fotbalovém stadiónu v Ostii. Režisér Marco Tullio natočil
filmovou rekonstrukci posledních dnů jeho života.

" Filmy (jako režisér) - 1961: Accattone (uv.); 1962: Mamma Roma
"(uv.); 1963: povídka Tvaroh (La ricotta) z filmu Rogopag (uv.);
"La rabbia (Zuřivost); 1964: Comizi d'amore (Hovory o lásce) - DF;
"Sopraluoghi in Palestina (Obhlídka exteriérů v Palestině);
"Evengelium Sv. Matouše (Il Vangelo secondo Matteo, uv.); 1966:
" Uccellacci e uccellini (Dravci a vrabci); 1967: La terra vista
"dalla Luna (Země viděná z Měsíce); Le streghe (Čarodějnice);
"Oidipus král (Edipo re, uv.); 1968: Teoréma (Teorema, uv.);
povídka Che cosa sono le nuvole (Co to jsou oblaka) z filmu
"Capriccio all'italiana (Italské capriccio); 1969: povídka La
sequenza del fiore di carta (Sekvence papírového květu) z filmu
"Amore e rabbia (Láska a zuřivost); Porcile (Vepřinec); Medea
"(Médea); Appunti per un'Orestiade africana (Poznámky k africké
"Orestii) - DF; 1970: Appunti per un romanzo dell' immondezza
"(Poznámky k románu o smetí) - DF; Il Decameron (Dekameron);
" 1971: Il racconti di Canterburry (Canterburské povídky); 1972:
" Dodici dicembre (Dvanáctý prosinec) - DF, spolurežie; 1973: Il
"fiore delle mille e una notte (Kytice z Tisíce a jedné noci);
1975: Saló aneb 120 dnů Sodomy (Saló o le 120 giornate di Sodoma,
uv).

" Bibliografie: Filmový přehled 2/98, s. 26 + s. 42 (profil);
"Cinema 1/99, s. 40 (miniprofil + foto); 666 profilů zahraničních
"režisérů, s. 259-260; Encyklopédia filmu, s. 618-619; Bernard,
"Jan: Pier Paolo Pasolini (ČSFÚ Praha, 1987, brožurka, sv. 60);
"Oliva, Ljubomír: Režiséři Itálie, s. 171-177; Filmové listy (LFŠ)
"1.8. 1997; Filmové listy - Projekt 100, zima 1998; katalog
"Projektu 100/zima 1999, s. 8 (profil); Film a doba 11/65, s.
"589-596; Film a doba 3/69, s. 136-143; Film a doba 4/92, s.
"208-218 (profil k nedožitým sedmdesátinám); Rozhovory s Pasolinim
"- Světová literatura 6/61, s. 119-123; Kino 9/67, s. 6; Divadelní
"a filmové noviny 12/65, s. 9; Film a divadlo 4/65, s. 3; Film
"a divadlo 8/68, s. 9; Film a divadlo 1/71, s. 34; Jan
Bernard-Pavla Frýdlová: Malý labyrint filmu, nakl. Albatros,
"Praha 1988, s. 341 (kniha); Malá encyklopédia filmu, nakl. Obzor,
"Bratislava 1974, s. 430 (kniha); Program FK Praha 3/87; Program
"FK Brno 3/85; Pasolini. Rozmowa z Laura Betti - Kino (PL) 12/92,
s. 30-31 + s. 48

Autor/Zdroj: /Sber


Velký vliv na něj mělo univerzitní studium historie umění. Jeho vizuální vnímání světa a obrazotvornost kráčely ruku v ruce se schopností sebevyjádření skrze psané slovo. Kinematografií, kterou definoval jako „přímou řeč reality“, se Pasolini začal zabývat v době, kdy už napsal svá nejlepší, i u nás známá literární díla (Nejlepší léta mládí, Gramsciho popel, Darmošlapové, Zběsilý život). V ohnisku jeho tvůrčího zájmu stál svět „uražených a ponížených“ – kvůli své empatii k nim se rozešel se svým fašisticky smýšlejícím otcem, stal se „kacířským komunistou“ a otevřeně se také přiznával ke své homosexuální orientaci. Poslední Pasoliniho snímek Saló aneb 120 dní Sodomy je alegorií moderního represivní ho establishmentu a můžeme ho též vnímat jako určitý kontrapunkt k Pasoliniho předchozím filmům, ve kterých ještě existovala radostná erotika, provázená smyslem pro humor, přirozenou rozkoš i vnitřní důstojnost, jaký dokázali projevovat někdejší společenští outsideři nezdevastovaní dosud novodobou konzumentskou existencí.
Seminář italského filmu 2003

Autor/Zdroj: /