Ondřej Pavelka

Ondřej Pavelka pochází z umělecky založené rodiny, jeho otcem je divadelní herec Vladimír Pavelka (*1925), matka učila na Lidové škole umění. Ondřej se narodil v Novém Jičíně, dětství ale strávil v Karlových Varech, základní školu pak navštěvoval v Ostrově nad Ohří.V té době také našel zalíbení v dramatickém umění, začal se úspěšně zúčastňovat celostátních recitačních soutěží a festivalů amatérských divadel. Ke spolupráci jej vyzvalo poloprofesionální Divadlo na okraji. V době studií na gymnáziu pracoval jako kulisák v karlovarském divadle a nakonec vystudoval herectví na DAMU (1978). Po absolutoriu vedly jeho kroky do Divadla Na okraji, kde působil v letech 1979-1986. Svým hereckým uměním, například ve hrách Romeo a Julie nebo Revizor, výrazně přispěl k utváření charakteru této scény. Od roku 1982 zároveň působil v amatérském A-studiu, které se pod jeho vedením postupně profesionalizovalo a v letech 1986-1989 zde měl Pavelka stálé angažmá. Prosadil se zde nejen herecky, ale také jako režisér (Hodina lásky, Báj, Hořký Maxim), dramaturg a autor. Z jeho hereckých kreací té doby je na místě připomenout vystoupení ve Višňovém sadu. V letech 1989-1993 byl členem hereckého souboru Divadla Na zábradlí, kde pod vedením Jana Grossmana vynikl ve hrách Pokoušení, Largo desolato nebo Don Juan. Od roku 1993 patří Ondřej Pavelka k hereckým oporám Národního divadla v Praze. Našel uplatnění v klasice (Naši furianti, Othello, Běsi), ale i v moderně (Obsluhoval jsem anglického krále, Nobel nebo Oblak a valčík). Pavelka vyniká jako kreativní herec s širokým rejstříkem výrazových prostředků, hrál romantické hrdiny i složité psychologické postavy. Občas se věnuje i divadelní režii, například v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Praze pak v Rokoku i v Národním divadle. Působí také jako umělecký šéf divadla Rubín, které je pokračovatelem dřívějšího A-studia, pohostinsky hraje také na dalších scénách. Na DAMU vyučuje na katedře alternativního herectví a loutkoherectví.

I když ve svých začátcích nebyl Pavelka hercem významného divadla, stal se na přelomu 70. a 80. let vyhledávaným představitelem typu moderních mladých mužů, často s vysokým sebevědomím. Jeho první filmovou rolí byla hlavní postava tuláka Martina v pohádce DEVÁTÉ SRDCE (1979). Vzápětí se objevil jako skladatel Josef Suk v historickém snímku KONCERT NA KONCI LÉTA (1979), následně mu připadly v několika filmech úlohy kontroverzních postav (ŘETĚZ, 1981; CO JE VÁM, DOKTORE?, 1983; VŠECHNO NEBO NIC, 1984). Střídal hlavní i vedlejší postavy, byl též spoluautorem námětu a scénáře k filmu POUTNÍCI (1988). Výrazné postavy různých charakterů mu přinesly tři snímky přelomu 80. a 90. let (SEDÍM NA KONÁRI A JE MI DOBŘE, 1989; ZVÍŘATA VE MĚSTĚ, 1989; DIVOKÁ SVINĚ, 1990). Po útlumu českého filmu po roce 1989 pak zaujal svou trojrolí v umělecky hodnotném a oceněném filmu KRVAVÝ ROMÁN (1993). Další velkou roli pak dostal jako učitel češtiny v přepisu Vieweghova románu VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (1997). Od té doby jeho práce pro film stagnuje, naposledy se objevil v kontroverzně přijatém Jakubiskově filmu POST COITUM (2004).

Od počátků své herecké dráhy pracuje Pavelka pochopitelně také pro televizi, hrál v inscenacích, pohádkách a seriálech, z této doby stojí za zmínku televizní přepis ruské literární klasiky OBYČEJNÁ HISTORIE (1982), kde jeho hlavní postava doznala na poměrně velkém prostoru dramatického charakterového vývoje. V poslední době zaujal v televizním filmu JASNOVIDEC (2005). Pavelka sám dnes říká, že se dlouhodobě vyhýbal účasti v seriálech a tyto nabídky odmítal, nyní však již několik let hraje jednu z velkých rolí v nekonečném seriálu TV Nova ULICE (2005).

Ondřej Pavelka byl dvakrát ženatý a má dva syny. Jeho první manželkou byla herečka Eva Salzmannová (*1958), donedávna byla jeho životní partnerkou herečka Národního divadla Sabina Králová (*1970).

Autor: argenson

Pochází z divadelnického prostředí. Ještě před studiem na DAMU
spolupracoval s pražským Divadlem na okraji, kam se po
absolutoriu vrátil. Hrál také ve Studiu Y a DNZ a v . Hrál v
četných TV inscenacích a seriálech.

Autor/Zdroj: /Sber