František Peterka

František Peterka pochází z Prahy, jeho otec byl bankovním úředníkem. František začal studovat obchodní školu, kterou ale musel kvůli prospěchu opustit. Aktivně se věnoval atletice a vzpírání, jeho touhou bylo stát se profesionálním sportovcem, případně učitelem tělocviku. Na popud rodičů se ale přihlásil na konzervatoř, i když sám k divadlu neměl bližší vztah. Koncem války prošel totálním nasazením, takže studia dokončil až v roce 1946. Herectví se ale nezačal hned věnovat, prošel několika zaměstnáními, administrativním omylem byl však v roce 1947 přizván k angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Jeho divadelní začátky provázela obrovská tréma a celková nechuť k hraní, tuto profesi zcela vážně zamýšlel opustit. První úspěch se dostavil v roce 1949 v podobě ocenění na celostátní divadelní soutěži za roli ve hře Odveta. Počátkem 50. let spojil Peterka natrvalo svůj pracovní i soukromý život s Libercem, kde hrál v Divadle F. X. Šaldy (1951-1987; vyjma krátké přestávky v letech 1954-1956, kdy působil v Olomouci). V libereckém divadle se Peterka časem vypracoval mezi stěžejní opory zdejšího hereckého souboru a sehrál přes 250 rolí. Vynikl v klasice zahraniční i naší (Veselé paničky windsorské, Zkrocení zlé ženy, Othello, Lucerna, Maryša, Hrátky s čertem). Jako stálý člen činohry hrál naposledy v roce 1987 ve hře Turecká kavárna, pohostinsky ale účinkoval až do poloviny devadesátých let. Herectví Františka Peterky vycházelo částečně z jeho mužného zjevu, ale prokázal i kvalitní charakterní herectví, dokázal ztvárnit role komediální i tragikomické.

Po prvních úspěších na divadelních prknech přišly také nabídky od filmu, přestože na přelomu 40. a 50. let, kdy se poprvé objevil před kamerou, působil daleko od Prahy. Jeho filmovým debutem byla nevelká role dělníka v budovatelském filmu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949), první větší roli předáka hornických učňů si zahrál ve snímku MILUJEME (1951). Po dalších úlohách v budovatelských filmech následovaly i postavy v umělecky hodnotnějších titulech jako ČERNÝ PRAPOR (1958) nebo ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA (1959), zajímavou příležitost dostal také jako vězeň v koncentračním táboře v Jasného filmu PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT (1960). Své fyzické předpoklady v postavách sportovců uplatnil později i v komediálním žánru (DÁMA NA KOLEJÍCH, 1966). Hrál také v několika kriminálních snímcích (VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ, 1966; ZNAMENÍ RAKA, 1967; zde první setkání s jeho pozdější častou hereckou partnerkou Ivou Janžurovou). Vidět jsme jej mohli i v americkém válečném filmu MOST U REMANGENU (The Bridge at Remangen, 1969), který se částečně točil u nás.

Z dnešního pohledu je Peterka známý především několika velkými rolemi v komediích ze 70. let. První z nich byla gangsterská parodie ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU (1970). Velké a dodnes divácky vděčné herecké příležitosti mu po boku Ivy Janžurové dal režisér Petr Schulhoff ve svých filmech HODÍME SE K SOBĚ MILÁČKU? (1974), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (1976) a CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ (1980). Kvalitativně se sice jedná o diskutabilní filmařské počiny, ale díky jejich častému reprízování zůstává Peterka stále v povědomí diváků. Menší, ale výraznou roli judistického trenéra si zahrál v neméně slavné komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE (1974), jako šéfpilot se pak objevil ve filmu ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977). Dramatičtější polohu herectví si zopakoval později ve filmu STÍN KAPRADINY (1985), posledním Peterkovým výstupem před filmovou kamerou byla nevelká úloha v Kachyňově filmu KRÁVA (1993).

Pro sporadickou spolupráci s televizí byl Peterka osloven téměř výhradně ve spojení s tvorbou pro děti. Hrál v seriálech PAN TAU (1969, 1974), nejvýznamnější, i když k nepoznání namaskovaná, je jeho postava Krakonoše v legendárním večerníčku KRKONOŠSKÉ POHÁDKY (1974, 1977, 1984). Stejně tak nesnadno identifikovatelná je jeho role Fantomase v seriálu ARABELA (1979).

František Peterka dnes žije v Liberci, který je jeho domovem bezmála padesát let a i když není rodákem, místní si jej považují jako jednu z výrazných osobností spojených s tímto městem. Přes četné zdravotní problémy v posledních letech udivuje dodnes svou fyzickou svěžestí a vitalitou. Jeho manželkou byla herečka Vlasta Peterková (*1922), s níž má syna a dceru.

Autor: argenson