Ilja Prachař

Ilja Prachař patřil dlouhodobě k významným osobnostem divadla, na svém kontě má i desítky filmových rolí, v paměti diváků ale zůstává nezapomenutelný postavou lakotného a zlotřilého statkáře Trautenberka v legendárním večerníčku KRKONOŠSKÉ POHÁDKY (1974, 1977, 1984). Narodil se v Malenovicích na Zlínsku a pocházel z rodiny úředníka, herectví se později věnoval i jeho mladší bratr Kamil Prachař (*1931), který se ovšem před kamerou objevoval jen výjimečně.

Po studiích na gymnáziu ve Zlíně prošel totálním nasazením v Baťových závodech, po skončení války chtěl původně studovat medicínu, ale základní vojenská služba strávená v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1945-1947) změnila jeho plány a rozhodl se pro hereckou dráhu. Profesionálnímu herectví se začal věnovat na scéně Divadla pracujících ve Zlíně (později Gottwaldově, 1947-1952), kde již předtím studoval a pracoval. Svému levicovému politickémiu zaměření dal průchod i jako autor divadelních her (Tři únorové dny, 1949), dobový úspěch pak zaznamenal s inscenací Hádajú sa o rozumné, za niž v roce 1951 získal Státní cenu. V letech 1952-1954 působil Ilja Prachař ve Státním divadle v Ostravě, kde se znovu pokoušel prorazit i jako autor (Zlatá srdce, 1953).

Od roku 1954 byl Ilja Prachař trvale spjat s Prahou, prvních pět let zde hrál na jevišti Divadla S. K. Neumanna (1954-1959), nejdůležitější část své herecké kariéry strávil na scéně Vinohradského divadla, kde působil až do svého odchodu do penze (1959-1991). Výrazné kreace předvedl v představeních Král Krysa, Dobrý voják Švejk, Tři sestry, Caesar a Kleopatra nebo Nora. Jako host vystupoval i na dalších pražských scénách.

S příchodem do Prahy přišly také první příležitosti před kamerou a poprvé se objevil v menší roli lékaře v dnes již zapomenutém dramatu BOMBA (1957). Prvním větším úkolem byl pověřen v diskutabilním filmu KRÁL ŠUMAVY (1959), kde sehrál postavu velitele SNB. Role v uniformách nebo úlohy funkcionářů jej pak provázely i v dalších letech v různých žánrech, připomeňme spolupráci s Martinem Fričem (KRÁL KRÁLŮ, 1963) nebo Zdeňkem Podskalským (BÍLÁ PANÍ, 1966; ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ, 1966; SVĚTÁCI, 1969). Výrazné vedlejší role mu přinesly i umělecky hodnotné snímky šedesátých let (… A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH, 1964; VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, 1968), často jej bylo možno vidět i v kriminálním žánru, kde mu několikrát připadla role vraha. S uniformou byla spjata i Prachařova poslední výrazná role generála ve válečném dramatu SIGNUM LAUDIS (1980).

Od počátků své herecké dráhy v Praze spolupracoval Ilja Prachař také s televizí, objevil se mimo jiné v historicky prvním seriálu RODINA BLÁHOVA (1959), v 60. letech pak hrál v řadě televizních inscenací, v jeho práci pro televizi vyniká ale především již zmíněná postava Trautenberka v legendárním večerníčku KRKONOŠSKÉ POHÁDKY (1974), který se kvůli mimořádnému úspěchu dočkal dvojího pokračování v letech 1977 a 1984. Z žánru televizních seriálů se sluší připomenout TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974), kde ve dvou epizodách hrál továrníka Čadka, hrál také v dalších době poplatných titulech, ale i dodnes divácky vděčných seriálech (CHALUPÁŘI, 1975).

Významné bylo působení Ilji Prachaře v oblasti dabingu, kde se výrazněji uplatňoval od sedmdesátých let. Jeho hlas zazníval ve velkých i menších rolích desítek zahraničních filmů i seriálů. Za svůj dlouholetý přínos v tomto oboru získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského. Po prodělané mozkové mrtvici musel v devadesátých letech své umělecky aktivity velmi omezit a před kamerou se objevoval již jen výjimečně, například v seriálu NÁHRDELNÍK (1992), jeho posledním vystoupením ve filmu byla bezejmenná postava funkcionáře v PEVNOSTI (1994).

Ilja Prachař zemřel 10. srpna 2005 v Praze ve věku 81 let. Jeho manželkou byla loutkoherečka Jana Prachařová, rozená Kalistová (*1937), která pocházela ze slavného divadelnického klanu Želenských. V herecké tradici pokračuje syn David Prachař (*1959) a vnuk Jakub Prachař (*1983).

Autor: argenson

Ilja Prachař se narodil 30. dubna 1924 v Malenovicích u Zlína. S divadlem začínal na vojně, kde se stal členem dramatické skupiny Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Poté hrál v divadlech ve Zlíně a v Ostravě. V roce 1954 odešel do Prahy a nastoupil do angažmá do divadla v Libni. Zde působil pět let. Pak se mu na dlouhých 32 let stalo domovskou scénou Divadlo Na Vinohradech.

Diváci si ho mohou pamatovat například jako Orgona z Tartuffa, Falstaffa z Veselých paniček windsorských či advokáta v Ibsenově Noře. Ve filmu zazářil například ve snímcích Král Šumavy, Spalovač mrtvol, Všichni dobří rodáci nebo Světáci. V roce 1997 dostal Ilja Prachař Cenu Františka Filipovského za dabing. Natočil také mnoho rozhlasových her.

Přes tři desítky sezon strávil v pražském Divadle na Vinohradech herec Ilja Prachař. Představitel osmi desítek rolí opustil jeviště náhle začátkem 90. let. Ještě loni při oslavě svých osmdesátin tvrdil, že mu po padesátileté herecké kariéře divadlo vůbec neschází. Přesto na něj jeho kolegové rádi vzpomínají.
člen PavelDyntera