Viktor Preiss

Viktor Preiss má původ v divadelnické rodině, jeho matka Jindřiška Gabriela Preissová (*1926) byla herečkou a také rozhlasovou hlasatelkou. Přestože měl tedy Viktor k herectví předpoklady, původně se chtěl stát novinářem, nicméně na gymnáziu se začal věnovat poezii, k definitivní volbě vysokoškolského studia přispělo také přátelství s osobnostmi z herecké branže. Viktor Preiss vystudoval herectví na DAMU (1969) a v letech 1969-1983 působil na scéně Městských divadel pražských, od roku 1983 patří ke stěžejním oporám Vinohradského divadla. Na této naší přední scéně se Preiss vyprofiloval v jednoho z nejvýznamnějších českých herců své generace. Již několik desetiletí vyniká jako všestranný herec moderního projevu s civilním pojetím, přitom zároveň se schopností věrohodně ztvárnit psychologicky složité postavy širokého rozpětí, od dramatu až po frašku. Na jevišti Městských divadel vynikl v představeních Eurydika, Malované na skle nebo Faust. Na Vinohradech potom zaujal svými kreacemi v klasice jako Zločin a trest, Cyrano z Bergeracu nebo Záviš z Falkenštejna, s Hubačovou hrou Generálka absolvoval v 80. letech zájezd do Kanady, v posledních letech exceluje v hlavní dvojroli ve veselohře Brouk v hlavě. Pohostinsky účinkuje, mimo jiné i jako režisér, také na dalších scénách, například v Divadle Na zábradlí nebo v Divadle Na Fidlovačce. Z ocenění za práci na jevišti je nutno zmínit Cenu Thálie za muzikál Muž z La Manchy (1999). Od počátku 90. let je Viktor Preiss také pedagogem na pražské DAMU.

Před kamerou se Viktor Preiss pohybuje sebejistě již několik desítek let, ale jeho doménou je práce pro televizi, zatímco na stříbrném plátně se objevil jen zhruba ve dvaceti filmech, což je na umělce jeho formátu překvapivě málo. Ostatně, s televizí také začal spolupracovat dříve než s filmem; poprvé jsme jej mohli vidět v televizně upravené povídce Fráni Šrámka POPEL (1969), kde hrál jednu z hlavních rolí. Také další Preissova spolupráce s televizí vycházela z kvalitních klasických předloh (MANON LESCAUT, 1970; ZE ŽIVOTA HMYZU, 1974; VILÉM ROZKOČ, 1975; nebo seriál F. L. VĚK, 1971).

Mezitím ale Preiss vstoupil také do světa filmu; po nevelké roli ve filmu SVATBA BEZ PRSTÝNKU (1972) se impozantním způsobem zapsal do české kinematografie, když po boku Marty Vančurové ztvárnil hlavní roli v komorním psychologickém snímku MILENCI V ROCE JEDNA (1973) z doby krátce po válce. Nutno dodat, že v tak velké úloze, navíc s nezpochybnitelným uměleckým dosahem, jsme se s Viktorem Preissem již nikdy nesetkali. V dalších letech mu režiséři svěřili jen nevelké role v průměrných, někdy i normalizačně zpolitizovaných snímcích, až v polovině 80. let na sebe upozornil postavou panského správce v dnes již kultovní pohádce S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984). V devadesátých letech jsme pak Viktora Preisse mohli vidět v posmutnělých komediích čerpajících z nedávné historie (ANDĚLSKÉ OČI, 1994; KONTO SEPARATO, 1996; BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA, 1997), jednoznačně komediální roli si pak vyzkoušel jako hrabě Kronberg ve filmu SVATBA UPÍRŮ (1993), naopak v dramatičtější poloze se uplatnil například ve velkofilmu TMAVOMODRÝ SVĚT (2001). Zatím naposledy se Viktor Preiss na filmovém plátně objevil v postavě otce ve filmu ANGLICKÉ JAHODY (2008).

Jak již bylo uvedeno, mnohem více příležitostí dostal Viktor Preiss v televizi, hrál v inscenacích, pohádkách, pro televizi byly pořízeny také záznamy úspěšných divadelních her, respektive nově pro televizi upraveny (LAKOMEC, 1978; GENERÁLKA JEHO VELIČENSTVA, 1995; BROUK V HLAVĚ, 2002). Zajímavé příležitosti dostal Preiss v životopisných televizních inscenacích (MĚSÍČNÍ TÓNINA, 1982, zde po boku své manželky Jany Preissové; TĚŽKÁ HODINA, 1986, tady po delší době spolu s Martou Vančurovou). Z řady pohádek se sluší jmenovat TANEČEK PŘES DVĚ PEKLA (1982), z pozdější doby například ZÁZRAČNÉ MEČE (2002). Z tvorby pro děti je na místě zmínit také namluvení večerníčku VYDRÝSEK (2002).

V televizním formátu se Viktor Preiss výrazně uplatnil také v seriálové tvorbě; hrál ve více než patnácti seriálech, nejednou se ale mihnul jen v epizodní úloze třeba jen v jednom dílu. Z tohoto žánru je ale nutno vyzvednout velkou, byť rozporuplnou roli hokejisty Přemysla Rezka v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (1977). Šťastnou érou v televizní práci Viktora Preisse je období po roce 1989, kdy našel novou polohu v postavách gentlemanů anglického ražení (ZÁHADNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ, 1991; POKLAD PANA H., 1998; PANÍ PIPEROVÁ ZASAHUJE, 1999; MANŽELKA RONALDA SHELDONA, 2001; VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, 2002; FALEŠNÉ OBVINĚNÍ, 2004). Neméně výrazné herecké příležitosti dostal také v příbězích z naší nedávné historie (EX OFFO, 1998; GAMBIT, 2000; OPERACE SILVER A, 2007). Za roli faráře Toufara v televizním filmu IN NOMINE PATRIS (2004) získal televizní Cenu Elsa (2004). V televizi se Viktor Preiss uplatnil také jako průvodce cyklem staropražských písniček V PRAZE BEJVÁVALO BLAZE (1992), později například uváděl dokumentární cyklus PRAHA, MĚSTO VĚŽÍ (2007).

Významnou součástí práce Viktora Preisse je také práce v rozhlase, kde účinkoval v řadě rozhlasových her, široké uplatnění našel i v dabingu. Již v 80. letech namluvil například hlavní postavu dobrodružného seriálu SANDOKAN, později nadaboval Michaela Douglase ve filmu HONBA ZA KLENOTEM NILU nebo Robina Williamse v komedii MRS. DOUBTFIRE – TÁTA V SUKNI; za namluvení tohoto filmu obdržel Preiss v roce 1995 Cenu Františka Filipovského. Podruhé mu toto ocenění přineslo v roce 2004 namluvení hlavní role ve filmu OSCAR WILDE. V poslední době jsme Viktora Preisse mohli slyšet například v britském seriálu JISTĚ, PANE MINISTŘE.

Od roku 1969 je Viktor Preiss ženatý s herečkou Janu Preissovou, rozenou Drchalovou (*1948), která byla jeho častou hereckou partnerkou v televizi (divadelní angažmá neměli nikdy společné). Z jejich dvou synů je Martin Preiss (*1973) také hercem.

Autor: argenson