Oblíbený český herec Vladimír Pucholt, kdy jeho hvězda vyšla na konci padesátých let, se v loňském roce (2012) dožil sedmdesátky. Narodil se v Praze a jak vždy tvrdil, hercem nikdy nechtěl být, chtěl studovat medicínu, měl však špatný kádrový původ, na DAMU to nikomu nevadilo, stal se z něj tedy herec a již záhy dostával drobné úlohy, poctivě chodil na konkurzy, až si jej všiml náš režisér, ze všech nejpovolanější, Miloš Forman, který proti Vladimírovi byl starší o málo let a nabídl mu účinkování v Konkurzu (1963), kde hraje mladého pozounistu Vláďu, který vystupuje v dechové kapele.
To ale není stále to ořechové na ty jeho bonbónky si musíme nějaký čas počkat. Vladimír nepatřil v mládí k žádným krasavcům a vzpomínáme si třeba v roce 1958, natočil film Brankař bydlí v naší ulici a zde vidíme vyvalené oči, plachost, neohrabanost a odstáté uši, zahrál si jen tak hokejového rozhodčího.
Miloš Forman si Pucholta oblíbil a maloval mu hereckou kariéru. Ve filmu Černý Petr (1963) hlavní roli hraje Ladislav Jakim, kde hraje chlapce, který hlídá v prodejně zboží před zloději, ale Vladimírův výkon v roli Čendy mezi diváky boduje, i když tato role není nikterak velká, stále se pohybuje v partě a ta jeho hláška „ahoj, slyšíš, ahoj, slyšíš ten rozdíl“ u nás zdomácněl a Vladimír stoupal v popularitě po schůdkách.
Ty tři filmy, které přišly, patří do zlatého fondu a za ty mu jsme vděční. Ve Starcích na chmelu (1964) se jako studentík dostal na chmelovou brigádu, přespává na půdě až tam příjme i Hanku jako „podnájemníka“, do které se zamiluje až po uši (Ivana Pavlová). Ve filmu hraje i Miloš Zavadil, který našel své štěstí u koní, v zahraničí. Při natáčení bitek měli chlapi obavy, že je Pucholt zabije, nebo jen zmrzačí. Vladimír je v roli velice impulzitiní a nemá cit, kde je hranice, kdy již facka není fackou. Tento film měl ohromnou popularitu mezi diváky a písničky si lidé pobrukují i po padesáti letech.
V roce 1965 neměl Miloš Forman žádný problém s hledáním herce na roli Mildy, v Lásky jedné plavovlásky, protože role byla psaná Vladimíru Pucholtovi téměř přímo na tělo. Milda hraje v kapele a na jedné tancovačce se zabouchne do Anduly (Hana Brejchová), která přišla se svými kamarádkami, ale ona podlehne jeho svodům, kdy jde svolná na pokoj a stráví spolu trochu něhy a erotiky. Skvělá scéna, kdy režisér nainstaloval kameru ke stropu a ten, kdo není důležitý pro film, odejde z pokoje, aby herci měli „trochu soukromí“. Kdo by to do Anduly řekl, vydá se na výlet za Mildou, ale přijmou ji jeho rodiče a opět báječná postelová scéna. Šebánek, Pucholt a Ježková rozehráli herecký koncert, který se musí vidět.
Jiří Krejčík natáčí v roce 1967 film Svatba jako řemen a ten měl pro Pucholta roli ženicha. Jemu to nedalo, zašel za režisérem, kdy on vyslechl jeho pádné argumenty a roli přeobsadil. Ženicha si zahrál Jiří Hrzán a z Vladimíra se stal četník, kde ve své roli mladého četníka, v přítmí kin, boural sály. Jeho hlášky jako „co, co,co“ nebo „ náčelníku, proč nás lidi nemají rádi“.
Připravoval se film Pension pro svobodné pány, ale zde již Pucholt nehraje. Sbalil se narychlo, rozloučil se s televizním ředitelem Jiřím Pelikánem a vyrazil směrem na západ. Ze začátku v Anglii to neměl vůbec lehké, ale našly se správné duše, které mu nabídly pomocnou ruku, poté odešel do Kanady a zde mohl vystudovat medicínu, o které snil. Stal se z něj specialista na pediatrii.
Dnes žije s manželkou Rosemary v Torontě, mají děvče Camilu a chlapáka Lyndseye, který se oženil v roce 2010 v Praze. Žena je výtvarnice, tká goblény.
Vladimír miluje letecké modelářství, pilotoval i sportovní letouny. Tvrdil, že již nebude žádný film, ale nechal se umluvit v roce 1999 a ještě jednou se postavil před kameru. Hraje emigranta Poutníka ve filmu Návrat ztraceného ráje, kdy se vrací zpátky po létech, třebaže na skok, domů. Dnes, již se Vladimír Pucholt dívá i na svoje filmy, přeci ten člověk v televizi je úplně cizí člověk a sám prohlašuje, že je absolutně šťastný člověk.
Také hrál ve filmu s Jiřím Wimmerem ve filmu Souhvězdí Panny (1965), První den mého syna (1964), Pozdní láska (1962)…
Autor: jarda53 Začínal dětskými filmovými rolemi. Původně nechtěl studovat herectví, ale jeho výrazný talent mu zajistil přijetí na DAMU i přes "problémový kádrový původ"".
Studoval Divadelní akademii múzických umění v Praze. Debutoval v dětských rolích, ale stal se známým a populárním především svými prvními významnými rolemi ve filmech Miloše Formana Černý Petr a Konkurs (1963). Dále ztvárnil hlavní role ve známém filmovém muzikálu Starci na chmelu (1964) režiséra Ladislava Rychmana a ve snímku Lásky jedné plavovlásky (1965). Po ukončení studia roku 1965 se stal hercem v pražském Činoherním klubu. Zde hrál až do roku 1968, kdy emigroval do Velké Británie.
Po počátečním období, kdy se živil příležitostnými pracemi, vystudoval medicínu a stal se lékařem. K roli herce se vrátil pouze ve filmu Vojtěcha Jasného Návrat ztraceného ráje (1999). Při příležitosti natáčení tohoto filmu byl mj. hostem Marka Ebena v televizním pořadu Na plovárně. Diváky zbožňovaný herec zanechal koncem šedesátých let své profese a emigroval do Anglie, kde vystudoval medicínu. V současnosti pracuje jako dětský lékař v Torontu.
Poznámka redakce: Uvedený příspěvek přejat z velká části z Wikipedia.cz, doplňujeme jej ještě postřehem uživatele Parodie7:
Snad by se mohl životopis Jiřího Pucholta doplnit O filmy Žalobníci a Oranžový měsíc. Tyto patřily k jeho nesmělým filmovým začátkům.V roce 1962 v telev. filmu Jiřího Sequense Šestý do party, získal za roli "chuligána s podmínkou" - Tondy Zemánka čestné uznání na IV. dnech krátkého filmu v Karlových Varech. V tom roce jej také pro film objevil tenkrát začínající, vynikající režisér Miloš Forman a obsadil jej do role mladičkého hudebníka kolínské dechovky Vládi v první části filmu Kdyby ty muziky nebyly. K napsání těchto pár doplňujících řádků jsem použil Filmové profily od Šárky a Luboše Bartoškových.
.
