Helena Růžičková

Helena Růžičková, rozená Málková, pocházela z rodiny legionáře a úřednice, již od dětství byla systematicky připravována pro divadelní dráhu, od čtyř let navštěvovala baletní školu a účinkovala v dětských rolích v Národním divadle, již jako malá holčička se objevila i ve filmu (BABIČKA, 1940; Z ČESKÝCH MLÝNŮ, 1941). Vystudovala Vyšší zdravotnickou školu a začala pracovat jako zubní laborantka, ale nadále neopouštěla svůj sen zakotvit v divadle. Po dvou neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU působila jako choreografka v divadle v Mladé Boleslavi, později byla jevištní techničkou v Příbrami.

K filmu ji pak v polovině 50. let znovu přivedl její manžel, herec Jiří Růžička, za nějž se provdala roku 1955. V menších rolích se objevila ve filmech NEVĚRA (1956) a BOMBA (1957). Film a později televize se ostatně staly doménou herecké práce Heleny Růžičkové, protože nikdy neměla stálé divadelní angažmá a prakticky celý život byla herečkou na volné noze. Na dráhu baletky musela rezignovat poté, co výrazně nabrala na váze, nicméně ze své korpulentní postavy dokázala učinit jeden ze základních atributů svého herectví, uplatňovaného hlavně v komediální poloze, přičemž dokázala zaujmout kontrastem tělesných proporcí a přitom značné pohyblivosti. I když byla Růžičková především filmovou a televizní herečkou, prosadila se i v divadle. V roce 1967 hostovala v Činoherním klubu, kde vynikla v Revizorovi, další herecké schopnosti prokázala v krátkém angažmá v Divadle Na zábradlí (1971-1973).

Helena Růžičková byla sice dlouhá léta obsazována do nevelkých rolí ve filmech různých žánrů, nicméně dobře zapamatovatelných (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, 1963; BÍLÁ PANÍ, 1965; DÁMA NA KOLEJÍCH, 1966; VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI, 1968). Teprve na přelomu 60. a 70. let získala větší popularitu svými kreacemi v nadčasových komediích jako PANE, VY JSTE VDOVA (1970), SLAMĚNÝ KLOBOUK (1971) nebo DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971). Do stejné doby spadá také její role neúspěšné princovy nápadnice Droběny v pohádce TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU (1973). Tehdy také vznikla první ze dvou trilogií, které zajišťují Heleně Růžičkové popularitu dodnes; její maloměšťácká Heduš ve filmech ECCE HOMO HOMOLKA (1969), HOGO FOGO HOMOLKA (1971) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972) patří k jejím největším filmovým úspěchům.

Z dekády sedmdesátých let a převážně komediálních rolí vyčnívá dramatičtější a velká úloha uklízečky ve slovenském psychologickém snímku KAMARÁTKY (1979). V osmdesátých letech nastal u Růžičkové značný útlum daný mimo jiné nepřízní normalizačního vedení Barrandova a Kavčích hor. Přesto v té době vznikla první a druhá část další trilogie, která přinesla Heleně Růžičkové nadčasovou popularitu ve kvalitativně diskutabilních, ale stále vysoce sledovaných komediích SLUNCE, SENO, JAHODY (1983) a SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1989), po revoluci pak třetí části, SLUNCE, SENO, EROTIKA (1991), kde svou energickou postavou Škopkové svým způsobem navázala na Heduš Homolkovou, i když v pokleslejším uměleckém měřítku. Diváky zaujala také postava čarodějnice v pohádce O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987).

Zatímco poslední velké filmové role odehrála Růžičková v nepříliš hodnotných komediích (TRHALA FIALKY DYNAMITEM, 1992; KAMEŇÁK 2, 2004), stejně jako u řady jiných herců to nakonec byla televize, která důstojným způsobem korunovala její hereckou kariéru. Výjimečné dramatické herectví prokázala Helena Růžičková v rolích kuchařky Anny Urbanové (VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, 1985; za svůj výkon v tomto seriálu obdržela Cenu Českého literárního fondu) a udavačky Helgy (PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU, 1992).

Po roce 1989 se Helena Růžičková věnovala mimo jiné charitě (v roce 1991 stála u zrodu nadace Slon), napsala několik autobiografických a kuchařských knih, v roce 1996 neúspěšně kandidovala do Senátu za KSČM. Poslední léta života trpěla zákeřnou nemocí, přičemž svůj boj s ní začala vzdávat po smrti syna (1999) a manžela (2003). Po častých hospitalizacích v nemocnici zemřela Helena Růžičková v Plzni 4. ledna 2004 ve věku 67 let. Jejím manželem byl herec Jiří Růžička (1932-2003), herectví se věnoval i jejich syn Jiří Růžička mladší (1956-1999).

Autor: argenson

Narodila se 13. června 1936 ve 13 hodin a 35 minut jako Helena Málková. Tohle datum měla moc ráda. Byla na něj také velmi pyšná. Její maminka se jmenovala Draga a tatínek Alois.

Důležité pro ni bylo datum 1. září 1939, kdy poprvé přišla do baletní školy Poté dostala roli v Deutsche Theater. Ráda vyprávěla, jak začala jako dítě kouřit. Poprvé si zapálila už ve čtyřech letech. Rodiče ji brali jako rovnoprávného člena rodiny a proto jí cigarety nezakazovali.

Po národní škole přestoupila na Jiráskovo klasické gymnázium. Poté se dostává do osmiletky, kterou zvládla v pohodě. Helena vystudovala obor zubní laborantky, ale nikdy se tomuto povolání nevěnovala. Jejím snem bylo jít na DAMU. Komise ji nepřijala. Na příjmacích zkouškách potkala Jirku Růžičku, kterého si později vezme. Dne 23.července 1955 byla svatba. Za svědka jí šla kamarádka Jiřina Bohdalová. Pak se narodil syn Jirka.

Helenin manžel dostal nabídku do divadla v Boleslavi. Helena zde v divadle našla práci jako choreografka. Nejvíce ji proslavily filmy Slunce, seno,... a Homolkovi. Helena měla nejradši svoji roli z Přítelkyně domu smutku a Vlak dětství a naděje (zde vznikla ona hláška: „Na tragickej život já sem pes“). Její byt byl v té době ve Volyňské ulici. Stále měli otevřené dveře, protože k Růžičkům pořád chodili hosté. Na stole už byla připravená káva a talířek. Většina lidí si k Heleně chodila pro výklad z karet nebo numeorologický výklad.

Vitální Helena onemocněla rakovinou. Její nemoc trvala skoro 2 roky. Za tu dobu toho Helena stihla udělat tolik, co nikdo nedokáže ani za dva životy. Napsala plno knih, např. Deník mezi životem a smrtí, který měl 3 díly. Další knihy Heleny Růžičkové: Věštírna, Snář, Bylinář, Dopisy Heleně, Lidičky mějte se rádi.

Byla téměř pravidelně hostem Prima jízdy, kde udělala onen slavný výklad o velké vodě. Heleniným posledním filmem byl Kameňák 2 (se Z. Troškou).

Helena naposled bydlela ve Slatině, kde měla malý dům. Užívala si to, nakupovala knihy, dárkové předměty – prostě si udělala radost. Odešla 4. 1. 2004, kdy definitivně prohrála svůj boj s rakovinou.

Autor: Lpcko

Chodila do baletu a v malé dětské roli se objevila ve filmu BABIČKA (1940, režie: František Čáp). Jistý čas pracovala jako zubní laborantka. K oblastnímu divadlu přišla jako technický personál, ale také se dostala k vytouženému hraní a k choreografii.

Po čase se stala členkou Činoherního klubu a pak na několik sezón hrála v divadle Na zábradlí. V sedmdesátých a osmdesátých letech často vystupovala na estrádách a také ve vlastních zábavných programech. Nepřehlédnutelný zjev a osobitý herecký projev ji předurčil pro veselohru. Hrála družstevnice (SPADLA Z MĚSÍCE - 1961, BÍLÁ PANÍ- 1965), dělnice, kuchařky,uklízečky, masérky.

První velkou roli s jistou zvládla v satirické trilogii ECCE HOMO HOMOLKA (1969), HOGO FOGO HOMOLKA (1970) a HOMOLKA A TOBOLKA (1972).

Výrazné figurky si "zahrála ve i ve filmech PANE, VY JSTE VDOVA (1970), DÍVKA NA KOŠTĚTI (1971) a O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (1987).

Další filmy: psychologický snímek Štefana Uhra KAMARÁTKY (1979), satirická komedie Petra Schulhoffa PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU! (1982) a Troškova hoštická trilogie SLUNCE, SENO, JAHODY (1983), SLUNCE SENO A PÁR FACEK (1989), SLUNCE SENO EROTIKA (1991), TRHALA FIALKY DYNAMITEM (1992) a FONTÁNA PRO ZUZANU II. (1993). Velký divácký ohlas vyvolaly její role v televizních seriálech VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE a PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU.

Kniha: O. Brůna: Ecce homo Helena Růžičková, Baronet, 1994