Jiří Suchý

27.10.2013 Státní vyznamenání
28. října bude můj bratr na pražském Hradě přebírat vyznamenání. O tom, jak se k té poctě staví, napsal následující řádky. Při jejich čtení jsem jeho rozhodnutí pochopil a nemohu než s ním souhlasit
Když vyšlo najevo, že mám být vyznamenán prezidentem republiky, reakce byly různé. Na jedné straně gratulace, na druhé hlasy, že bych měl tuto poctu odmítnout. Nejsem tak prostý, abych se domníval, že následujícími řádky někoho přesvědčím - chci jen veřejně vyslovit svůj názor a čtenář ať si s ním dělá co chce.

Skupina přátel divadla Semafor, poslala prezidentské kanceláři návrh na mé vyznamenání. Mělo to být pro mě překvapení. A to se jim povedlo. Od té chvíle se mi dostávají rady nejrůznějších kalibrů, jak se mám k tomu postavit.

Thumbnail image for img/zapisnik/JSuchyRob.jpg Když jsem dostával vyznamenání od prezidenta Havla, byl při tom i tehdejší premiér Miloš Zeman. Tenkrát mě vyzval abych se přidal k jeho politickému směřování. Odmítl jsem to s tím, že mé cesty se ubírají jiným směrem. Nedivil bych se, kdyby na mě proto zanevřel. Přesto se mi dnes dostává z jeho strany ocenění mé půlstoleté práce, zatímco v tisku se ozývají hlasy, usilující o likvidaci Semaforu, v němž už třiapadesát roků mám to potěšení hledět do rozesmátých tváří diváků s dobrým pocitem, že jsem se o ně přičinil. V různých tiskovinách dočítám, že už nejsem hoden mít k tomu účelu propůjčené divadlo. Jestliže za těchto, pro mě nevlídných okolností, dokáže prezident republiky pominout skutečnost, že s ním netáhnu za jeden provaz a rozhodne se mou práci ocenit, je to od něho gesto, které nedokážu odmítnout - brání mi v tom dobré vychování. Poděkuji zdvořile a vlastně i upřímně, ale své názory a svou orientaci, vzdálenou levicovým ideálům, si ponechám. A budu, odekorován, pozorně sledovat, jak důsledně pan prezident bude uskutečňovat svůj slib, že chce být prezidentem všech.

Jiří Suchý
Semanovice Oficiální stránky Ondřeje Suchého

Český herec, hudebník, dramatik, textař, režisér a výtvarník. Od roku 1955 hrál na kontrabas a zpíval ve skupině Akord dub, která v repertoáru mimo jiné měla i první u nás známé rock'n'rollové skladby. Už tam začal Suchý psát písně (například Blues pro tebe). Roku 1957 se v Redutě seznámil s J. Šlitrem, který začal zhudebňovat Suchého texty (Zdvořilý Woody, Marnivá sestřenice a řadu dalších). V roce 1958 se Suchý aktivně zúčastnil příprav otevření Divadla Na Zábradlí. Ve spoluautorství s Ivanem Vyskočilem zde jako první premiéru uvedl kabaretní „leporelo" Kdyby tisíc klarinetů (1958). Druhou společnou prací s Vyskočilem byla hra Faust, Markéta, služka a já (1959).
V sezóně 1959-60 otevřel vlastní divadlo Semafor, kde se stal vedoucím organizátorem, hlavním dramatickým autorem a textařským partnerem skladatele J. Šlitra Prvním představením byl Člověk z půdy (zde zazněla mimo jiné píseň Pramínek vlasů). Rozsáhlou přehlídkou Suchého textů a několika vlastních písní bylo písničkové pásmo Zuzana je sama doma (1960, písně Hluboká vráska, To všechno odnes' čas, Blues na cestu poslední, Píseň o rose atd.). Dalšími hrami se staly Taková ztráta krve (1960, písně Klokoči, Sluníčko), Zuzana je zase sama doma (1961, písně Ach, ta láska nebeská, Árie měsíce, Písnička pro Zuzanu), Šest žen Jindřicha V1IL (1962, písně Proč se lidi nemaj rádi, Študent s rudýma ušima), Jonáš a tingl-tangl (1962, písně Chybí mi ta jistota, Tulipán, Koupil jsem si knot), Zuzana není pro nikoho doma (1963, Kapitáne, kam s tou lodí?, Oči sněhem zaváté, Motýl), Recitál S+Š 64 (1964), Sekta (1965), Dobře placená procházka (1965), Benefice (1966), Poslední štace (1968), Jonáš a doktor Matrace (1969). Se Šlitrem se podílel i na filmech Bylo nás deset (1963), Kdyby tisíc klarinetů (1965, písně Babeta, Dotýkat se hvězd, Tereza), Zločin v šantánu (1968) a několika televizních pořadech. Z autorské spolupráce Suchého a Šlitra vzniklo 21 inscenací a celkem 287 písní. Po Šlitrově smrti (1969) se stálým hudebním spolupracovníkem Suchého stal sema-forský kapelník a klarinetista Ferdinand Havlík. K novým inscenacím patřila například hry Čarodějky (1971), Kytice (1972), Zuzana v lázni (1972), Smutek bláznivých panen (1977), Jonáš dejme tomu v úterý (1985). Natočil i nové filmy: Jonáš a Melicharová (1986) a další. Na Šlitrovo místo se v průběhu 70. let začala vypracovával Jitka Molavcová. Po roce 1970 měl Suchý zákaz vystupovat v televizi, filmu a vydávat knihy, který trval téměř 15 let. Snaha o plný comeback po listopadu 1989 v Semaforu však nenašla už opravdu silnou odezvu. V roce 1996 natočil v produkci Ivana Krále album Znám tolik písní, složené výhradně ze skladeb, k nimž napsal text i hudbu.
Těžiště rozsáhlé Suchého tvorby je hlavně v organizátorské a autorské činnosti v oblasti hudebního divadla malých forem. Zásadním způsobem ovlivnil divadelní dění a populární hudbu 60. let. Knižně vydal několik sbírek písňových textů, próz a vzpomínek, např. Motýl (1965), Knížka (1986), Kolik očí má den (1987), Trocha poezie (1989), Vzpomínání - Od Reduty k Semaforu (1991).
26. Letní filmová škola