Karel Svoboda (1)

Pianista, skladatel a občasný herec Karel Svoboda si své nezastupitelné místo na světovém kulturním poli vydobyl také jako producent a podnikatel. Svobodovo hudební nadání se již v mládí společně s prvními výraznými uměleckými úspěchy podepsaly na jeho osudovém rozhodnutí opustit studium stomatologie na pražské Karlově univerzitě a plně se věnovat hudbě. Volba to byla zásadní a více než správná, čímž Svoboda odstartoval hvězdnou profesionální dráhu hitmakera i hudebního skladatele celovečerních filmů, muzikálů i seriálů. K. Svoboda byl také člověkem, který často přispíval na charitu. Konkrétně na konto Nadace Diagnoza 466 a na zajištění provozu dětské onkologie nemocnice Praha – Motol přispěl částkou 15.ooo západoněmeckých marek. Tehdy ani netušil, že za několik let jeho malá dcerka Klárka bude neúspěšně s vážným onemocněním také bojovat. Po pádu komunismu se v pracovní oblasti u K. Svobody přidalo podnikání. V oblasti tisku se stal vydavatelem týdeníku Národní listy a mezi rozhlasovými vlnami byl spolumajitelem a presidentem rádia Vox. Pracovní nasazení Karla Svobody v posledních letech vedlo spolu se snahou věnovat se plně také vlastní rodině, což bylo jen těžko splnitelné, údajně k vážné manželské krizi. Vysoké pracovní zatížení a dlouhodobý stres si pak už jen vyžádaly krutou daň. U Svobody se čím dál více projevovalo fyzické vyčerpání i psychické problémy ve formě depresí, se kterými se již v minulosti léčil. To vše vyústilo v zezačátku nic neříkající zprávu o tom, že bylo v neděli 28. ledna 2oo7 v odpoledních hodinách v Jevanech nalezeno mrtvé tělo osmašedesátiletého muže. Nikdo informaci nejprve nevěnoval větší pozornost, ale když o několik hodin později vyšlo najevo, že to byla Vendula Svobodová, kdo na zahradě vily v Jevanech našel mrtvé tělo svého manžela, mnohým se zastavil čas. Tragické a nepochopitelné zprávě o tom, že Karel Svoboda spáchal sebevraždu se rozum obyčejných lidí zdráhal uvěřit. Marně. Policie dva dny po smrti potvrdila, že Karel Svoboda z pozemského světa skutečně odešel o vlastní vůli zastřelením vlastní legálně drženou zbraní ve věku 68 let. Karel Svoboda Vzhledem k obrovské šíři talentu a k nezdolné pracovitosti nikoho jistě nepřekvapí, že se Svoboda již za svého života zařadil mezi nepřehlédnutelné osobnosti celosvětové kultury a stal se odborníky i laiky respektovanou a uznávanou legendou, což podtrhl i svým náhlým odchodem ze světa.
Divadlo: Karel Svoboda se již od dětství učil hře na klavír na počátku své hudební kariéry se stal členem uměleckého souboru pražské experimentální divadelní scény Laterna Magika a stálým členem pražského divadla Rokoko. Na obou scénách poprvé uvedl svoji první scénickou hudbu. Společně s libretistou a textařem Ivo Fischerem vytvořil K. Svoboda v r. 1972 svůj první jevištní muzikál. Představení Byl jednou jeden poté tři roky úspěšně provozovalo divadlo Večerní Brno. Scénickou hudbu pro klasické činoherní představení Svoboda složil pro inscenaci Medea ve Vlámském královském divadle v Bruselu; ke Goldoniho hře Náměstíčko v nastudování činohry pražského Národního divadla; nebo k několika inscenacím Divadla Oldřicha Stibora Olomouc. K velké práci pro divadelní jeviště se Svoboda vrátil až o mnoho let později při realizaci původního českého muzikálu Dracula. Muzikál se stal velmi úspěšným a představení shlédlo přes 1,5 milionů diváků nejenom v České a Slovenské republice, ale také v jihokorejském Soulu a ruské Moskvě. Po úspěchu Draculy přidal Svoboda další původní český muzikál Monte Cristo. Oba muzikály se pak staly divácky atraktivními na poměrně dlouhou dobu a dočkaly se uvedení i v zahraničí. Zájem o uvedení muzikálu Dracula projevili v Belgii, Francii, Německu a v přípravách je jeho premiéra ve Švýcarsku a v Polsku. Karel Svoboda byl v plné práci na nových hudebních projektech, velký muzikál připravoval pro vídeňskou hudební scénu, ale jeho tragický odchod plány zhatil. Posledním velkým divadelním projektem Karla Svobody se tak stal autorský muzikál Golem. Karel Svoboda neměl jenom talent, ale měl i velký dar píle a pracovitosti, k tomu smysl pro disciplínu, cílevědomost a touhu uspět. Díky kombinaci těchto vlastností získal ojedinělou šanci vytvořit hudbu k desítkám velkých i malých projektů. Za to si Svoboda vysloužil přízeň fanoušků na straně jedné a na druhé občas chladné přijetí odborné hudební veřejnosti. „Mým cílem není poloprázdné divadlo a ocenění kritiky. Já směřuji k divadlu plnému spokojených diváků,” obhajoval své postoje Svoboda v rozhovorech.
Film a televize: Karel Svoboda nebyl jenom skladatelem obyčejných písniček, schopnosti psát chytlavé rodinné melodie, poslouchatelné napříč věkovým generacím, si velmi brzo všimli i domácí a zahraniční filmaři. „Jsem založením romantik a proto často čerpám podněty z Čajkovského či z Schubertovy lyriky,“ odpovídal K. Svoboda na otázky kam stále chodí na tak nosné a silné melodie, které vždy byly jeho hlavní devizou skladatelské tvorby. Svoboda sice jako filmový skladatel debutoval vojenským dramatem Pavla Juráčka Každý mladý muž, ale velmi brzy přišla nabídka na složení hudby pro filmovou pohádku a právě pohádky přinesly Svobodovi celosvětovou nesmrtelnost. Jeho typická melodičnost dokázala ve většině případů podtrhnout romantický rys, jaký má pohádkový příběh mít. Na poli filmové pohádky se Svoboda poprvé uvedl ve Vorlíčkově koprodukčním snímku Tři oříšky pro Popelku, z níž ústřední píseň Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš?, nazpívaná K. Gottem, se u příležitosti stého výročí českého filmu stala stříbrnou melodií v historii národní kinematografie. K této pohádce Svoboda později přidal mnohé další, z nichž za připomínku stojí Jak se budí princezny režiséra Václava Vorlíčka, animovaná Pohádka o Honzíkovi a Mařence Karla Zemana, velkoevropský koprodukční snímek Sůl nad zlato Martina Hollého nebo z těch posledních veleúspěšné Z pekla štěstí Zdeňka Trošky. Všechny uvedené snímky patří již dnes do zlaté studnice světového filmu. Další celosvětový úspěch K. Svobodovi přinesla i jiná pohádka, respektive mnohodílný kreslený seriál pro děti Včelka Mája. Hudba a písně z tohoto animovaného seriálu přinesly Karlu Svobodovi dlouhou řadu ocenění a byly vydány na deskách v celé řadě zemí včetně Japonska, Ameriky i Austrálie. Nosič s Včelkou Májou patřil také po dlouhé měsíce mezi nejprodávanější titul své doby na světovém hudebním trhu. Pozici geniálního hudebního skladatele ve světě si Svoboda upevnil též dalšími televizními seriály. Znamenité, výrazné, lehce hravé a zcela původní skladby vytvořené tehdy málo používanou metodou, syntezátorem, navíc přesně v duchu netradičně pojatých televizních projektů, patří k tomu nejlepšímu, co Karel Svoboda ve své dlouholeté kariéře vytvořil. Létající Čestmír Václava Vorlíčka, Cirkus Humberto Františka Filipa, Návštěvníci Jindřicha Poláka, Druhý dech Hynka Bočana, Dlouhá míle Jiřího Adamce či Dobrodružství kriminalistiky Antonína Moskalyka jsou jen namátkovým výběrem seriálů s hudbou Karla Svobody, které jsou dodnes oblíbené nejen v evropských zemích. Totéž se dá říci i filmech pro dospělé, na kterých se Svoboda jako autor hudby podílel bez rozdílu žánru. S úspěchem skládal muziku jak pro komedie, například Vorlíčkovy díla Což takhle dát si špenát, trilogie Bouřlivé víno, Zralé víno a Mladé víno nebo Zelená vlna; kriminální filmy Jindřicha Poláka Noc klavíristy a Smrt stopařek; milostné filmy Muka obraznosti režiséra Vladimíra Drhy či Milenci a vrazi Viktora Polesného; i pro dramata Do posledního dechu Josefa Režuchy nebo Koncert pro pozůstalých Dušana Trančíka. Velmi důležité místo v hudební filmografii Karla Svoboda má také velký filmový muzikál Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně, jehož filmová i divadelní podoba je dodnes veleúspěšnou a oblíbenou u všech věkových generací. Úspěchy na domácím poli otevřely Karlu Svobodovi dveře do zahraničních filmových nebo televizních studií a produkcí. Z celé řady nabídek na zkomponování hudby k dílům pro děti i dospělé si pozornost zaslouží italský seriál Big Man s Budem Spencerem a Ursulou Andressovou v hlavních rolích; francouzsko-německý film Flash s Claudií Cardinalovou v titulní roli, kde ústřední melodii nazpívala Suzi Quatro nebo úspěšný projekt německého režiséra Josepha Vilsmaiera A nikdo slzu neuroní, který byl nominován na Oscara v sekci neanglicky mluvený film. V polovině devadesátých letech dvacátého století jeho hudba podkreslovala i veškeré jingly České televize. Svoboda před svou smrtí přislíbil hudební účast k novému filmovému projektu režiséra Romana Polanského, který však on již nedokončí. Kromě skladatelských počinů pro film a televizi si Karel Svoboda ve filmu také několikrát zahrál. Před kamerou debutoval K. Svoboda jako herec v roli chodbaře v Moskalykově drámě Raport a kromě tohoto díla jme jej viděli i v Herzově snímku Kulhavý ďábel nebo v Rychmanově filmovém muzikálu Dáma na kolejích. Sám sebe Svoboda zastupoval v několika dokumentech, které byly vyrobeny buď o něm nebo o některém z jeho kolegů a spolupracovníků. Vystupoval například v dokumentu Zdeňka Zelenky Václav Vorlíček, král pohádek a komedií. Svoboda se dočkal svého Genu, který vznikl r. 2oo1 očima Roberta Sedláčka a pod názvem Karel Svoboda natočil v r. 2oo5 Rudolf Tesáček další dokumentární film.
Hudba: Karel Svoboda již v době vysokoškolských studií hrál s Dixielandem mediků, poté se přeorientoval na moderní jazz v HB kvintetu a když studia přerušil nastoupil do svého prvního profesionálního angažmá v Tanečním orchestru kavárny Vltava. Na profesionální hudební pole tak vstoupil jako aktivní klavírista, ale protože měl i autorské ambice, na podzim r. 1963 se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Mefisto, nejučesanější a nejméně rebelské beatové formace v dějinách. Vzpomínat na toto období můžeme díky úspěšným instrumentálním skladbám Návrat Gemini a Start Gemini, které byly vydány i v tehdejším západním Německu. S Mefistem poté Svoboda účinkoval v západním Německu i v televizní show Europarty v Paříži. Sólová hra na klavír, ale později ustoupila do pozadí, protože se začaly dostavovat první úspěchy v komponování a ze Svobody se stal skladatel kvalitních hitů. Přestože r. 1965 vyšla první gramofonová deska se skladbou K. Svobody, jehož píseň Slunce za oknem nazpíval Jaromír Mayer, velký úspěch se dostavil až písní Lady Karneval. Dodnes je tato píseň považována za Svobodův zřejmě nejproslulejší song, který převzali do svého repertoáru interpreti v Brazílii, Francii, Maďarsku, Německu nebo Švédsku. Jako jeden z mála již na počátku své éry překročil svou tvorbou hranice země a dočkal se tak mezinárodního úspěchu. Samotný výčet písňové tvorby K. Svobody by vydal na mnoho stránek a stejně obšírný by byl i seznam osobností pěveckých či textařských, s nimiž Svoboda na svých písních spolupracoval. Pro Karla Gotta se v průběhu čtvrtstoletí zrodily desítky klíčových titulů a oběma vynesly v oblasti populární hudby mezinárodní věhlas. Gott jich dodnes zpívá na osmdesát a patří mezi ně Hej, hej baby; Holka v domě; Já se tiše odporoučím; Jdi za štěstím; Kam se schoulíš; Kakaová; Krev toulavá; Konec ptačích árií; Láska bláznivá; Mám rád Máchův Máj; Mám zlatej důl; Mistrál; Půlnoc v motelu Stop; Z mé cigarety stoupá dým; Žít; .… V tvůrčí dílně K. Svobody nevznikly písně jenom pro K. Gotta, ale i pro H. Vondráčkovou, které také pomohl nastartovat úspěšnou kariéru. S písní Vzdálený hlas Helena úspěšně soutěžila na festivalu v brazilském Rio de Janeiru; a pro ni složil i Zpívám své zpívání; Vodopád; Smíš dál; Poslední prázdniny; O šípkových růžích; Nejkrásnější na světě je láska; Na sedmém lánu; Lásko má, já stůňu; Ještě světu šanci dej; Fanfán; ...; pro Evu Pilarovou: Caruso mi zpívá; Dám tisíc dukátů; Hrom aby do tě, lásko má; ...; pro Petru Janů Hou hej, hou všichni tancujou; K mé lásce schází kód; Říkej mi; Sbohem všem láskám dej; S láskou má svět naději; Věčná škoda nastokrát; ...; pro Hanu Zagorovou Tisíc nových jmen; Nevím; Jak se to léčí; Gvendolína; ...; pro Jitku Zelenkovou A ty to víš; Láďo, ty ještě spíš; Láskyplný song; To se vám jen zdá; Vrásky ti zůstanou; ... a také pro mnoho dalších. Na domácí scéně snad všichni interpreti, některé skupiny a vybraní herci nějakou píseň od K. Svobody zpívali či dodnes zpívají. Jen namátkou Iveta Bartošová např. Přání a Tři oříšky; Lucie Bílá Jsi můj pán; Marcela Březinová Hádej nebo Pár slov a dost; Lenka Filipová Quo vadis?; Marcela Holanová Óda na lásku; Daniela Kolářová Hoja Hoj; Jana Kratochvílová Dlouhá bílá žhoucí kometa; Marta Kubišová Depeše i Nechte zvony znít; Michaela Kuklová Zpívánky pro kočku; Leona Machálková Nebezpečné známosti; Magda Malá Tajemný hrad; Yvonne Přenosilová Zimní království; Naďa Urbánková Bílé tulipány; Tomáš Bartůněk Jsem přece voják; Rudolf Cortés Nejmíň stárne klaun; Milan Drobný Pláču, pláču sůl; Dalibor Janda Vchází bez vyzvání; Daniel Hůlka Doteky tvých řas nebo Za láskou půjdu na světa kraj; Petr Kolář Přísahám a Ještě, že tě lásko mám; Jiří Korn Yvetta; Ladislav Křížek Dlouhá míle; Bohuš Matuš Chvíli pláč a chvílí úsměv; Waldemar Matuška Do věží; Václav Neckář Dobrá zpráva; Lešek Semelka Jsi prostě nejlepší; Jiří Schelinger Což takhle dát si špenát; Petr Spálený Mandarin; Golem Autorodeo; OK Band Nechci zpívat zas jen o lásce; a mnoho dalších. O tom, že se hity K. Svobody dodnes hrají po celé Evropě snad jen jediný důkaz. Svoboda často komponoval pro italskou zpěvačku Annu Rusticano a výraznou měrou autorsky i dramaturgicky se podílel na jejím úspěšném albu Vorrei, které oběma vyneslo nadnárodní respekt. Karel Svoboda byl objevitelem talentů jak v zahraničí, tak na domácí scéně. Zde v 8o-tých letech stvořil neuvěřitelně populární dvojici Iveta Bartošová & Petr Sepéši a jako hitmaker úspěšně skládal jak sólové písničky, tak duety, tria, vícehlasy či sbory. Z desítek úspěšných vybírám Medové dny pro již zmiňované duo Bartošová & Sepéši; Náš sen Machálkové a Hůlky; Supermaxiluftbalón Petry Janů s Jaromírem Hanzlíkem; skladbu Tvou líbeznou tvář pro duo Lucie Šoralová & Petr Kolář; Z pekla štěstí I. Bartošová
+ D. Hůlka nebo Stín katedrál Vondráčkové a Neckáře. Stejně jako u sólových písniček nazpíval nejvíce Svobodových duetů K. Gott: Fax mi bejby neposílej s Bílou; Čau lásko a Náš song s Holanovou; a do třetice Svět je prostě nekonečná pláň s M. Baloghovou.
Tituly a ocenění: Karel Svoboda obdržel v r. 1977 Cenu za nejlepší filmovou hudbu Festivalu Cine International Panama k Vorlíčkově pohádce Tři oříšky pro Popelku a v r. 1978 si z XVI. Festivalu československých filmů České Budějovice odvezl další Cenu za hudbu, kterou zkomponoval k filmové pohádce Jak se budí princezny. V r. 1989 byl K. Svoboda jmenován zasloužilým umělcem a u příležitosti stého výročí české kinematografie získal Cenu Filmového festivalu Karlovy Vary. Od českého ministra kultury převzal Cenu za písňovou tvorbu. Na kontě Karla Svobody jsou také čtyři Andělé Akademie české populární hudby a řada zlatých či platinových desek, které za svou hudební tvorbu obdržel. Svoboda je nositelem pěti Zlatých desek německého Polydoru a Diamantové desky českého Supraphonu za více než 1o miliónů prodaných zvukových nosičů s jeho hudbou. Za soundtrack k seriálu Včelka Mája získal Svoboda v Německu pět zlatých desek a Cenu ministra kultury. Do souhrnu je třeba zařadit i ceny z nejznámějších světových hudebních festivalů Cannes; Tokio i Rio de Janeiro.

Autor: řepešínský

Karel Svoboda hrál od dětství na klavír, po maturitě začal studovat medicínu, kde hrál s Dixielandem mediků, poté studia přerušil a začal hrát profesionálně v kavarnách a různých orchestrech, v roce 1962 založil vlastní instrumentální skupinu Mefisto. V roce 1965 získal jako hudebník angažmá v Divadle Rokoko, kde se záhy začal uplatňovat jako invenční skladatel. Časem se vypracoval v nejúspěšnějšího skladatele naší populární hudby, jeho kreativní melodie se vyznačovaly geniálně jednoduchými hudebními motivy a silnými refrény. Nelze sice popřít, že v tomto směru někdy jeho tvorba sklouzávala ke stereotypu a Svobodovy skladby byly nezřídka snadno k poznání, nic to ale nemění na faktu, že až do 90. let si udržoval vysoký standard a dokázal držet krok s požadavky na moderní hudbu.

V Divadle Rokoko začal skládat pro nadějné pěvecké trio Vondráčková-Kubišová-Neckář, pro něž ve druhé polovině 60. let napsal řadu hitů. Helena Vondráčková s jeho písní Vzdálený hlas vystupovala na mezinárodním festivalu v Rio de Janeiro (1967), což pak podnítilo Karla Gotta, aby Svobodu požádal o napsání písně pro další ročník této soutěže. S rokem 1968 a písní Lady Carneval pak začala dlouholetá a mimořádně úspěšná spolupráce Gott-Svoboda, která v určitých časových obdobích měla nádech exkluzivity a Svoboda patřil ke stěžejním tvůrcům domácího repertoáru našeho nejúspěšnějšího zpěváka. Od konce 60. let se Karel Svoboda soustředil mimo jiné také na uvádění mladých začínajících zpěváků a jeho písně pomohly řadě z nich k uvedení do širšího povědomí. Týká se to Hany Zagorové koncem 60. let (píseň Gvendolína), počátkem další dekády pak Jiřího Korna (píseň Yvetta), později pak Jany Kratochvílové. V 80. letech pak výrazně přispěl k úspěchu Petry Janů v době jejího přerodu od rockerky ke kantilénové zpěvačce, v této době skládal také pro Ivetu Bartošovou nebo Dalibora Jandu. Další zpěvačka Marcela Holanová svou popularitu v 80. letech založila na Svobodových duetech s Karlem Gottem. Kromě již uvedených skládal Svoboda také pro Evu Pilarovou, Milana Drobného, Waldemara Matušku, Jitku Zelenkovou, Naďu Urbánkovou nebo italskou zpěvačku Annu Rusticano. V 90. letech pak pomohl k dočasné popularitě Danielu Hůlkovi, v poslední době pak jeho písně zpíval Petr Kolář. Prakticky žádná výběrová kompilace desítek našich zpěváků se neobejde bez melodií Karla Svobody, což z něj činí komerčně nejúspěšnějšího skladatele naší populární hudby. V devadesátých letech Karel Svoboda omezil skládání pro sólové zpěváky, zpočátku se věnoval soukromému podnikání, až později se soustředil na tvorbu muzikálů, také v tomto směru byl úspěšný a jeho muzikály Dracula (1995), Monte Christo (2000) a Golem (2000) dosáhly stovek repríz. Díky muzikálům začali jeho písně zpívat také Lucie Bílá, Leona Machálková nebo již zmíněný Daniel Hůlka. Sporadicky Karel Svoboda skládal také scénickou hudbu pro divadelní představení, a to nejen u nás, ale také v zahraničí (Belgie).

FILMOVÁ A TELEVIZNÍ HUDBA KARLA SVOBODY:
Tvorba Karla Svobody pro film a televizi má stejně velký význam jako jeho skladatelská činnost pro přední zpěváky. Počátek kariéry Karla Svobody spadal do šťastné doby, kdy začala úzká spolupráce mezi filmem a hudebními skladately, do doby, kdy si režiséři začali zakládat na výrazné hudební složce svých filmů, podpořené navíc zpěvem předních interpretů (což se týká hlavně komedií a pohádek). Na filmové hudbě se Karel Svoboda podílel již v 60. letech, ale vlastní tvorbu zahájil až v roce 1972 pro Vorlíčkův film Smrt si vybírá, kde jeho píseň Život utíká zpívala Marie Rottrová. Z téhož roku pochází také film My ztracený holky (1972), v němž zpívala Helena Vondráčková, další hudební motiv z tohoto filmu nazpíval o několik let později Karel Gott s názvem Konec ptačích árií. Do roku 1973 pak spadají dva mimořádné úspěchy Karla Svobody. Jeho hudba pro pohádku Tři oříšky pro Popelku v čele s dodnes známou Gottovou písní Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš? je dnes již legendární a v 90. letech další motiv z tohoto filmu nazpívala Iveta Bartošová. Z téhož roku pak pochází hudební složka k jednomu z našich nejlepších filmových muzikálů Noc na Karlštejně (1973). Zde Svobodovy písně zpívali herci, ale také například Waldemar Matuška, především je ale nutno zmínit píseň Lásko má, já stůňu, která dodnes patří ke stěžejním oporám repertoáru Heleny Vondráčkové. Další film z roku 1973, Jezdec formule risk, je dnes již zapomenutý i s titulní písní Má touha má dvě křídla v interpretaci Karla Gotta. V následujících letech pak Svoboda komponoval filmové i televizní melodie pro různé žánry, za všechny připomeňme filmově nijak zdařilý muzikál Romance za korunu (1975), kde Svobodovy písně zpívali Karel Gott, Helena Vondráčková nebo Jiří Schelinger. Jiří Schelinger nazpíval také titulní píseň k populární komedii Což takhle dát si špenát (1977), Helena Vondráčková pak zpívala v pohádce Jak se budí princezny (1977). Mezitím Karel Svoboda slavil mimořádný úspěch v Německu s ústřední melodií k animovanému seriálu Včelka Mája (1976). Oslovený Karel Gott se původně zdráhal zpívat píseň k dětskému seriálu, ale nakonec je s ní v Německu úspěšný dodnes, později nazpíval i českou verzi a také některé další cizojazyčné verze. Také v dalších letech Svoboda často skládal v Německu a jeho hudbu můžeme slyšet v řadě německých filmů a seriálů, jeho píseň Two Hearts k seriálu Big Man nazpívala Suzi Quatro. V 80. letech začal Svoboda více komponovat pro televizní seriály, jeho invenční hudba tvořila významnou složku například v seriálech Návštěvníci (1984), Dobrodružství kriminalistiky (1989), v neposlední řadě pak Cirkus Humberto (1988), z něhož si dva melodické motivy vybral pro nazpívání opět Karel Gott. Nadále skládal také pro pohádky, jeho hudbou je vybavena například slovenská pohádka Sůl nad zlato (1982), v poslední době pak Z pekla štěstí (1999), kde stejnojmennou píseň zpíval Karel Gott; šlo o jeden z posledních počinů jejich spolupráce. Poslední prací Karla Svobody byla hudba k filmu Milenci a vrazi (2004; zpěv Leona Machálková) a k seriálu Rodinná pouta (2005; zpěv Bohuš Matuš).

Je logické, že kariéru Karla Svobody doprovázela řada ocenění u nás i v zahraničí. Od vydavatelství Supraphon obdržel platinovou a diamantovou desku za milióny prodaných nahrávek, platinovou desku získaly také nahrávky jeho muzikálů Dracula a Monte Christo, stejně jako za později vydanou nahrávku Noci na Karlštejně, řadu podobných ocenění získal pochopitelně i v Německu, nejvíc za úspěšnou Včelku Máju, za kterou dostal v Německu i Cenu ministra kultury. Svobodovy písně slavily úspěchy na mezinárodních festivalech, již byla zmíněna Helena Vondráčková v Rio de Janeiru v roce 1967, se Svobodovými písněmi Ať láska má kde kvést a Jdi za štěstím zabodoval Karel Gott dvakrát v Japonsku (1974, 1977). V roce 1977 byla oceněna také píseň Kdepak, ty ptáčku, hnízdo, máš? na mezinárodním filmovém festivalu v Panamě. Těsně před pádem komunistického režimu byl Karel Svoboda jmenován zasloužilým umělcem (1989).

Karel Svoboda spáchal 28. ledna 2007 sebevraždu. Byl dvakrát ženatý, jeho první manželka Hana zemřela v roce 1993 na rakovinu, jeho druhá manželka Vendula je soustavným předmětem zájmu bulvárních médií, angažuje se ale mimo jiné v charitě. Z obou manželství měl Karel Svoboda čtyři děti. Mladší bratr Karla Svobody Jiří Svoboda (1945-2004) byl též hudebním skladatelem.

Autor: argenson