Otto Šimánek

Jestliže je někdo v historii českého filmu a televize zcela neodmyslitelně spjat se svou životní rolí, která zcela zastiňuje všechny ostatní hercovy aktivity, není lepší příklad než Otto Šimánek a pan Tau. Šimánkova cesta k herectví vedla stejně jako u řady jiných umělců přes válečné ochotničení, kdy lidé hledali únik z tísnivé reality. Otto Šimánek pocházel z Vysočiny, kde také vyrůstal, po měšťance se vyučil v Praze elektromechanikem, ale v té době zároveň začal hrát divadlo, spolu s přáteli účinkoval v Dělnické besedě.

Po válce Šimánek spolu s Václavem Vaňátkem stál u zrodu Divadla mladých pionýrů (1945-1946), nedlouho poté přešel do Divadla 5. května a půl roku absolvoval zájezdová představení s Jindřichem Plachtou (1946-1947). Následovalo stálé angažmá v Divadle pracujících ve Zlíně, respektive Gottwaldově (1947-1954), pak působil ve Státním divadle v Ostravě (1954-1958). Koncem padesátých let se vrátil do Prahy a na několik desetiletí zakotvil v Městských divadlech pražských (1958-1990). Otto Šimánek od svých počátků inklinoval k pantomimě, kterou ukázkově prezentoval ve slavném představení Největší z pierotů v ostravském Státním divadle. Piloval herectví beze slov, práci s gesty a mimikou a tyto atributy hereckého projevu následně bohatě zužitkoval ve své nejslavnější roli pana Tau. Jako činoherec vynikl v komických, potažmo tragikomických postavách. Z divadelních představení s jeho účastí je na místě připomenout hry Ulička odvahy, Fiakr číslo třináct, Židle, Měšťáci, Sliby chyby, Tři Alberti a slečna Matylda nebo Když se slaví karneval.

V době svého angažmá v Gottwaldově navázal Šimánek spolupráci s filmaři, poprvé se objevil v krátkých osvětových filmech I ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ TRPĚLIVOST (1949) a NEDĚLNÍ DOSTAVENÍČKO (1954). Jeho celovečerním debutem byla nevelká postava dělníka v tendenčně pojatém sociálním dramatu BOTOSTROJ (1954), natáčeném právě v Gottwaldově. V době ostravského angažmá film Šimánka zcela míjel, další příležitosti dostal až po svém příchodu do Prahy. Vedle zcela epizodních úloh z přelomu 50. a 60. let stojí za zmínku o něco větší role učitelů ve třech filmech různých žánrů (VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ, 1960; KUŘATA NA CESTÁCH, 1962; SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, 1963).

Následná participace Otto Šimánka ve filmu se týkala vesměs nevelkých komediálních rolí, z těch dodnes slavných titulů můžeme uvést KDO CHCE ZABÍT JESSII? (1966), kde hrál zástupce docentky Beránkové (Dana Medřická), nebo slavné SVĚTÁKY (1969), kde se mihnul jako opilý zákazník prostitutky. O něco málo větší prostor dostal jako průmyslník Keletti v crazy komedii PANE, VY JSTE VDOVA! (1970), kde vytvořil manželský pár s Ivou Janžurovou. Jako cestující v čase, tentokrát v páru s Marií Rosůlkovou, si zahrál v další sci-fi veselohře ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM (1977). Později se pak objevil opět jako učitel v rodinných komediích CHOBOTNICE Z II. PATRA (1986) a VESELÉ VÁNOCE PŘEJÍ CHOBOTNICE (1986). Při bližším zkoumání filmografie Otto Šimánka zjistíme, že příležitosti dostával především od režiséra Václava Vorlíčka.

Všechny aktivity Otto Šimánka byly od konce šedesátých let zastíněny pohádkovou postavou tajemného pana Tau, sympatického mlčenlivého hrdiny s kouzelnou buřinkou. Práce tandemu Jindřich Polák – Ota Hofman vyústila v úspěšný televizní seriál, k jehož kladům patřila i neokoukaná tvář do té doby nepříliš známého Šimánka (z nějž se ovšem rázem stala hvězda). Pohádkové příběhy značně komediálního pojetí si získaly srdce dětských i dospělých diváků. Od počátku vznikal seriál v koprodukci se Západním Německem, tudíž byl zcela oproštěn od dobového zatížení a dodnes je zcela nadčasový.

Prvních třináct půlhodinových epizod seriálu PAN TAU bylo natočeno v letech 1969-1972; v této první sérii se objevil mimo jiné Jan Werich v roli bohatého pana Violy. Mimořádný úspěch u nás i v německy mluvících zemích si vyžádal nedlouho poté dalších třináct dílů natočených v letech 1973-1975. Posledních sedm dílů pak vzniklo v letech 1977-1978. Zpracováním některých dílů této poslední série pak vznikly dva celovečerní filmy, POPLACH V OBLACÍCH (1978) a OD ZÍTŘKA NEČARUJI (1978). V televizním formátu tedy vzniklo více než dvacet hodin natočeného materiálu, který dodnes patří ke klenotům tvorby Československé televize. Na seriálu se podílely desítky herců slavných jmen, natáčelo se v řadě exteriérů, Šimánek osobně rád vzpomínal na práci s dětmi a se zvířaty. Po deseti letech od natočení posledních dílů seriálu se tvůrci k titulní postavě vrátili s nepříliš zdařilou posmutnělou komedií PAN TAU (1988).

Všechna ostatní práce Otto Šimánka v televizi stojí zcela ve stínu pana Tau, nicméně je nutno dodat, že se objevil v desítkách inscenací a seriálů, vzhledem k nabyté popularitě v zahraničí jej také několikrát oslovili němečtí televizní tvůrci. V sedmdesátých letech rozšířil Šimánek své aktivity o pedagogickou činnost a sedmnáct let vyučoval pantomimu na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze. Otto Šimánek byl dvakrát ženatý; svou první manželku Hermínu Jarešovou poznal v Gottwaldově a z jejich manželství pocházela dcera Alexandra. Jarešová zemřela později na rakovinu a Šimánek se v roce 1972 podruhé oženil s kostýmní výtvarnicí Ludmilou Muchovou-Kovářovou (*1947). Otto Šimánek zemřel v Praze 8. května 1992 ve věku 67 let.

Autor: argenson