Andrej Tarkovskij

Syn básníka Arsenije Tarkovského. Po rozchodu rodičů žil s matkou a sestrou Martinou (pořadatelkou jeho odkazu) v Moskvě. Dostalo se mu hudebního a výtvarného vzdělání. Po ročním studiu orientalistiky strávil rok s geologickou výpravou. NA VGIK byl žákem Michaila Romma. V roce 1961 natočil diplomovou práci v podobě filmu Katok i skripta (Válec i housle) podle scénáře svého spolužáka Andreje Končalovského, s nímž posléze napsal i Andreje Rubleva. V roce 1977 inscenoval v Divadle leninského komsomolu Hamleta. Trvale konfliktní vztahy se sovětským filmovým vedením vyřešil po dokončení Nostalgie emigrací. Příprava k tomuto filmu je zdokumentována v Guerrově snímku Čas putování ( 1982). V roce 1963 režíroval v londýnské Covent Garden Musorgského operu Boris Godunov. Realizaci Oběti a poslední dny před smrtí rakovinou zasaženého režiséra zaznamenal jeho tlumočník Michal Leszczylowski v dokumentu Režie Andrej Tarkovskij(1988). Cennou výpovědí o duchovním životě Tarkovského je dokument Alexandra Sokurova Moskevská elegie (1987). O Tarkovském pojednává i divadelní hra Erlanda Josephsona Letní noc-Švédsko (1987).

Z Projektu 100 1999
Andrej Tarkovskij
* 4. dubna 1932 v Zavražje, SSSR
+ 28. prosince 1986 v Paříži, Francie
Syn básníka Arsenije Tarkovského. Po rozchodu rodičů žil
s matkou a sestrou Marinou (pořadatelkou jeho odkazu) v Moskvě.
Dostalo se mu hudebního a výtvarného vzdělání. Po ročním studiu
orientalistiky strávil rok s geologickou výpravou. Na VGIK byl
žákem Michaila Romma. V roce 1961 natočil diplomovou práci
v podobě filmu Katok i skripka (Válec a housle) podle scénáře
svého spolužáka Andreje Končalovského, s nímž posléze napsal i
Andreje Rubleva. V roce 1977 inscenoval v Divadle leninského
komsomolu Hamleta . Trvale konfliktní vztahy se sovětským
filmovým vedením vyřešil po dokončení Nostalgie emigrací.
Příprava k tomuto filmu je zdokumentována v Guerrově snímku Čas
putování (1982). V roce 1983 režíroval v londýnské Covent
Garden Musorgského operu Boris Godunov. Realizaci Oběti
a poslední dny rakovinou zasaženého režiséra zaznamenal jeho
tlumočník Michal Leszczylowski v dokumentu Režie Andrej
Tarkovskij (1988). Cennou výpovědí o duchovním životě
Tarkovského je dokument Alexandra Sokurova Moskevská elegie
(1987). O Tarkovském pojednává i divadelní hra Erlanda
Josephsona Letní noc - Švédsko(1987).
Filmografie:
1961: Katok i skripka (Válec a housle) - dipl. práce * 1962:
Ivanovo dětství (Ivanovo dětstvo) - Hlavní cena Zlatý lev sv.
"Marka na XXIII. MFF v Benátkách 1962, Hlavní cena ""Zlatá brána""
na VI. MFF v San Francisku 1962, Hlavní cena na V. MFF
v Acapulcu a dalších deset cen na různých MFF * 1966: Andrej
Rublev (Andrej Rublev) - v SSSR uveden až 1971, Cena FIPRESCI
na XII. MFF v Cannes 1969 * 1972: Solaris (Solaris) - Zvláštní
cena poroty Stříbrná palmová větev a Cena ekumenické poroty
na XXV. MFF v Cannes 1972 * 1974: Zrcadlo (Zerkalo) - Cena
David Donatello za nejlepší zahraniční film v Itálii 1980 *
1979: Stalker (Stalker) - Cena kritiky na MFF v Terstu 1981,
Cena FIPRESCI na MFGF sci-fi filmů v Madridu 1981 * 1983:
Nostalgie (La nostalgia - Nostalgija) - Velká cena za tvůrčí
přínos, Ceny FIPRESCI a ekumenické poroty na XXXVI. MFF
v Cannes 1983 * 1986: Oběť (Offret) - Velká zvláštní cena, Cena
za nejlepší umělecké ztvárnění (kamera Svena Nykvista), Ceny
FIPRESCI a ekumenické poroty na XXIX. MFF v Cannes 1986
---------------------------------
54b) ANDREJ TARKOVSKIJ
se narodil 4.4. 1932 ve vesnici Zavražje nad Volhou, Ivanovská
oblast, SSSR. Zemřel 29.12. 1986 v Paříži, Francie.
Byl synem básníka Arsenije Tarkovského. Studoval hudbu a výtvarné
umění. V roce 1951 přerušil studium na Institutu východních
jazyků a odešel jako dělník s expedicí na Sibiř. V roce 1964
začal studovat VGIK v ročníku Michaila Romma. Absolvoval v roce
1961 středometrážním filmem Válec a housle. V roce 1972 získal
jeho film Solaris Zvláštní cenu na MFF v Cannes stejně jako o 14
roků později Oběť. Své dva poslední filmy natočil v emigraci, kde
žil od roku 1982. V roce 1980 získal Donatellova Davida za
celoživotní tvorbu.

Filmy - 1959: Segodnja uvolněnija ně budět (Dnes nebude
"propuštěný) - KF; 1961: Válec a housle (Katok i skripka, uv.), hraný
"SMF; 1962: Ivanovo dětství (Ivanovo dětstvo, uv.); 1966: Andrej
Rublev (Andrej Rubljov, uv.), po střihových úpravách uvolněný až
"v roce 1971; 1972: Solaris (Solaris. uv.); 1975: Zrcadlo
"(Zerkalo, uv.); 1979: Stalker (Stalker, uv.); 1983: Nostalgie
"(Nostalghia, uv.); 1986: Oběť (Offret/Le sacrifice, uv.)."

" Bibliografie: Filmový přehled 6/89, s. 18; Filmový přehled 7/89
"(Oběť); Filmový přehled 4/90 (Zrcadlo); katalog Projektu
"100/zima 1999, s. 36 (profil); Andrej Tarkovskij: Deníky
"1970-1986, nakl. Větrné mlýny, Brno 1997 (kniha); Lidové noviny
"7.8. 1997 (recenze Deníků); Rovnost 3.2. 1998 (recenze Deníků);
"Mladá fronta Dnes 10.2. 1998 (recenze Deníků); Reflex 8/98, s.
"54 (recenze Deníků); Biograph č. 1, s. 42-45 (poznámky k Deníkům)
"+ s. 46-49 (hudba ve filmech A. Tarkovského); Film a doba 7/71,
"s. 344; Film a doba 4/87, s. 226-228 (nekrolog); Film a doba
"11/89, s. 608-645 (ukázky ze scenáře Hoffmanniády); Film a doba
"1/92, s. 2-7 (Tarkovskij, Andrej: Výpovědi, profil režiséra);
"Kinorevue 11/94, s. 26 (foto); Filmové listy - Projekt 100, zima
"1998; Scéna 12-13/87; Záběr 17/87; 100+1 ZZ 49/91, s. 40; Program
"FK Praha 7-9/88; Program FK Praha 6/89; Informace RČsFK 4/83, s.
"59-66; Informace RČsFK 1/87 s. 24-31; Interpressfilm 10/82, s.
"106; Interpressfilm 3/83, s. 84; Interpressfilm 9/87, s. 83;
"Interpressfilm 10/87, s. 99; Film a divadlo 20/87, s. 28-29;
Sinec, Ivan: Odkaz Dreyera a Tarkovského - Filmová revue 3/93, s.
"37-40; 666, s. 340; Jan Bernard-Pavla Frýdlová - Malý labyrint
"filmu, nakl. Albatros, Praha 1988, s. 442 (kniha); Malá
"encyklopédia filmu, nakl. Obzor, Bratislava 1974, s. 581 (kniha);
"Encyklopédia filmu, s. 812-813; Sovietska kinematografia
"osemdesiatych rokov (SFÚ 1987), s. 78-83; Panoráma 3/80, s.
"24-31; Tarkovská, Marina: O Tarkovském (Progres, Moskva 1989);
"Sovetskij film 7/89; Sovetskij film 8/89; Film (PL) 51/88, s.
"14-15; Tajemnice Andrieja Tarkowskiego - Kino (PL) 10/92, s.
"4-6; Wygnanie i smierc Tarkowskiego. Scenariusy filmu
dokumentalnego (fragmenty) - Kino (PL) 10/92, s. 7-9

Autor/Zdroj: /Sber