Otakar Vávra

Nestor českého filmu, uznávaný režisér, ale i scénárista a pedagog Otakar Vávra se narodil v Hradci Králové r. 1911. Původně studoval architekturu, záhy však poznal, že jeho životním posláním je svět "pohyblivých obrázků" a během své 70ti-leté profesní kariéry natočil téměř 60 filmů, ze kterých drtivou většinu vídáme pravidelně v "PAMĚTNÍCÍCH".

Režijním debutem (pokud nepočítáme spolupráci na několika dokumentech z počátku 30. let) je dnes už pozapomenutý snímek ŽIJEME V PRAZE (1934), potom už natáčel dodnes velmi reprízované situační veselohry - VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936), DÍVKA V MODRÉM (1939) nebo historické kostýmní komedie - CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), MASKOVANÁ MILENKA (1940), NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946).

O. Vávra převedl velmi sugestivně na plátno knižní předlohy literárních velikánů, např. Zikmunda Wintera - ROZINA SEBRANEC (1945), Jana Drdy - NĚMÁ BARIKÁDA (1949) a zejména Aloise Jiráska - jeho husitská trilogie Jan HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1957) se Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli patří po právu do Zlatého fondu Československé kinematografie.

V pohnutých 50. letech stál režisér Vávra u založení FAMU - mezi jeho studenty patřili mimo jiné i Věra Chytilová, Jiří Menzel nebo Miloš Forman - představitelé tzv. nové vlny.

Další roky Vávra režisérsky lehce stagnoval, druhý dech chytil poetickým snímkem ROMANCE PRO KŔÍDLOVKU (1966) a zejména historickým dramatem podle předlohy Václava Kaplického KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969).

V letech sedmdesátých se opět vrátil k revoluční tématice, a to válečnou trilogií DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1976), ovšem popularity "husitských velkofilmů" už nedosáhla.

Velmi výrazným režisérským počinem jsou i Vávrova historická melodramata - PŘÍBĚH LÁSKY A CTI (1977), PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983), OLDŘICH A BOŽENA (1984) nebo EVROPA TANČILA VALČÍK (1989). Podpis mistra je znát i v medailonech - NÁRODNÍ UMĚLEC ZDENĚK ŠTĚPÁNEK (1960) či MARTIN FRIČ (2008) a své životní postřehy, zážitky i vzpomínky vtěsnal Otakar Vávra - veleben i zatracován - v knihách ZAMYŠLENÍ REŽISÉRA (1982) a PODIVNÝ ŽIVOT REŽISÉRA (1986).

Je také (zaslouženě) držitelem neuvěřitelného počtu vyznamenání: Zasloužilý umělec (1955), Národní umělec (1968), Řád republiky (1981), Český lev za celoživotní přínos české kinematografii (2001), Medaile za zásluhy (2004) a jiných.

Z prvního manželství m syna, posledních téměř 20 let spojil s režisérkou Jitkou Němcovou (1950), svou bývalou žačkou. Velkým společným koníčkem obou manželů byl golf.

Dne 15. září 2011 tento velikán československého filmu zesnul ve věku úctyhodných 100 let.

Autor: Angelika2808

Otakar Vávra byl jednou z nejkontroverznějších osobností českého filmu. Tvůrce několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let je podepsán i pod i pod prorežimními uměleckými prohrami z let padesátých a sedmdesátých. Byl studenty váženým profesorem FAMU - některými označovaný za patrona české nové vlny, ale i laureát mnoha cen spjatých s totalitní mocí.

Počátkem třicátých let začíná s krátkými experimentálními snímky - např.SVĚTLO PRONIKÁ TMOU (1931),jeho hraným debutem je FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937). Z více než půl stovky filmů, pod kterými je podepsán: kostýmní komedie CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938), rodové ságy: HUMORESKA (1939) a "TURBINA (1941), poetická POHÁDKA MÁJE (1940), ""neorealistická"" mozaika osudů mladých prodavaček ŠŤASTNOU CESTU (1942), adaptace Čapkova románu KRAKATIT (1948), existenciální ZLATÁ RENETA (1965), ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU a politické podobenství KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969).