Lino Ventura se narodil 14.července 1919 (Angiolino Pasquale Ventura) v Italské Parmě. V roce 1927 se celá rodina přestěhovala do Paříže.Již v deseti letech začal pracovat. V zaměstnání, v cestovní kanceláři, se seznámil i se svou pozdější manželkou, Odettou le Conte (svatba 8.1.1940). Během druhé světové války sloužíl v Italské armádě u horských myslivců, po několika měsících dezertoval a ukrýval se ve Francii. V mládí aktivně sportoval, věnoval se boxu a řeckořímskému zápasu, ve kterém v roce 1950 získal titul mistra Evropy. Po úrazu, během zápasu, jeho sportovní kariéra skončila. Nějakou dobu působil jako manažer v zápasnické organizaci.
První filmovou roli mu nabídl Jaques Becker v roce 1953 (Touchez pas au grisbi, Nesahejte na prachy, 1954). Více se prosadil ve filmu Když je v Paříži noc (Razzia sur la Chnouf, r.Henri Decoin, 1955), kde si zahrál po boku Jeana Gabina. Ve filmech hrál hlavně osamělé a drsné postavy, hlavně v kriminálních a sociálně kritických dramatech, některé z nich se posléze staly předmětem celospolečenských diskusí (Cento giorni a Palermo, Sto dní v Palermu, r. Giuseppe Ferrara,1984). Ventura jde z role do role, a čelí kritice za svůj stereotypní výběr rolí. K jeho typickým rolí patří postavy policistů (Dernier domicile connu, Poslední adresa, r. Jose Giovanni, 1970), inspektor Leonetti, (Le Clas des Siciliens, Sicilský klan, r. Henri Verneuil, 1969) komisař Le Goff, mafiánů (The Valachi papers, Valachiho svědectví, r. Terence Young, 1972) kmotr Vito Genovese, drsných mužů (Rumový bulvár, r.Robert Enrico, 1971), zabijáků (L’Emmerdeur,Dotěrný chlap, r.Eduard Molinar,1973) profesionální vrah Ralph. Mimo Francouzských filmů, hrával často ve filmech Italských, a to především ve filmech s tématem boje proti mafii (Cadaveri eccellenti, Ctihodné mrtvoly, r.Francesco Rosi,1976) v roli inspektora Rogase . Z jeho přátelství se šansoniérem Jasquesem Brelem vznikl film Daleký západ ( Far West, 1973). K jeho dalším známějším rolím lze přiřadit i postavu bývalého automobilového závodníka Alda (Le Ruffian, Drsný chlapík, r. José Giovanni,1983) a dnes již legendární roli novodobého desperáta Rolanda (Les Aventuries, Dobrodruzi, r. Roberto Enrico, 1967). Jednu z největších rolí, Jeana Valjeana, vytvořil ve filmu Ubožáci (Les Miserables, Bídníci, r.Robert Hossein, 1982), za kterou byl nominován na Césara. Jeho herecký talent je podtržen i tím, že nikdy nestudoval žádnou hereckou školu, a přesto dokázal ztvárňovat bezpočet těžkých rolí. Za svou hereckou kariéru si zahrál v sedmdesáti filmech, ve kterých si zahrál po boku mnohých evropských a světových hvězd. I přes mnohé nabídky, nikdy nevstoupil na divadelní jeviště.
Za svého života se věnoval charitativní činnosti. V roce 1966 založil organizaci Sněženka (Assocation Perce-Neigre) starající se o těžce postižené děti. V usedlosti Serves la Chateignerie nechal nejdříve postavit domov pro třicet dětí, v pozdějších letech se organizace rozrůstala, a poskytuje domov pro více než tři sta dětí. Jedno z jeho dětí, dcera Linda, je též duševně postižená. Během svého života se bránil poctám a oceněním, odmítl i řád Čestné legie (jeho manželka dostala v roce 1987, jako jedna z mála žen, řád Čestné legie za svou charitativní činnost).Vždy si důsledně chránil své soukromí, z toho pramenila i jeho averze vůči novinářům. Zemřel náhle, 22. října 1987, na infarkt ve svém domě v Saint Cloud u Paříže.
Autor: Hugin .
