Jan Werich

Narodil se v Praze roku 1905. Už na střední škole se poznal s Jiřím Voskovcem. Roku 1927 uspořádali amatérské divadelní představení Vest Pocket Revue. Uvedli ho pod hlavičkou - Frejkovy experimentální scény Dada Bylo to pásmo veselých výstupů, scének, písní a dialogů spjatých volným dějem, kterým chtěli pobavit své přátele. Vystupovali s tvářemi natřenými na bilo, přičemž Voskovec představoval filmového krasavce s půvabně vykrojenými rty a Werich rozesmátého satyra se zvětšenými ústy, jako měli antické masky. Povzbuzení nečekaným úspěchem rozhodli se zanechat studia na právnické fakultě a věnovat se pouze divadlu. Začali působit v Osvobozeném divadle a jako první tam uvedli Smoking Revue. Stali se duší tohoto uměleckého stánku.
Na konci 20. let se k nim přidal hudební skladatel a dirigent jazzového orchestru Jaroslav Ježek. Ve všech revuích byli V + W hlavními herci. Mezi jednotlivými výstupy vedli improvizované dialogy plné jiskřivého vtipu, humoru a aktuálních narážek. Do roku 1932 uvedli V + W například veselohru Premiéra Skafander, jazzovou fantazii Fáta morgána, revuální parodii Ostrov Dynamit a vojenskou revue Sever proti Jihu. Chtěli hrát „divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky a stvořit na scéně osobitý umělecký svět, vzdálený běžné skutečnosti". Antickou revue Caesar roku 1932 vykročilo Osvobozené divadlo na cestu politické a sociální satiry. Vynutila si ji doba, naplněná nejistotou hospodářské krize, společenskými rozpory, politickým napětím a hrozivým přízrakem nové světové války. Následoval Osel a stín, reagující na vzmáhající se fašistické násilí v Německu, oddechová veselohra Slaměný klobouk a Kat a blázen. Roku 1935 uvedli útočnou hru o prokletém francouzském básníkovi Francoisi Villonovi Balada z hader. K desátému výročí trvání Osvobozeného divadla připravili komedii Rub a líc. Stala se předlohou pro film Svět patří nám. Po filmech Peníze nebo život, Pudr a benzín a Hej rup to byl čtvrtý film této herecké dvojice. Těžká Barbora z roku 1937 už otevřeně nabádala k ostražitosti před hitlerovským Německem a před fašistickou diktaturou. Ještě jasnější řečí hovořila další hra Past na oko. Na podzim 1938 dala vláda Osvobozené divadlo zavřít. V + W emigrovali do Spojených států amerických, kam za nimi přišel i Jaroslav Ježek, který roku 1942 v New Yorku zemřel Hráli v různých divadlech a účinkovali ve vysílání amerického rozhlasu pro ČSR. Roku 1946 se vrátili do vlasti a pokračovali ve své činnosti v Divadle V + W. Pokus obnovit v nových podmínkách Osvobozené divadlo však nebyl úspěšný. Roku 1948 Voskovec přijal zaměstnání na sekretariátě UNESCO v Paříži, odkud po dvou letech odešel do USA. Byl úspěšným charakterovým divadelním a filmovým hercem až do své smrti v New Yorku roku 1981. Jan Werich zůstal v Praze a do odchodu do penze pracoval v Divadle satiry, v Divadle ABC a v Hudebním divadle v Karlině. Místo Voskovce při něm zaujal Miroslav Horníček. Roku 1960 ocenili Werichovo celoživotní umělecké dílo udělením titulu národní umělec. Zemřel v Praze roku 1980.
26. Letní filmová škola

Jiří Voskovec (1905-1981) a Jan Werich (1905-1980)
Legendární autorská dvojice Osvobozeného divadla. Natočili nejprve dva filmy s divadelním režisérem Jindřichem Honzlem: PUDR A BENZIN (1931) a PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932). O několik let později spolupracovali s Martinem Fričem na filmech HEJ RUP! (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Od prvních pokusů inspirovaných postupy americké slapstickové komedie přecházejí v HEJ RUP! K sociálně orientované lidové podívané a ve SVĚT PATŘÍ NÁM ke zřejmé politické satiře. Po přijetí mnichovského diktátu byli V+W nuceni emigrovat. Po krátkém pobytu v osvobozené vlasti (1945-48) se Jiří Voskovec opět z politických důvodů vrátil do USA, kde působil jako divadelní a filmový herec. V českých kinech bylo v průběhu let uvedeno několik filmů, nichž hrál menší role. Nejznámější je soudní drama DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ (1957, Twelve Angry Men, režie: Sidney Lumet). Jan Werich zůstal v Československu. Hrál titulní dvojroli ve filmech CÍSAŘŮV PEKAŘŮV - PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951) a ztělesnil titulní postavu v pohádkové komedii BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954). V dalších letech už však dostal jen omezený prostor k dalšímu uměleckému uplatnění. Hrál autorské divadlo, nepříliš často účinkoval v televizi a jedinou skutečně významnou filmovou roli pak ještě vytvořil v satirické fantazii Vojtěcha Jasného AŽ PŘIJDE KOCOUR (1963). Napsal knihy vzpomínek, oblíbenou sbírku osobitých pohádek FIMFÁRUM a cestopis ITALSKÉ PRÁZDNINY. Poslední roky života prožil v dobrovolném ústraní.

Spolu s Jiřím Voskovcem (->) vůdčí autorská a herecká osobnost
OD. Záznam jejich prvního společného vystoupení v české verzi
amerického filmu Paramout revue se nedochovalo. Na filmech, ve
kterých hrál, se většinou podílel i spoluprací na scénáři a dialozích. Významná je i jeho literární činnost a spolupráce na rozhlasových a TV publicisticko vzpomínkových pořadech v konce 60.let.
Přední osobnost české kultury.
Otec herečky Jany Werichové.
***
Jiří Voskovec (1905-1981) a Jan Werich (1905-1980)
Legendární autorská dvojice Osvobozeného divadla. Natočili nejprve dva filmy s divadelním režisérem Jindřichem Honzlem: PUDR A BENZIN (1931) a PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932). O několik let později spolupracovali s Martinem Fričem na filmech HEJ RUP! (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Od prvních pokusů inspirovaných postupy americké slapstickové komedie přecházejí v HEJ RUP! K sociálně orientované lidové podívané a ve SVĚT PATŘÍ NÁM ke zřejmé politické satiře. Po přijetí mnichovského diktátu byli V+W nuceni emigrovat. Po krátkém pobytu v osvobozené vlasti (1945-48) se Jiří Voskovec opět z politických důvodů vrátil do USA, kde působil jako divadelní a filmový herec. V českých kinech bylo v průběhu let uvedeno několik filmů, nichž hrál menší role. Nejznámější je soudní drama DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ (1957, Twelve Angry Men, režie: Sidney Lumet). Jan Werich zůstal v Československu. Hrál titulní dvojroli ve filmech CÍSAŘŮV PEKAŘŮV - PEKAŘŮV CÍSAŘ (1951) a ztělesnil titulní postavu v pohádkové komedii BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954). V dalších letech už však dostal jen omezený prostor k dalšímu uměleckému uplatnění. Hrál autorské divadlo, nepříliš často účinkoval v televizi a jedinou skutečně významnou filmovou roli pak ještě vytvořil v satirické fantazii Vojtěcha Jasného AŽ
PŘIJDE KOCOUR (1963). Napsal knihy vzpomínek, oblíbenou sbírku
osobitých pohádek FIMFÁRUM a cestopis ITALSKÉ PRÁZDNINY.
Poslední roky života prožil v dobrovolném ústraní.

Autor/Zdroj: /Sber