Karel Zich

Český "Elvis", jak se přezdívalo Karlu Zichovi (1949), přišel na svět do hudebně-technické rodiny, kde děd z otcovy strany Otakar Zich (1879-1934) byl poměrně známým hudebním skladatelem a děd ze strany matčiny Karel Moravec (1880-1959) úspěšným houslistou.

Otec Otakar (1908-84) jako matematik a fyzik prezentoval technickou větev rodiny, maminka Milada (1912-2003) zajišťovala chod domácnosti a rodina se přátelila se světoznámým dirigentem Rafaelem Kubelíkem.

Starší bratr Otakar (1945) se multifunkčně zabývá chemií i hrou na housle a o 12 let starší sestra Marie Bořek Dohalská (1937) nezapřela "hudbu v genech", kdy pracovní život zasvětila fonetice.

Po Karlově tragické smrti vzpomínala: "V rodině se muzicírovalo vždycky - i za druhé světové války - tehdy se u nás scházelo i dvakrát v týdnu Zichovo klavírní trio. V něm byl primáriem Ludvík Němeček z České filharmonie, strýc Jaroslav, hudební teoretik a skladatel, hrál na klavír a táta na violoncello." Hudebníci se scházeli v prostředí skutečně kulturním – ve vinohradské vile, kterou dědeček Otakar postavil v roce 1924 s pomocí státní subvence, stejně jako to učinili bezprostřední sousedé bratři Čapkové, na jejichž páteční debaty byl ostatně pravidelně zván.

Nejmladší ze sourozenců Zichových studoval 3 roky kompozici na Státní konzervatoři v Praze a poté absolvoval obor estetika-sociologie na Karlově univerzitě.

V polovině 60. let vystupoval nejprve ve skupině Framus (společně s Michalem Prokopem) a při lednové stávce studentů (1969) poznal hudebníka Jiřího Tichotu, který v něm rozpoznal talentovaného muzikanta. Poté se mladý Zich stal členem Spirituál kvintetu (1968-73) a od následujícího roku přešel na sólovou dráhu.

Už v 60. letech se vzhlédl v líbivých písničkách krále rokenrolu a r. 1969 mu vyšla první LP deska Písně amerického západu, se kterou mu velmi pomohl právě J. Tichota.

V polovině 70. let se však Karel Zich vydal definitivně na sólovou dráhu a v r. 1977 s písničkou Máš chuť majoránky vyhrál Stříbrnou bratislavskou lyru. 70. léta byla vůbec jeho nejúspěšnější - v anketě Zlatý slavík pravidelně obsazoval místo v 1. desítce interpretů. Světlo světa spatřily také hity Není všechno paráda, Honem honem, Měla na očích brýle, Alenka v říši divů nebo úspěšný duet Mosty s Lenkou Filipovou.

V té době (1977) se také seznámil se svou první ženou Natašou, se kterou vychovali dceru Adélu (1981) a syna Karla (1988), byť se jejich manželství v r. 2001 rozpadlo.

V porevoluční době 90. let se (jako ostatně spousta jeho vrstevníků) ztratil z koncertních pódií, jeho písničky se už tolik nehrály a teprve po několika letech stagnace se opět pomalu vracel na výsluní.

Se Spirituál kvintetem vydal CD Vánoční koncert (1998) i výběr oblíbených hitů - Antologie 1960-95 a v r. 2002 se oženil se svou osudovou láskou, blondýnkou Janou (1966). Oba velmi rádi sportovali a cestovali a právě fyzicky náročné potápění se Karlu Zichovi stalo osudným.

V polovině července 2004 zarmoutila všechny fanoušky tohoto milovníka bílého vína, nádherného barytonu a noblesního chování neuvěřitelná a tragická zpráva o jeho náhlé smrti, kdy mu při potápění na Korsice selhalo srdce.

Autor: Angelika2808