Jiří Pleskot

Cesta Jiřího Pleskota k divadlu vedla sice přes školu spojenou s tímto oborem, i když v trochu jiném zaměření – Pleskot vystudoval divadelní vědu a estetiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy (studium dokončil r. 1949), již jako student ale tíhnul k divadlu více prakticky než teoreticky a hrál v avantgardním souboru Modrá halena v Kladně. Na přelomu 40. a 50. let vystřídal dvě krátkodobá angažmá v Mladé Boleslavi (1948-1950) a v Hradci Králové (1950-1951), až se nakonec jeho stálým působištěm stalo Vinohradské divadlo (1951-1988). Na jeho jevišti ztvárnil přibližně 120 rolí, dramatického i komediálního charakteru.Všechny jeho postavy vynikaly civilním a realistickým herectvím, zároveň jim ale dokázal dodat intelektuální vyznění, přičemž zúročil i své vysokoškolské vzdělání v oblasti kultury. Pověstná byla také jeho cílevědomá příprava a studium rolí. Vynikl například ve hrách Josefína, Zlatý kočár, Kočka na rozpálené plechové střeše, Král Krysa a mnoha dalších. Po odchodu do důchodu v roce 1988 nadále účinkoval ve Vinohradském divadle pohostinsky.

Filmová a televizní práce Jiřího Pleskota čítá přes osmdesát rolí. Poprvé se objevil v nevelké epizodě příslušníka bezpečnosti v kriminálce PADĚLEK (1957), po dalších epizodních rolích zaujal po boku Jiřiny Jiráskové v krátkém filmu STŘEVÍČKY (1961). Větší herecké příležitosti pak dostal Pleskot ve filmech Jiřího Krejčíka (LABYRINT SRDCE, 1961; POLNOČNÁ OMŠA, 1962), výraznou manželskou dvojici opět s Jiřinou Jiráskovou pak sehrál v psychologickém snímku BLOUDĚNÍ (1965). Další poměrně velké úlohy pak získal v kriminálních filmech (VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ, 1966; ZNAMENÍ RAKA, 1967), v dalších snímcích se již začal objevovat v postavách otců, později pro něj tak typických. Souběžně navázal spolupráci s televizí, již v 60. letech hrál v řadě inscenací a také v seriálech (SŇATKY Z ROZUMU, 1968; F. L. VĚK, 1971), jednu z hlavních rolí ztvárnil v nadčasové televizní komedii TCHÝNĚ (1969).

Ještě výrazněji rozvinul Pleskot svou práci pro film a televizi v 70. letech, i když z této doby je jeho tvorba kvalitativně nevyvážená. Dobře si jej diváci pamatují především v roli prezidenta Edvarda Beneše v historických filmech DNY ZRADY (1973) a SOKOLOVO (1974), hrál také v několika dílech normalizační kinematografie (VÍTĚZNÝ LID, 1977; POÉMA O SVĚDOMÍ, 1978), ve filmech ze současnosti několikrát věrohodně ztvárnil pedagogy (za všechny jmenujme film LEŤ, PTÁKU, LEŤ, 1978), nadále účinkoval také v titulech kriminálního ražení. Z nadčasové a dodnes populární produkce je na místě vyzvednout roli otce hlavní hrdinky v komedii LÉTO S KOVBOJEM (1976). Z televizní tvorby té doby se sluší připomenout Pleskotovu účast ve zdařilých přepisech starších literárních děl (VILÉM ROZKOČ, 1975; TŘI MUŽI SE ŽRALOKEM, 1975), vidět jej bylo možno také v dalších televizních seriálech. Frekvence Pleskotovy práce před kamerou výrazně polevila v dekádě osmdesátých let, zaujal například postavou dědečka ve filmech LUCIE, POSTRACH ULICE (1984) a ...A ZASE TA LUCIE (1984). Poslední filmovou rolí Jiřího Pleskota byla postava otce dvou hlavních hrdinů ve filmu SKŘIVÁNČÍ TICHO (1989). S prací v televizi se rozloučil nevelkou rolí v dramatu UZAVŘENÝ PAVILÓN (1991).

Jiří Pleskot zemřel v Praze 1. prosince 1997 ve věku 75 let. Posmrtně mu byla později udělena cena Senior Prix od Nadace Život umělce (2002). Byl dvakrát ženatý; poprvé v letech 1953-1955 s herečkou Jiřinou Jiráskovou (*1931), s níž i po rozvodu zůstali celoživotními přáteli. Podruhé se oženil po roce 1968 s moderátorkou Olgou Čuříkovou (*1932), které tím pomohl vyřešit existenční problémy po jejím nuceném odchodu z televize.

Autor: argenson