Krutý diktátor, brutální despota, ale i oslavovaný vítěz 2. světové války Josif Vissarionovič Stalin (1879 - vl. jménem J. V. Džugašvili) se narodil v chudé rodině ševce (alkoholika a tyrana) v kavkazském městě Gori v Gruzii. Jeho matka, těžce zkoušená a velmi věřící žena, poslala malého Josifa do teologického semináře v Tbilisi, aby se stal knězem. Ovšem právě zde se potkal mladý Džugašvili, který si zprvu říkal Koba (Nezkrotný) se skupinou radikálů Mesame Dasi a více než kněžská studia jej zajímaly demonstrace a revoluční nepokoje.
Ve dvaceti letech byl ze semináře vyloučen, začala se o něj zajímat státní moc a počátkem nového století poznal i krutý život v pracovním táboře na Sibiři. V této době plné politických nepokojů se mu povedlo uprchnout a po svém návratu do Tbilisi se realizoval v nové, vysoce disciplinované a centralizované organizaci, vedené Vladimírem Iljičem Leninem - ve straně bolševiků. I v těchto politicky aktivních letech si našel J. Vissarionovič čas na soukromý život a v r. 1904 se oženil s Jekatěrinou Svanidze, pocházející z rolnické rodiny. Brzy se jim narodil syn Jakov, vychovávali ho však prarodiče, protože mladá matka záhy zemřela.
Horlivá až fanatická práce pro bolševiky přinesla své ovoce - r. 1912 si nyní už Stalina (Ocelového muže - jak si nechal říkat) všiml sám Lenin a pozvedl ho mezi své nejbližší spolupracovníky - Trockého, Kameněva, Dzeržinského... Přesto, že vůdčí osobností Říjnové revoluce 1917 byl de facto Lev Davidovič Trockij, Stalin později "přepsal" učebnice historie a za hlavní osobu pochopitelně označil sám sebe. Příslovečnou se stala jeho až chorobná záliba v tomto "falšování dějin" včetně retušování fotografií svých přátel a bývalých kolegů, které nechal v krutých stalinistických represích popravit.
R. 1919 se již jeden z nejvýznamějších členů Politbyra oženil podruhé s o mnoho mladší Naděždou Allilujevnou, která mu porodila syna Vasilije a později dceru Světlanu. Dařilo se mu v osobním životě a stoupala i jeho politická hvězda - r. 1922 ho (sice nerad) jmenoval Lenin generálním tajemníkem strany. Bohužel tehdejší vůdce bolševiků už neměl sílu ani moc (protože prodělal několik infarktů a v lednu 1924 na následky krvácení do mozku zemřel) Stalina izolovat či z vedení strany odstavit. Začala éra čistek vedoucích představitelů - po vykonstruovaných procesech byl popraven např. Bucharin, Zinovjev, Kameněv, ze země deportován (a v Mexicu r. 1940 zavražděn) mocný oponent Trockij, paranoidní Stalin popravami vysokých důstojníků v letech 1924-1938 téměř zdecimoval Sovětskou armádu... Od r. 1929 zavedl pětileté ekonomické plány, donutil všechny rolníky ke kolektivizaci a odevzdání téměř všeho svého majetku. Důsledkem byl strašlivý hladomor, jemuž jen na Ukrajině podlehlo více než tři milióny lidí!
Ani lidé v průmyslu se neměli lépe - Stalinovi "plánovači" navrhli tzv. Gosplan (státní plánování) a všechna tato drastická nařízení sledovala jediný cíl - vyrovnat se Západu- megalomanie "strýčka Josifa" tak dostoupila vrcholu! Nechvalně proslulé byly jeho gulagy v drsné Sibiři, kde svůj život skončily často celé rodiny nejen politických rivalů, ale i lékařů, novinářů, učitelů, ale i prostých rolníků. V r.1932 spáchala jeho žena sebevraždu zastřelením, když ji její manžel před svědky nechutně urážel - jeho následný hněv opět rozpoutal masový teror na nevinných lidech. V 30. letech vystupňovala svou katanskou činnost NKVD, tajná státní policie (předchůdce dnešní KGB) a odhaduje se, že právě v letech 1934-39 zmizelo nejméně 7 miliónů lidí! Nechal popravit i mnoho lidí z rodin Svanidzeových a Allilujevových, syna Jakova (z prvního manželství) nechal dokonce bez vyjednávání zahynout v nacistickém koncentračním táboře!
Před zákeřným přepadením ze strany Německa v červnu 1941 nezachránil Stalina ani Pakt o neútočení, který o dva roky dříve podepsal s Hitlerem - největší válečný konflikt v dějinách dosáhl vrcholu! Zaostalá technika, zdecimovaná armáda a Stalinova ochromenost nahrávaly nejprve Hitlerovi, ovšem krutá ruská zima zaskočila i moderní německý wermacht, který si "vylámal zuby" na tehdejším Stalingradu, nepokořeném městě! Koncem roku 1944 už byla převaha Rudé armády drtivá a nad "třetí říší" a jejím vůdcem se začala stahovat mračna. Osvobozující květen 1945 přinesl úlevu po šesti letech válečných útrap, Stalin byl sice oslavován jako osvoboditel, nicméně začla tzv. studená válka.
Osvobozené "satelitní" státy jako Československo, Polsko, Maďarsko, východní Německo aj. čekaly další roky stalinistických procesů a represí. To však už Stalinova paranoia dosáhla nebývalých rozměrů (již několik let za něj "zaskakovalo" pár dvojníků - nejznámější byl o 40 let mladší herec F. Dadajev) a přesně ve stylu svého vyjádření "...když se kácí les, létají třísky..." zacházel do extrému a nedůvěřoval už nikomu, kromě své milované dcery Světlany (která dodnes žije utajeně v USA, syn Vasilij zemřel v 60. letech na alkoholismus).
Vzhledem k tomu, že na konci svého života nedůvěřoval ani svému lékaři, je dodnes jeho smrt 5. 3. 1953 nevyřešenou neznámou - příčinou úmrtí bylo nejspíš krvácení do mozku, byla však naznačena i možnost násilné smrti otrávením. Jisté je, že tento katan ruského národa, za jehož vlády zemřelo více lidí než za 2. sv. války, byl po své smrti oslavován a oplakáván celým národem - davová psychóza a zfanatizovaní lidé vyzvedli kult osobnosti J. V. Stalina na dlouhá léta až k dokonalosti.
Autor: Angelika2808 .
