Winston Churchill

Winston Churchill není jen významnou osobností britských dějn, svým působením v době druhé světové války se zařadil i mezi přední ikony světové historie dvacátého století. Více než půlstoletí spoluutvářel podobu britské politické scény, dvakrát byl premiérem, stal se jedním z vůdců protifašistické koalice a v neposlední řadě nutno dodat, že je i nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

Sir Winston Leonard Spencer-Churchill má původ v nejvyšších kruzích britské aristokracie, byl synovcem 7. vévody z Marlborough a mezi jeho předky byl slavný vojevůdce John Churchill, 1. vévoda z Marlborough (1650-1722). Churchillovým rodištěm byl monumentální zámek Blenheim Palace nedaleko Oxfordu, který je dodnes největším soukromým sídlem v Evropě a jako perla barokní architektury je zapsán na seznamu UNESCO. Churchillovými rodiči byli lord Randolph Spencer-Churchill (1849-1895), přehnaně sebevědomý a na syfilis předčasně zemřelý politik, a Jennie Jerome (1841-1921) z americké milionářské rodiny.

Churchill sám svou příslušnost k aristokratické elitě nijak zvlášť neprožíval, navíc nutno dodat, že vzhledem ke všeobecně vládnoucímu protekcionismu té doby si své pozdější postavení vybudoval zcela sám svými schopnostmi. Po studiích na vojenské škole v Sandhurstu sloužil v armádě v Indii a Africe, kde jako válečný korespondent padl do zajetí. V roce 1900 vstoupil poprvé jako poslanec do Dolní sněmovny, kde pak s přestávkou setrval přes šedesát let. Původně byl konzervativcem, později liberálem, nakonec se ale vrátil do Konzervativní strany.

Manželství uzavřel v roce 1908 s Clementine Hozier (1885-1977), která pocházela ze skotské podnikatelské rodiny. Pro nás může být zajímavé, že díky četným kontaktům trávili novomanželé svatební cestu mimo jiné na Moravě a navštívili například hrad Veveří. Měli spolu pět dětí, dcera Marigold (1918-1921) zemřela v dětství, ostatní potomci byli díky svým osudům nezřídka terčem zájmu médií. Jediný syn Randolph (1911-1968) byl novinářem, z dcer připomeňme Sarah (1914-1982), která se přes odpor rodičů prosadila jako filmová herečka.

V rámci konzervativních a koaličních vlád (za první světové války) zastával Winston Churchill postupně řadu ministerských postů, od roku 1908 byl postupně ministrem obchodu, vnitra, námořnictva, války, kolonií a financí, mezitím byl po neúspěchu jedné akce britského loďstva za první světové války donucen dočasně sloužit v armádě. Jako ministr financí v letech 1924-1929 příliš neobstál, což sám později přiznal a po neúspěchu konzervativců ve volbách v roce 1929 stál deset v opozici.

Jako politik a státník byl Winston Churchill ve třicátých letech v podstatě za zenitem, sám se ostatně chystal na odpočinek, ale protože na půdě parlamentu patřil k předním kritikům britské zahraniční politiky, na počátku druhé světové války byl překvapivě povolán do čela ministerstva námořnictva, nedlouho nato byl jmenován premiérem a kompetence tehdy získal největší od dob Cromwella v 17. století. Odhodlání bojovat proti Německu zdůraznil ve slavném rozhlasovém projevu, v němž zazněla i legendární věta: „Nemohu nabídnout nic než pot, krev a slzy.“ I když s Rooseveltem a Stalinem stál u zrodu protifašistické koalice, později se Británie ukázala jako ten slabší článek a Churchill nedokázal prosadit své představy o poválečném uspořádání Evropy. Navíc se nikdy neuměl přiblížit problémům prostých lidí a za války odmítal četné levicové návrhy reforem ve zdravotnictví a školství. Vítězství labouristů ve volbách 1945 mu dalo najevo, že svou úlohu v britské historii již splnil a nemá dál co nabídnout.

Přesto po šesti letech přivedl Konzervativní stranu k dalšímu vítězství a v roce 1951 se podruhé stal ministerským předsedou. Tehdy musel řešit především rozklad britské koloniální říše, což jako stoupenec impéria snášel těžce. Navíc v roce 1953 utrpěl záchvat mrtvice a poté se začal stahovat do ústraní, v dubnu 1955 nakonec na funkci premiéra rezignoval. Útočištěm se mu stalo především venkovské sídlo Chartwell v hrabství Kent, které zakoupil již v roce 1924.

V roce 1953 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za celoživotní dílo. Churchillovy kvality jako spisovatele nelze popřít, je ale zřejmé, že udělení prestižního ocenění na poli literatury mělo politicko-společenské pozadí (další vůdci protihitlerovské koalice Roosevelt a Stalin byli tehdy již po smrti). Čeští čtenáři se mohli seznámit s Churchillovým dílem již za první republiky (Světová krise, 1932), později u nás vyšly jeho šestidílné paměti Druhá světová válka (1948-1953, v češtině 1992-1995) nebo historická sonda Dějiny anglicky mluvících národů (1956-1958, v češtině 1996-1999).

Sir Winston Churchill zemřel v Londýně 24. ledna 1965 ve věku devadesáti let po druhém záchvatu mrtvice. V katedrále sv. Pavla mu byl o týden později vystrojen státní pohřeb. Co se týče počtu zúčastněných zahraničních delegací, tuto tryznu překonal až o čtyřicet let později pohřeb papeže Jana Pavla II.

Autor: argenson

Winston Churchill pochádzal zo šľachtickej rodiny Churchill - Spencer z otcovej strany, po matke pochádzal z bohatej americkej rodiny Jeromových. Ako to bolo zvykom vo vysokých kruhoch Anglicka, rodičia dali malého Winstona do internátnych škôl. Rodičia mali k nemu chladný vzťah, napriek tomu, že malý Winston matku sbožňoval. V školách veľmi neprospieval. Ako poznamenal v dospelosti, že keď sa ako malý chlapec hral s cínovými vojakmi, otec sa ho pýtal, či by nechcel byť vojakom. Winston nadšene súhlasil, vtedy si myslel, že je vojenský génius. Ale ako to v dospelosti trpko poznamenal, bol dosť hlúpy na štúdium práva, tak študoval na vojenskej akadémii.

Svoju profesionálnu dráhu začal ako kavalierista a vojnový novinár. Sám sa súčastnil niekoľkých vojen. Na Kube si osvojil zvyk fajčiť cigary a poobede si zdriemnúť. Tieto zvyky si zachoval až do smrti.

V roku 1900 bol konečne zvolený do Dolnej snemovne anglického parlamentu za konzervatívcov. Jeho averzia ku ľavičiarom - labouristom trvala celý jeho život. Ostro po celý svoj život sa snašil o uchovanie Anglicka ako imperiálnej moci. Do vypuknutia prvej svetovej vojny Churhil vystriedal niekoľko ministerských postov. Sám sa osobne súčastnil vojny vo Francúzsku a kde si v Turecku. Ešte počas burských vojen v Južnej Afrike zažil veľké dobrodružstvo, kde bol zajatý Búrmi. Podarilo sa mu ujsť a prísť na anglické územie. Cesta za slobodou viedla nástrahami vyše 500 km. Potom z provokácie pre jeho povahu tak príslovečnú poslal burskému premiérovi list, že ušiel.

V roku 1940 premiér Chamberlain podal demísiu. Anglického kráľa bol to práve energický Churchil, ktorý ho presvedčil, aby ho potvrdil vo funkcii premiéra, miesto fičúra Halifaxa /vodca labour party/. A kráľ urobil dobre, lebo práve Churchil zachránil Britániu, aby ju ovládli Nacisti. Nasledujúce roky bojoval horlivo proti Nacistom. Vďaka nemu bolo priame ovládnutie Nacistami zažehnané. Ale trebalo bojovať ďalej. Keď došla správa, že Singapur padol do rúk Nacistom, Churchil chcel podať demísiu. Ale panovník jeho demísiu neprijal. Povzbudil ho slovami, aby politikov a vojakov sekíroval a tak ich dosiahol k víťazstvu. Tieto slová Churchila prebrali z letargie.

V roku 1950 sa konali nové voľby, ktoré mali vystriedať stranu národného frontu. Churchil v prednese, ktoré vysielalo rádio mal prejav, ktorý mu priniesol prehru vo voľbách. Labour party tu prirovnal ku Gestapo. Churchil bol za Veľkú Britániiu ako svetovú veľmoc. Bol pevne za stáročné tradície, obával sa zrušenia kolónií, čo by oslabilo Anglicko. Na prvom mieste sa obával nacistov, na druhom mieste sa bál komunistov. A labouristou považoval za stranu, ktorá sa chcem zmocniť vlády. Ostro odsudzoval tzv. sociálny štát. Tvrdil, že toto si krajina nemôže dovoliť, že je veľmi zadlžená. Nakoniec sa znova v roku 1951 vrátil na post premiéra, keď labour party boli porazení vo voľbách. V roku 1955 však Winston musel sa funkcie vzdať zo zdravotných dôvodov.

Winston sa v roku 1908 oženil s Clementint Hozierovou. Spolu mali štyri deti. Deti svojím rodičom po celý život robili len žiaľ. Najstafšia dcéra Diana trpela ťažkými depresiami, mala nešťastné manželstvá, nakoniec v roku 1963 spáchala samovraždu. Dcéra Sara bola herečka a alkoholička. Syn Randolf bol alkoholik, až sa prepil na smrť. Jedine ich najmladšia dcéra Mary žila spokojným rodinným životom. O svojej matke napísala životopísnu knižku.

Winston Churchil zomrel na mozgovú príhodu. Jeho manželstvo trvalo 56 rokov. Manželka zomrela v roku 1977.

Autor: gabikazavacka