Josef Skřivan

Josef Skřivan vyrůstal v Praze, kde od dětství provozoval ochotnické divadlo (Pražský řemeslnický dorost), vyučil se příručím v obchodě, divadlu se naplno mohl začít věnovat až po smrti otce. Ve 20. letech tak začal účinkovat v kočovných divadelních společnostech. V roce 1925 nastoupil své první angažmá do stálého divadla, a sice v Kladně (1925-1927). Jednu sezónu si odehrál ve Východočeském divadle v Pardubicích (1927-1928), významnou kapitolou jeho uměleckého působení je činnost v Osvobozeném divadle (1928-1932), mezitím krátce hrál v Národním divadle v Brně (1930-1931). V roce 1932 nakonec v Brně zakotvil a až do smrti byl hercem, později i režisérem tamního Národního divadla.

Skřivan původně vynikl jako herec komediálních záporných rolí a v této poloze nalezl bohaté uplatnění v Osvobozeném divadle (Golem, Caesar), po několika letech se ale s Voskovcem a Werichem rozloučil, protože se cítil svázán příliš úzkoprofilovým směřováním jejich avantgardního divadla. V Brně se pak vyprofiloval v jednoho z nejlepších charakterních herců té doby, vynikl v komických i tragických rolích, jimž dokázal dodat hluboký psychologický portrét. Mezi jeho největší úspěchy na brněnském jevišti patřily velké postavy v představeních Bílá nemoc, Othello, Richard III., Zmoudření Dona Quijota, Cyrano z Bergeracu nebo Don Carlos. V pozdějších letech se v Brně prosadil i jako režisér (Lucerna, Ženitba, Byt paní Zoe).

Již v době pardubického angažmá přišel do styku s filmem, když byl obsazen do role drsného podmaršálka Schwerdtnera ve válečném dramatu JMÉNEM JEHO VELIČENSTVA (1928). Následné Skřivanovo angažmá ve filmu celkem logicky vyplývá z jeho příslušnosti k Osvobozenému divadlu – hrál libretistu Richarda v komedii PUDR A BENZIN (1931) a muzejního hlídače ve filmu PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932). I když pak již pracoval v Brně, byl Werichem a Voskovcem ještě přizván k natáčení filmu HEJ RUP! (1934), kde ztvárnil divácky dodnes známou figurku invalidního prezidenta konzervárenského koncernu Worsta. Naposledy se Josef Skřivan objevil ve zcela zapomenutém a okrajovém dětském filmu ZTRATILA SE BÍLÁ PANÍ (1937).

V době války Skřivanův osud nabral dramatické obrátky – pracoval v domácím odboji a v roce 1940 se po pádu z kola musel v Praze podrobit plastické operaci obličeje. Jeho předchozí protifašistické aktivity však vedly k tomu, že ještě na pražské klinice plastické chirurgie byl zatčen, následně vězněn v Brně a nakonec odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde zemřel na následky mučení (4. listopadu 1942 ve věku 40 let).

Autor: argenson