Bohdan Tůma

- narozen v roce 1967 v Praze na Žižkově, kde dodnes bydlí
- absolvent pražské konzervatoře, obor herectví a zpěv
- již během studia hostoval například v divadle E.F.Buriana, Na Zábradlí, v Žižkovském divadle
- od roku 1991 se věnuje hlavně dabingu, v současné době také moderuje v rádiu Zlatá Praha
- svobodný, otec pětileté dcery

Proč jste se rozhodl právě pro herectví?
Matka jako grafička a otec, který byl výtvarníkem, pracovaly často pro televizi, tudíž k herectví a filmům jsem měl už od dětství velice blízko. Jako šestiletý chlapec jsem točil s režisérem Jiřím Adamcem televizní kabarety, kromě toho jsem navštěvoval dramatický kroužek a celkem deset let se učil hrát na klavír.

Byl jste zlobivé dítě?
Byl jsem velice zlobivé, živé a neposedné dítě. Někdy dokonce tak nezvladatelné, že mě kvůli tomu nechtěli brát na natáčení. Třídní důtky a dvojky z chování byly pro mě běžnou záležitostí. Za dobu mé povinné školní docházky jsem vystřídal pět základních škol, protože tak zlobivé dítě nikde nechtěli.

Neměl jste kvůli své nezkrotnosti problémy dostat se na konzervatoř?
Měl a nebýt mého otce, kterému za to dodnes velmi vděčím, nikdy bych se hercem nestal. Ke studiu na konzervatoři bylo nutné získat doporučení od učitelů základní školy, to jsem však samozřejmě nedostal. Otec mě tehdy doslova odvedl za ruku do jiné školy, kterou jsem pak úspěšně reprezentoval v recitační soutěži. A doporučení bylo zajištěné...

Zvládl jste přijímací řízení na konzervatoř bez problémů?
K přijímacím zkouškám mě připravovala bývalá členka Národního divadla Jiřina Steimarová. Talentové i písemné zkoušky jsem udělal, přesto jsem se pro přílišný počet uchazečů, kteří lépe vyhovovali přijímacím podmínkám na konzervatoř nedostal. Nakonec jsem byl přijat až napotřetí, a to dokonce po roce studia na průmyslové škole, kdy už jsem v přijetí ani nedoufal.

Co následovalo po ukončení studia na konzervatoři?
Ještě během studií jsem hostoval v některých pražských divadlech, například v divadle E.F.Buriana, v divadle Na Zábradlí a v Žižkovském divadle, přesto jsem do divadla nenastoupil. Měl jsem tehdy jen tři dny prázdnin a musel jsem na vojnu. Hostoval jsem v Armádním Uměleckém Souboru v Praze, sametovou revoluci v roce 1989 jsem prožil zavřený v kasárnách. Přesto na vojnu vzpomínám rád, poznal jsem totiž díky estrádním zájezdům celou republiku. V té době jsem se také zúčastnil natáčení filmu Tankový prapor, kde jsem hrál vojína Juraje Bamzu. Tři měsíce jsem díky natáčení strávil mimo útvar.

Jak jste se k roli Juraje Bamzy dostal?
Byla to obrovská náhoda. Četl jsem zrovna knihu "Tankový prapor" a postava Juraje Bamzy se mi moc líbila. Jednoho dne jsem během vycházky zašel na pivo do restaurace U Černého Vola. Přišel tam tehdy i režisér Vít Olmer, který se shodou okolností "Tankový prapor" právě chystal natáčet. Když se dozvěděl , že jsem právě na vojně, řekl si o telefonní číslo a do svého filmu mě později opravdu obsadil. Z vojny jsem se vrátil v roce 1991, od té doby jsem na volné noze a živím se hlavně dabingem.

Koho dabujete nejčastěji?
Často Wesleyho Snipese, Denzela Washingtona nebo Jasona Priestleyho z Beverly Hills. Velice mě baví Jimmy Carrey, kterého jsem daboval například ve filmech Maska, Zvířecí detektiv, Batman navždy.

Jaké filmy se vám líbí?
Za vynikající považuji například film Forrest Gump nebo Nostrodamus. Stojí za to vidět i Air Force One nebo Con Air, na kterých oceňuji dobře zvládnuté filmařské řemeslo.

Chodíte do kina?
Spíše se dívám doma na video, na kino mi nezbývá čas. Dávám přednost dabovaným filmům. Vadí mi, že při čtení titulků nemohu dost dobře sledovat obraz a kromě toho mě při jejich čtení bolí oči.
Co děláte ve svém volném čase?
Aktivně hraji hokej, kterému se věnuji minimálně čtyřikrát do týdne. Mezi mé další oblíbené sporty patří také bowling a tenis. Po otci jsem zdědil úzký vztah k přírodě, jsem myslivec a vášnivý rybář.

Zajímáte se o politiku?
O politiku se zajímám, a to velmi. Musím říct, že se současným stavem jsem velice nespokojený, asi jako většina obyvatel této republiky. Podle mého mínění zůstala po revoluci spousta lidí na svých postech, ať už na čelních či na těch nižších. V tomto směru se bohužel nic nezměnilo.

Se svou přítelkyní máte pětiletou dceru, manželé však nejste. Co si myslíte o manželství?
Manželství je posvátný svazek a jak praví Bible: ...co Bůh spojil, už nikdo nerozdělí... Přesto se domnívám, že k tomu, aby spolu dva lidé byli šťastni, nepotřebují úřední doklad a prstýnky na ruce. Ženatý sice nejsem, ale s mou přítelkyní jsme spolu už 13 let, máme se rádi a náš vztah funguje. Každý máme své chyby, o kterých navzájem víme, ale snažíme se je respektovat nebo nějakým způsobem řešit.

Co vás dovede rozčílit?
Lidská závist, zloba a pomluvy, i když v poslední době se s nimi už docela dobře vyrovnávám. Vždy si vzpomenu na slova mého otce, který mi říkal: Pamatuj si, že je dobře, když se o tobě mluví, ať už v dobrém nebo ve špatném. Až se o tobě přestane mluvit, tak je to průšvih.

Co vám naopak dělá radost?
Hodně velkou radost mi dělá má dcera Veronika. To, že roste, je zdravá a chytrá, je pro mě velkým potěšením.

Cestujete rád?
Cestuji moc rád, i když se držím hesla všude dobře, doma nejlépe. Nyní se zrovna chystáme s přáteli do Švédska, kde budeme lovit ryby. V létě chceme jet s rodinou k moři.

Čím byste chtěl být, kdybyste nebyl herec?
Jako malý jsem chtěl být kosmonautem, tankistou a také závodníkem Formule 1. Dnes bych asi vybral povolání, které má blízko k přírodě, jako například hajný.

Děkuji

-SP-

Rozhovor pro Warner Bros, připravila SImona Poláková.

Autor/Zdroj: BIOGRAF/Sber