Na počátku 50. let okouzlila filmové publikum roztomilá dívka Marienka Vaněčková, která se však hrdě hlásila ke své téměř „mužské“ práci. Řeč je o řidičce autobusu z filmu DOVOLENÁ S ANDĚLEM, budovatelsky laděném snímku Bořivoje Zemana z roku 1952. Tvář jí propůjčila dvacetiletá herečka Stáňa Seimlová, která zcela neprávem upadla v naprosté zapomnění.
Velice málo informací víme o životě Stáni (Stanislavy) Seimlové. Narodila se v roce 1932 v Praze. Z jaké pocházela rodiny, o tom nevíme vůbec nic. Štíhlá drobná postava však sympatickou hnědovlasou dívenku přímo předurčovala pro taneční dráhu. Stáňa vystudovala tanec na konzervatoři, kterou ukončila v roce 1951. Již v době studií zaujala filmaře neokoukanou tváří a přirozeným hlasovým projevem. V roce 1949 ji režisér K. M. Walló obsadil do role jedné z brigádnic budovatelského snímku VELKÁ PŘÍLEŽITOST, v němž velkou roli Lídy Kolářové ztvárnila Vlasta Chramostová. Větší rolí byla v roce 1950 postava Karoliny v komedii SLEPICE A KOSTELNÍK, v němž filmovými rodiči Stáni byli Otomar Korbelář a Jiřina Štěpničková. Z dalších rolí byla jistě výrazná postava copaté svazačky Anči ve filmu ze života vltavských vorařů s názvem PLAVECKÝ MARIÁŠ. Zde se, stejně jako v již zmíněné DOVOLENÉ S ANDĚLEM o rok později, potkala Stanislava Seimlová před kamerou s předním českým hercem Jaroslavem Marvanem.
Za skutečně vrcholnou Stáninu postavu v českém filmu můžeme právem považovat Janu v psychologicky laděném snímku ROZTRŽKA. Byl natočen v roce 1956 režisérem Miroslavem Hubáčkem. Stáňa zde hraje roli mladé ženy Jany, jež velmi trpí zanedbáváním ze strany svého manžela, jehož ztělesnil Václav Voska. Neprávem opomíjený dramatický snímek mající svou hloubku v sondě do nitra dvou mladých duší byl bohužel jedinou hlavní rolí Stáni Seimlové.
K celkovému doplnění její umělecké práce je třeba ještě zmínit fakt, že v roce 1954 krátce působila v Armádním uměleckém souboru (AUS), v němž tančila. Po ROZTRŽCE se ještě do počátku 60. let objevuje před kamerou, avšak v malých, někdy bezejmenných rolích. Takovou byla např. blond dámička ve vinárně v Krejčíkově tragikomedii MORÁLKA PANÍ DULSKÉ (1958). S režisérem Jiřím Krejčíkem spolupracovala Stáňa Seimlová také v roce 1960, kdy v okupačním dramatu podle literární předlohy Jana Drdy s názvem VYŠŠÍ PRINCIP ztělesnila postavu manželky vrchního komisaře gestapa, jehož představoval Hannjo Hasse. V jiném dramatu, LABYRINT SRDCE, natočeného v roce 1961 se objevila jako zpěvačka v kavárně. Bohužel tímto rokem její cesta českým filmem zcela končí. Poté, co v komedii Josefa Macha s názvem FLORIÁN zahrála roli manželky lékárníka Podstatného v podání Olega Reifa, se Stanislava Seimlová z filmu nadobro vytratila.
O nezapomenutelné řidičce autobusu Marience Vaněčkové víme již jen poslední skutečnost: V roce 1969 se svým manželem odešla do zahraničí. Není vyloučeno, že se tak stalo pod vlivem politických událostí, které otřásly naší vlastí o rok dříve, avšak v tomto případě se již pohybujeme v rovině dohadů. S největší pravděpodobností paní Stáňa někde ve světě stále žije, možná se i po roce 1989 podívala zpět do rodné vlasti. Není přece možné, aby se její jméno natolik vytratilo z povrchu zemského, že dnes o ní nedokážeme milovníkům českého filmu říci více. Pokud někdo z Vás, kdo čtete tento článek, nám můžete pomoci v pátrání po Stáně Seimlové, děkujeme Vám předem za Vaši spolupráci a ochotu.
Zpracováno s využitím faktů v knize:
FIKEJZ, M.: Český film – Herci a herečky, III. díl, Praha, 2008
Informace o životě herečky po r. 1969 lze nalézt na stranách 20-21 v Psárském zpravodaji
http://psary.cz/sites/default/files/zpravodaj/2011/psarskyzpravodaj2011-10web.pdf
Autor: Hortensie .
