Vojtěch Martínek

Narodil se v Brušperku poblíž Frýdku-Místku 11. dubna 1887 do rodiny zchudlého řemeslníka. Otec byl kožešník a nedařilo se mu nejen v životě, ale i v jeho živnostenském podnikání. Sám Vojtěch Martínek pocházel z druhého manželství svého otce a přes velké nadání i píli, neměl na své straně zejména dostatek finančních prostředků, aby se mohl věnovat výlučně studiu.

Na českém gymnáziu v Moravské Ostravě, které absolvoval v letech 1900 až 1908, se udržoval kondicemi. Od roku 1901 také i publikováním článků, črt, povídek a básní. V roce 1905 zahájil vydávání vlastních kompilačních literárních příruček určených pro studenty. Během studia se jeho podmínky k životu spíše měnily k horšímu, když musel v roce 1904 bydlet v podnájmu v hutnické kolonii ve Vítkovicích u svého staršího nevlastního bratra, který byl strojvůdcem v hutích.

Po středoškolských studiích v letech 1908 až 1913 studoval na české univerzitě v Praze, zpočátku si zvolil klasickou filologii a filozofii, ale po prvních dvou semestrech přestoupil na obor čeština a němčina. Důvodem k této změně byly osobnosti, které v tomto oboru na univerzitě působily -profesor F. X. Šalda, T. G. Masaryk a dal. V roce 1912 pobyl semestr na univerzitě v Bonnu.

Rigorózní zkoušky vykonal v roce 1916 a získal titul PhDr., za práci Hálek a polský romantismus. Během studií usilovně pracoval v Národní jednotě slezské a v akademickém spolku Odra. Od roku 1914 učil na českém gymnázium v Moravské Ostravě až do roku 1947, kdy odešel do důchodu . V letech 1941 až 1945 byl na základě vlastní žádosti penzionován, takže v těchto letech se věnoval literární práci.

Přes poměrně křehké zdraví bylo pro Vojtěcha Martínka typické, že se zapojoval i do dalších obecně prospěšných činností. V letech 1915 až 1919 byl obecním tajemníkem v Hrabůvce u Ostravy. V letech 1919 až 1923 byl dramaturgem činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Pomáhal vytvářet Městskou knihovnu ve Vítkovicích v letech 1920 až 1922. Napomáhal při řešení národnostních otázek v regionu, když pracoval v tiskové sekci čs. plebiscitní komise pro Těšínsko a byl také autorem dvou odborných publikací a na dalších spolupracoval s autory.

Zapojil se jako jednatel a později i předseda do Moravského kola spisovatelů. Byl členem pobočky Literárněhistorické společnosti a ve stejné době byl jmenován členem České akademie věd a umění.

Časopisecky debutoval v roce 1901 v časopise Jitřenka. Na tuto činnost navázal publikováním v periodikách jako byl Ostravský deník, ve kterém byl od roku 1908 literárním referentem a počínaje rokem 1916 též divadelním referentem, dále v časopisech Radhošť, Moravskoslezská revue, Besedy Času, Novina, Zvon /zde v roce 1924 vydal na pokračování . román Jakub Oberva/, divadelní magazín Jeviště, Rozpravy Aventina, České slovo aj.

Velmi spolupracoval s dalšími severomoravskými literáty, např. Vilémem Závadou, Zdeňkem Vavříkem, Zdeňkem Bárem, A. C. Norem a dalšími. Podle jeho próz natočil režisér Alois Müller mimořádně úspěšný televizní seriály Kamenný řád /1976/, Stavy rachotí /1983/. Pro oba zpracoval literární scénář Otto Zelenka, dále Černá země /1985, sc. Šárka Kosková/.

Zajímavým tvůrčím počinem byl i Milošem Hynštem pro divadlo zdramatizovaný Martínkův román Země duní /1958, i prem./. Jan Havlásek zdramatizoval romány Jakub Oberva /1956, prem. 1955/ a Kamenný řád /1960, i prem./.

Vojtěch Martínek byl vedle učitelského povolání i osobností s neuvěřitelně širokým záběrem, když ve dle své základní profese učitele byl prozaikem, literárním a divadelním kritikem, historikem, publicistou. Také editor, redaktorem časopisů, dramaturg, knihovník aj.

Literární tvorba Vojtěcha Martínka překročila výrazně význam lokální regionální tvorby a představuje svým významem nejen české, ale i evropské literární dědictví. Vojtěch Martínek zemřel 25. dubna 1960 v Ostravě, krátce po svých 73. narozeninách.

Erkul

Autor: Erkul