Deborah Kerr

Deborah Kerr se narodila v Helensburghu – Skotsko 30.9.1921 ve Velké Británii. Otec byl projektantem a stavebním inženýrem. Jako mnoho jejích předchůdkyň i Deborah – Jane navštěvovala baletní školu, a na jevišti se poprvé objevila v roce 1938. Protože se ale už v pubertě velice vytáhla bylo jí řečeno, že by byla na baletku příliš vysoká, a že by se měla raději věnovat zpěvu, a nebo herectví. Začala tedy navštěvovat Hick Smale Dramatic School, kterou vedla její teta, populární rozhlasová hlasatelka a herečka. Debora hrála poprvé v Londýně v regentském parku s divadelní společností z Oxfordu.

K filmu se dostala v roce 1941, kdy dostala od anglického filmového producenta Pascala nabídku, na roli v komedii: Major Barbara. Díky úspěchu se oblíbenou herečkou stala téměř přes noc. Hraje po boku Jamese Masona ještě v tomtéž roce ve filmu - Hatterś Castle, za čas následuje zajímavá trojrole v Život a smrt plukovníka Blimpa. Během natáčení filmu - Povídky Cantenburské v roce 1944, se dozvěděla závratnou zprávu – její agent jí zařídil filmování v Hollywoodu u studia Metro Goldwyn Mayer.

Debbie, jak jí říkaly kamarádky v Anglii, dostala u MGM hlavní roli jeptišky v drama - Černý narcis, který byl dokončen v roce 1947. Film se stal nejen bombou v USA, ale i v Evropě, především však v domovině Deborah ve Velké Británii. Současně získává od amerických kritiků cenu « herečka roku ». Díky svému opravdu velice kultivovanému vystupování a vyjadřování je obsazována do rolí kultivovaných dam. Ve filmu : Doly Krále Šalamouna z roku 1950, kde si po jejím boku a po boku Stewarta Grangera zahrál i roli dobrodruha a padoucha i náš Hugo Haas, přináší do tohoto dobrodružného filmu jinou a zajímavou vlastnost - je křehká, něžná, ale přece pevná, je to žena-dáma v nebezpečí. Ve Quo vadis ? hraje s Robertem Taylorem, a její krásná, i když trochu odtažitá Lygie je to pravé pro toto historické dílo podle románu Henryka Sienkievicze.

Naprosto jiná role - Karen, cizoložná, smyslná, manželka vojáka ve filmovém drama - Odtud až na věčnost, za kterou získala v roce 1953 nominaci na Oscara za nejlepší herečku. Tento film byl zařazen mezi sto největších romancí všech dob. V Hollywoodu se Deborah jasně uvedla jako herečka se vším všudy. Yul Brynner (Chris ze Sedmi statečných) byl jejím nepřekonatelným partnerem v muzikálovém filmu - Král a já, kde hrála vychovatelku Annu Leonowens – rok 1956. Její další jeptiška, tentokrát ve válečném filmu s R.Mitchumem - Bůh to vidí pane Allisone rok 1957, drama z roku 1958 - Oddělené stoly, nebo Chalk Garden – 1964, ale také prostá žena žijící a pracující na australské farmě ve Sundownes rok 1960, drama Beloved Infidel po boku Gregory Pecka v r. 1959, a nebo jiná parketa v příjemné komedii -Tráva je zelenější, s výborným Cary Grantem rok 1960.

Od roku 1968, se rozhodla opustit filmové ateliéry, a věnuje se práci pro divadlo, televizi a rozhlas. Je velmi úspěšná na Broadwayi, a protože byla uznávaná divadelní herečka, a bylo to divadlo, které zůstalo její velikou láskou, cítí se brzy zpět jako ryba ve vodě. Na počátku let osmdesátých se Deborah pokouší svou kariéru dostat znovu do podvědomí diváků, a tak hraje v TV v britském televizním filmu - Svědek obžaloby rok 1982, a spolu s R. Mitchumem, který byl její dlouholetý kamarád spolu hrají v TV filmu - Reunion at Faibourgh. V Zámožné ženě hraje po boku mladé generace – s hercem Liamem Neesonem rok 1983. Byla nominována na Emmy.

Někteří její herečtí kolegové se zmiňovali o tom, že nějaký čas žila s hercem Stewartem Grangerem, ale obecně je známo, že se poprvé provdala za letce Anthonyho Bartleyho v roce 1945. Porodila mu dvě dcery. Manželství bylo plné žárlivoti a nepříjemných scén.Anthony Bartley žárlil na svou ženu, na její slávu a peníze. V roce 1959 se rozvedli. Vdala se po druhé v roce 1960 P.Viertla, a žila s ním ve Švýcarsku. Deborah onemocněla na Parkinsonovou chorobou, ve věku 86 let umírá 16.10.2007 v Botesdale-Suffolk - Anglii. Její manžel Peter Viertel zemřel na rakovinu tři týdny po ní.


Marta.Holubová-clara.bow

Autor: clara.bow

byla dcerou lodního inženýra. Navštěvovala hereckou školu, kterou vedla její teta Phyllis Smaleová v Bristolu a pak studovala balet v londýnském divadle Sadler’s Wells. Účinkovala v rozhlase a na jevišti v Oxfordu. Její malá role ve filmu Michaela Powella Kontraband (1940, FP 12/46) se sice do konečného sestřihu nedostala, ale producent Gabriel Pascal, který jí nabídl hereckou smlouvu, ji obsadil jako Jenny Hillovou do svého režijního debutu podle hry G.B. Shawa Majorka Barbara. Začala vytvářet hlavní postavy a prosadila se ústřední trojrolí ideální ženy v příběhu britského vojáka Život a smrt plukovníka Blimpa. Úloha řádové sestry Clodagh v adaptaci románu Rumer Goddenové z himálajského kláštera Černý narcis (Cena newyorských filmových kritiků, spol. s filmem Vyzvědači) jí přinesla popularitu a také hollywoodský kontrakt u společnosti MGM. Ztělesnila řadu pozoruhodných postav, mj. alkoholickou manželku Evelyn Boultovou v rodinném dramatu Edwarde, můj synu (nominace na Oscara a na Zlatý glóbus), nevěrné manželky Karen Holmesovou v adaptaci románu Jamese Jonese Odtud až na věčnost (nominace na Oscara) a Sarah Milesovou v přepisu románu Grahama Greenea Konec dobrodružství (nominace na Cenu BAFTA), anglickou učitelku na dvoře siamského panovníka Annu Leonowensovou v populárním muzikálu Král a já (Zlatý glóbus, nominace na Oscara), ženu univerzitního profesora Lauru Reynoldsovou, jež má poměr s jedním z jeho studentů, v adaptaci hry Roberta Andersona Čaj a sympatie (nominace na Cenu BAFTA), již předtím ztělesnila na Broadwayi, jeptišku Angelu v příběhu dvou ztroskotanců na tichomořském ostrově To ví jen Bůh, pane Allisone (Cena newyorských filmových kritiků, nominace na Oscara a na Zlatý glóbus), malířku Terry McKayovou v oblíbeném milostném příběhu Nezapomenutelná láska, starou pannu Sibyl Railton-Bellovou v dramatu podle divadelní hry Terence Rattigana Oddělené stoly (nominace na Oscara a na Zlatý glóbus), australskou farmářku Idu Carmodyovou v dramatu Poutníci za sluncem (Cena newyorských filmových kritiků, nominace na Oscara a na Cenu BAFTA), vychovatelku Madrigalovou v přepisu jevištního dramatu Enid Bagnoldové Zahrada na křídě (nominace na Cenu BAFTA). V závěru kariéry vystupovala převážně na jevišti (Den po venkovském trhu, Pobřeží, Candida, Cesta dlouhým dnem do noci, Konec paní Cheyneyové, Obilí je zelené) a v TV, kde např. hrála titulní postavu Emmy Harteové v minisérii podle románu Barbary Taylor Bradfordové Zámožná žena (nominace na Cenu Emmy). Za své dílo obdržela po šesti neúspěšných nominacích zvláštního Oscara (1993) a také titul Komandéra Britského impéria (CBE; 1998), který už ze zdravotních důvodů nemohla osobně převzít. Jejími manžely byli válečný pilot Anthony Bartley (1945-59), s nímž měla dvě dcery, a od roku 1960 scenárista a spisovatel Peter Viertel, jenž skonal necelé tři týdny po její smrti (viz Filmová loučení, FP 12/2007).
-mim-, Filmový přehled 2007/12