Alice Cocéa

Herečka Alice Cocéa byla v mládí filmovou hvězdou, obletovanou operetní subretou a výstřední ženou, která plnila stránky časopisů a lámala srdce mužům. Pocházela z Rumunska a vyrůstala v kulturně založené rodině, otec Dimitrie Cocéa byl však armádním důstojníkem a v hodnosti generála vrchním velitelem rumunských pozemních sil. Její starší bratr Nicolae Cocéa (1880-1949) se později prosadil jako spisovatel, angažoval se také v politice. Alice od dětství jevila nesporné nadání, věnovala se zpěvu a tanci, hereckou průpravu jí poskytla slavná rumunská divadelní herečka Aristizza Romanescu.

Ještě před první světovou válkou odešla Alice Cocéa do Francie – nebyla ostatně jedinou herečkou rumunského původu, která hledala štěstí v Paříži. Začala se úspěšně prosazovat dívčími rolemi v divadle, režisér Jacques de Baroncelli jí poskytl také první filmovou roli (LE DÉLAI, 1918). Alice však preferovala divadlo a operetu, film bez možnosti uplatnit mluvený projev a zpěv pro ni nebyl zajímavý, proto se před kameru vrátila až po příchodu zvuku. Mezitím byla hvězdou bulvárních scén, účinkovala v Comédie des Champes Elysées nebo Comédie Caumartin.

Během dvacátých let se Alice Cocéa stala celebritou ve smyslu, jak tento výraz užíváme i dnes. Byla pod drobnohledem médií, bulvární noviny a časopisy přetřásaly její milostné aféry, oblíbeným tématem byly i její módní kreace a luxusní dům postavený ve stylu art deco. Vhodně do toho zapadal i sňatek s mužem s jedním z nejznámějších šlechtických jmen ve Francii – v roce 1926 se jejím manželem stal hrabě Stanislas de La Rochefoucauld, vévoda de Bisaccia (1903-1965). Rozvedli se po pěti letech (1931), kdy již herečka měla poměr s důstojníkem Victorem Pointem. Jejich vztah byl tříletou šňůrou příslibů sňatku, Alice Cocéa však mezitím flirtovala i s dalšími muži a Victor Point nakonec v beznaději spáchal sebevraždu (1933).

Mezitím do filmu přišel zvuk a Alice Cocéa se brzy stala filmovou hvězdou. V první polovině třicátých let odehrála před kamerou šest hlavních rolí, vesměs se ale jednalo o umělecky nenáročné tituly, v nichž nicméně byla partnerkou neméně slavných mužských protějšků. Po boku Alberta Préjeana hrála ve filmu SRDCOVÉ ESO (Atout coeur, 1931), s André Roannem vytvořila pár v melodramatu NICOLE A JEJÍ CTNOST (Nicole et sa vertu, 1932). Kvalitativně z její filmografie vybočuje titul DELIKÁTNÍ SUKNIČKÁŘ (Le greluchon delicat, 1934), v němž po jejím boku stál významný divadelní herec Harry Baur.

Ačkoli Alice Cocéa působila navenek jako lehkomyslná a frivolní žena, sebevražda jejího snoubence Victora Pointa ji hluboce zasáhla a zvažovala odchod do kláštera. Od tohoto záměru ji odradil její druhý manžel Roger Capgras (1900-1963), novinář a později divadelní režisér, který je však znám především jen jako manžel slavné herečky a později kolaborant s německým okupačním režimem. Na počátku druhé světové války se Alice Cocéa dostala do svízelné situace – Rumunsko bylo sice neutrální, ale vládl tam fašistický režim a Alice měla stále rumunské občanství. Po porážce Francie a německé okupaci se její situace zjednodušila a nových poměrů využila k tomu, že se stala ředitelkou divadla Théâtre des Ambassadaeurs, filmu se ale důsledně vyhýbala.

Otázka spolupráce Alice Cocéa s německými okupačními orgány je dodnes sporná, je zřejmé, že styky s Němci pěstovala jen na nutné společenské úrovni. Po osvobození byla nicméně zatčena pro kolaboraci, nakonec ale dosáhla osvobození a vězení opustila triumfálně v kožichu ze stříbrné lišky. Vrátila se k práci v divadle, v Théâtre des Ambassadeurs uvedla například slavnou hru Hrozní rodiče od J. Cocteaua. Sama se v padesátých letech vracela na jeviště i jako herečka a účinkovala v Théâtre des Arts, naposledy hrála v Théâtre Edouard VII. ve hře Bonheur, impasse et passe od Françoise Sagan (1964).

Mezitím přijala dvě poslední nabídky od filmu a v menších rolích se mihla v komedii STRIPTÝZ (Strip-tease, 1963) a ve Vadimově dramatu REJ (La ronde, 1964). V roce 1958 vydala svou autobiografii Mé lásky, tak jak jsem je milovala. Alice Cocéa zemřela v Boulogne-Billancourt 2. července 1970 v nedožitých 71 letech.

Autor: argenson