Petr Zuska

Petr Zuska se narodil 3. srpna roku 1968 ve Frýdku-Místku, do rodiny právníka Zdeňka Zusky /1931-1982/ a lékařky Dany Zuskové /*1932/. V roce 1994 vystudoval choreografii a režii na hudební fakultě neverbálního divadla AMU v Praze u profesora Ctibora Turby.

Svou interpretační profesionální dráhu začal v Tanečním divadle souboru VUS University Karlovy a poté se stal členem Pantomimy Na zábradlí Ladislava Fialky.

Mimořádný význam v umělecké dráze Petra Zusky mělo angažmá v Pražském komorním baletu, ve kterém působil v letech 1989 až 1992 jako člen a od roku 1994 jako hostující umělec. Zde se postupně setkal s choreografiemi Pavla Šmoka, Jiřího Kyliána, Roberta Northa a dalších. V letech 1992 až 1998 byl sólistou baletu v pražského Národního divadla a úspěšně zde ztvárnil mnoho tanečních rolí, např.: Dvojník v představení Malý pan Friedemann /1993/, Norman Bates v baletu Psycho /za tuto roli získal cenu Českého literárního fondu a Cenu Thalie za rok 1993/, roli Čajkovského ve stejnojmenném baletu, tanečníka Jerryho v představení Někdo to rád…/1994/, sólové části Kyliánovy Polní mše a Návrat do neznámé země, roli Dona Josého v baletu Carmen /za kterou byl oceněn Thalií za rok 1997/.

Mimořádným způsobem se v roli Tybalta v baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie ukázal jako vyzrálý tanečník a obdobně i v roli básníka Jesenina v díle nazvaném Isadora Duncan, příběh slavné tanečnice /1998/. Počínaje rokem 1990 vytvořil mnohé choreografické projekty pro divadla, taneční skupiny, Českou televizi, také pro pražskou Taneční konzervatoř, Pražský komorní balet, Laternu magiku a Národní divadlo v Praze.

Z rozsáhlého výčtu choreografií se s úspěchem setkaly zejména: Ven z hlubin, Adagietto /1994, cena Českého literárního fondu/; Šibeničky /1994 cena Českého literárního fondu/; Seul /1995/; dívčí duet V mlhách na hudbu Leoše Janáčka /1996, cena za Nejlepší choreografii/ a Sonáta, opět na hudbu Leoše Janáčka. V roce 1998 byl v angažmá mnichovského baletu, který vedl Philip Taylor.

Mnichované jej mohli spatřit Zde tančil v sólových rolích v choreografiích Philipa Taylora, Jiřího Kyliána, Ruie Horty. V roce 1999 nastoupil do baletního souboru divadla v Augsburgu, a zde spolupracoval s mladým německým choreografem Jochenem Heckmannem. Věnoval se i choreografii, za což byl oceněn prestižní cenou Dom Perignon v kategorii mladých choreografů za Triple self na Klavírní trio e moll Dmitrije Šostakoviče.

Hamburský balet si tuto choreografie zařadil do svého repertoáru. V roce 2000 se stal sólistou v Les Grands Ballets Canadiens v Montréalu, kde ztvárnil např. roli Dona Josého v baletu Carmen z dílny progresivní holandské choreografky Didy Veldmanové a tančil v dílech světoznámých choreografů- Jiřího Kyliána, Nacho Duata a Ohada Naharina. Souběžně vytvořil pro Semper Opera v Drážďanech balet Ways /2001/ na hudbu Arvo Pärta a v následujícím roce 2002 pro balet Laterny magiky Les Bras de Mer na hudbu Yanna Tiersena.

Zuskova choreografie - Mariin sen, byla poprvé interpretována Pražským komorním baletem a pro baletní soubor Lotyšské Národní opery vytvořil baletní představení pod názvem Clear Invisible. Počínaje červencem 2002 se stal uměleckým šéfem baletu Národního divadla v Praze. Pro tento soubor vytvořil choreografii Mezi horami v rámci složeného večera nazvaného Zpěvy země. Jde o výběr z českých a moravských písní upravených a interpretovaných známou skupinou Čechomor.

V roce 2005 si Petr Zuska vyzkoušel baletní režii vlastního projektu - Baletománie, ve kterém i sám účinkoval. Společně s hudebním skladatelem Zbyňkem Matějů vytvořil zdařilé představení - Ibbur aneb Pražské mystérium. V dalším období se choreografická tvorba Petra Zusky rozšířila o balet Bolero /2003/ pro pražskou Taneční konzervatoř, choreografii Last Photo…? /2004/ pro baletní soubor v Augsburku, inspirovanou hrou Samuela Becketa Last Tape a v listopadu 2004 měl v Národním divadle v Brně premiéru balet s názvem D.M.J. 1953–1977 /2006, cena za Nejlepší choreografii/.

V roce 2005 byl pozván primabalerínou Mariinského divadla Dianou Višněvou, aby společně vystoupili v jejím slavnostním benefičním představení v choreografii Les Bras de Mer, která zůstala i nadále na repertoáru Mariinského divadla. Představení Les Bras de Mer se dostalo i do repertoáru Dánského Královského divadla v Kodani. Další choreografií Petra Zusky je Requiem v rámci představení Mozart? Mozart!., které mělo svou úspěšnou premiéru v Národním divadle v roce 2006, spojenou s oslavou 250. výročí narození W. A. Mozarta.

Choreografické dílo Petra Zuzky se dostalo až do Austrálie, když v únoru roku 2008 uvedl soubor West Australian Ballet choreografii Petra Zusky Mariin sen a Bolero v rámci své nové premiéry v australském Perthu. Významná byla i choreografie pro celovečerní představení - BREL - VYSOCKIJ - KRYL / Sólo pro tři, jehož světová premiéra se uskutečnila 19. května 2007 v pražském Národním divadle, která dosáhla velkého ohlasu nejen u publika, ale i odborných kritiků a získala Cenu „Za autorské dílo“, na soutěžní přehlídce současné taneční tvorby roku 2008. V sezóně 2008/2009 vytvořil také kratší choreografie Deja vu, Lyrická, Empty Title, které jsou často uváděny na mezinárodních i domácích Baletech Gala, nebo v rámci hostování sólistů baletu ND v zahraničí.

V roce 2009 proběhla premiéra na scéně Stavovského divadla-jedinečné představení baletu Národního divadla společně s muzikou Hradišťan, které choreograficky připravil Petr Zuska, který vytvořil taneční kompozici s názvem Ej lásko na osm písní primáše Hradišťanu Jiřího Pavlici. Od divadelní sezóny 2007/2008 je uměleckým šéfem baletu Národního divadla Praha.

Erkul

Autor: Erkul