Vojtěch Rón

Herec Vojtěch Ron byl také uznávaným divadelním historikem. Navzdory svému závažnému fyzickému omezení, kdy byly Ronovi po vážných zdravotních problémech amputovány obě dolní končetiny, pokračoval v aktivní vědecké práci. Vojtěch Ron zemřel náhle ve věku nedožitých 77 let jako osobnost, která divadlení můze Thálii zasvětila celý svůj život, jako osobnost, která byla až do posledních svých dnů nesmírně vitální a s velkou zásobou energie.

Divadlo: Vojtěch Ron již od dětství projevoval zájem o divadlo, který vyústil v jeho 13 letech, kdy založil turnovské Divadlo mladých hochů. Ač po válce absolvoval turnovskou klenotnickou školu, šel studovat herectví na pražskou Akademii múzických umění, kterou ukončil v r. 1953. Po absolutoriu působil až do r. 196o na scéně Městského divadla Mladá Boleslav, odkud přešel do libereckého Divadla Františka Xavera Šaldy. Za třicet let věrnosti této scéně se stal jejím předním hercem na scéně činohry a setkat se s ním, měli možnost také návštěvníci libereckého Studia Ypsilon a Naivního divadla, kde občas hostoval. Ron byl vynikajícím recitátorem, čehož často využíval i rozhlas. Vojtěch Ron byl představitelem charakterních nebo psychicky komplikovaných a bohatých postav v klasickém i moderním činoherním repertoáru. Po skončení aktivní herecké kariéry Ron neztratil o divadlo zájem a byl často k vidění na premiérách nových inscenací. Těsně před smrtí se dokonce hodlal na divadelní prkna vrátit. S herečkou Milenou Šajdkovou připravoval scénické čtení hry Briana Friela Afterplay, které mělo být uvedeno 4. listopadu v libereckém Malém divadle.

Film a televize: Robustního naturelu, herecké vitality, naléhavosti a poctivého ztvárnění rolí u Vojtěcha Rona občas využívali také filmaři. Ačkoliv byl Ron obsazován pouze zřídka, měl štěstí, protože převážně vždy šlo o velmi kvalitní díla. Debut před filmovou kamerou nabídnul Ronovi režisér Ewald Schorm v psychologickém dramatu Pět holek na krku. V témže roce byl V. Ron obsazen ještě do klíčové role za znásilnění a machinace zatčeného předsedy JZD Karla Kvasila v drámě Stud režiséra Ladislava Helgeho. Kromě dalších drobných rolí Ron hrál byrokratického úředníka Lva Trofimoviče ve snímku Ivana Balaďy Archa bláznů, viděli jsme jej také v jediném celovečerním hraném filmu Rudolfa Adlera Střepy pro Evu nebo v Jirešově filmu Lidé z metra. Naposledy stál V. Ron před filmovou kamerou u Karla Kachyni v jeho snímku Cukrová bouda. Kromě filmových rolí učinkoval Vojtěch Ron také v televizních inscenacích a filmech. Pro diváky Vojtěch Ron navždy zůstane jako mlynář a manžel Heleny Růžičkové z Moskalykova zpracování kultovního románu Babička Boženy Němcové. Tato postava proto navždy zůstane Ronovou nejznámější televizní úlohou.

Autorská tvorba: Kromě herecké tvorby se Vojtěch Ron po celý život věnoval studiu pašijových a sousedských her lidového divadla. V tomto oboru se stal mezinárodně uznávaným a erudovaným znalcem a díky němu máme zrekonstruovanou a pro další generace zachovanou celou řadu textů pro sváteční příležitosti. Z uvedeného hlediska lze o Vojtěchu Ronovi psát také jako o autorovi nebo jako spoluautorovi. Jeho inscenaci Pašije aneb Theatrum passionale uvedlo r. 1998 pražské Národní divadlo, společně s Milošem Bílkem napsal Ron divadelní inscenaci Hra na Otóna, kterou mělo na repertoáru pražské Divadlo Emila Františka Buriana) a s Milošem Horanským zdramatizoval tři prózy Vladimíra Párala (Mladý muž a bílá velryba, Generální zázrak, Romeo a Julie 23oo). Na Ronově spisovatelském kontě najdeme také rozsáhlou a vysoce ceněnou studii zaměřenou na počátky divadla Libereckého kraje.

Tituly a ocenění: Za své badatelské úsilí získal Vojtěch Ron několik prestižních ocenění, z nichž si připomenutí zaslouží alespoň Medaile Vědecké rady Filosofické fakulty University Karlovy Praha za přínos českému divadelnictví.

Divadlografie (výběr): Anton Pavlovič Čechov – Strýček Váňa; Jaroslav Vrchlický – Smrt Hypodamie; Petr Sheraufer - Amadeus; Karel Čapek – Ze života hmyzu; William Shakespeare – Hamlet; …

Autor: řepešínský

absolvoval po válce turnovskou klenotnickou školu, pak vystudoval DAMU (1953) a působil na oblasti; po angažmá v Mladé Boleslavi byl od roku 1960 až do důchodu (1990) jedním z pilířů činohry divadla F.X. Šaldy v Liberci. Hostoval také v tamním Studiu Ypsilon. Ve filmu hrál správce zámku v Schormově psychologickém dramatu Pět holek na krku ( FP 38/67), klíčovou postavu zatčeného předsedy JZD Karla Kvasila v Helgeho polemickém dramatu Stud (1967, FP 14/68), byrokratického úředníka Lva Trofimoviče v Balaďově symbolickém snímku Archa bláznů (1970, 1990, FP 10/90) a mlynáře v Moskalykově adaptaci Babičky I, II (1971, FP 8/72). Drobné role měl ve snímcích Lidé z metra (FP 17/74), Střepy pro Evu (1978, FP 5/79), Křehké vztahy (FP 18/79) a Cukrová bouda (FP 4/80). Zabýval se systematicky studiem českého lidového divadla, zejména pašijovými a sousedskými hrami; napsal řadu odborných historických studií a za tuto badatelskou činnost obdržel medaili Vědecké rady FF UK. Věnoval se i vlastní dramatické a rozhlasové tvorbě (byl spoluautorem několika dramatizací a her).
-fik-, Fikmový přehled 2007/12