Rudolf Deyl ml.

Rudolf Deyl ml. se narodil v roce 1912 v Praze. Otec Rudolf byl velkým hercem v Národním divadle a matka Marie Spurná byla rovněž herečkou. Deylovi, když se Ruda narodil, měli již dceru Evu Deylovou-Skálovou a aby se to nepletlo, také byla herečkou. Otec měl celý život slabost pro koně, nemohl nejezdit kousek do Chuchle, syn byl tím rovněž nakažen. Herectví je řehole, to rodiče znali dobře, proto to dětem rozmlouvali, vyvraceli, brzdili zájem, ale ti měli tvrdé palice a šli si svojí cestou. Největší chybu udělal starý pán Deyl, když již sedmiletého Rudu režiséři postavili do filmu Stavitel chrámu, kde sám hrál hlavní roli a to rovnou po jeho boku, samozřejmě, film v tu dobu ještě nemluvil. Ač to rodiče neříkají, byli nakonec se synovým rozhodnutím spokojeni. Když si již mohl Ruda říkat, že je hercem, měl za sebou řadu divadel jak v Brně, Ostravě, tak i v Praze a my jej již známe z Městských divadel pražských. Doba nepřála malým a k tomu ještě ošklivým hercům a Ruda měl křivý nos, za jehož vinu později u skleničky dával pro obveselení přátel, že to je z doby, kdy hrál box. Vyprávěl jistě uvěřitelnou historku, když pan otec nechtěl, aby se Ruda stal hercem, utekl z domova, došel až do Holandska, dal se k cirkusu a zamiloval se do paní ředitelové. Přátelé si zvykli na to, že Ruda byl vynikající fabulátor a mluvka, kdo jej pořádně neznal, tak mu na ten špek naletěl. Ztvárnil desítky charakterních rolí a hezkou řádku filmů, vedle hlavních rolí, především epizodní role.

Rudolf ml. měl sportovní postavu, krásné oči a hlavní co zdědil po svém otci, je výrazný hlas. S každou novou rolí si uměl pohrát, pochopit a jak vyprávěl herec Otto Lackovič „dal tomu vždycky trošku koule“. A když si kdekdo již povídal, že syn se vyrovnal uměním otci, sám si nikdy nedovolil, pro otcovu autoritu, něco srovnávat. My dnes již Rudolfa ml. známe jen z filmů, které jsou zachovány. Hrál role příručího, pacholka, dělníka, foukače skla, četníka, topiče, špiona a agenta, referenta, domovníka, předáka, vojáka i předsedy MNV. My jsme si jej oblíbili v rolích, kdy jsme se mohli potrhat smíchy. Kdo by si nevzpomněl na roli pekaře Kutílka, který je lenoch, a místo aby pracoval, tak lenoší na dvorku. A zasloužilého referenta Pulečka na odborářské rekreaci ve Starém Smokovci ve filmu Anděl na horách. Ne, že mu také chutná ale se svým lyžařským uměním umí kdekoho ohromit. Jeho životní rolí je padouch Doug Badman v limonádové opeře Limonádový Joe aneb Koňská opera. Zde miluje krásnou arizonskou pěnici Tornádo Lou a je pro její lásku leccos krutého udělat. K filmu jenom zmínka - v době premiéry film nebyl vhodný pro děti.

Pro televizi se podílel na roli předsedy MNV v Ouplavicích - jak v nedochovaném seriálu Tři chlapi v chalupě tak i ve filmu Tři chlapi po roce. Několik TV inscenací a příběhů (Lucerna, Noc na Karlštejně).

Často jsme jej viděli v četnických uniformách. Hrál vyšetřovatele – Dvaasedmdesátka, Expres z Norimberka, Dnes o půl jedenácté, Křížová trojka, Zlatý pavouk, DS – 70 nevyjíždí, Kde alibi nestačí, Bílá tma nebo v romantickém filmu Řeka čaruje. V dramatických filmech jako třeba o únosu letadla na západ (Únos), o střetech s Banderovci (Akce B), Rudá záře nad Kladnem, Pan Habětín odchází. Pro děti Rudolf Deyl ml. natočil filmy Větrná hora, Punťa a čtyřlístek, Hrátky s čertem, Ukradená vzducholoď, Puščik jede do Prahy, Dědeček, Kylián a já. U nás se přesto čítá, že byly natočeny i kvalitní válečné filmy, kde Deyl, nemohl chybět – Neporažení, Tanková brigáda, Uloupená hranice, Tenkrát o vánocích, Hvězda zvaná Pelyněk.
Když se schylovalo k natáčení Šíleně smutné princezny, tak se s ním počítalo na roli krále Dobromysla, ale již k filmování s ním nedošlo, roli nechtěl, ale musel zahrát a bravurně Bohuš Záhorský. Proč? Rudolf byl známý jadrným humorem, stačil si užít dvě krátké dovolené se ženou, přišly bolesti, propůjčil se lékařům a ti zjistili, že má rakovinu, na kterou v krátkém čase zemřel, v nejlepších letech jen v 55, v roce 1967.

Co po něm zůstalo? - Desítky filmů, namluvení několika večerníčků (Potkali se u Kolína), dabingových rolí (Poklad na Stříbrném jezeře) a mnohomluvnost mu chyběla při dabování filmu Mrazík.

První ženou Rudolfovi Deylovi ml. byla baletka a později i herečka Jarmila Smejkalová, kterou poznal v Ostravě, po příchodu do Prahy se rozvedli, druhou ženou byla rovněž tanečnice – Broňa, ale byl to velký omyl a manželství nemělo dlouhého trvání, třetí manželkou byla trefa do černého, stala se jí paní Dáša, kterou potkal v Divadle Jana Wericha a aby se to nepletlo, byla rovněž tanečnicí.

Otec, starý pan Deyl svého syna přežil o pět let, nyní jsou oba v jednom hrobě na Vyšehradském hřbitově.

Rudolf Deyl ml. také hrál ve filmech: První film, který se počítá, je Hřích mládí, který natočil v roce 1934 a bylo mu tedy 22 let, Legenda o lásce, Bomba, Dobrý voják Švejk, Tajemství krve, Mrtvý mezi živými...

Autor: jarda53

Herec Rudolf Deyl mladší měl předpoklady k divadelní dráze dány rodinným zázemím, jeho otcem byl slavný herec Rudolf Deyl starší (1876-1972), herečkou byla také matka Marie Spurná-Deylová. Rodiče si však nepřáli, aby syn šel v jejich stopách a Rudolf Deyl mladší v sedmnácti letech odešel k divadlu bez jejich souhlasu. Jeho počátky jsou spojeny s divadlem Akropolis na Žižkově, kde působil v letech 1931-1934, následně získal angažmá v Zemském divadle v Brně (1934-1936). Ještě před odchodem z Prahy dostal také první filmovou roli a na plátně se mihnul jako student Smíšek v sentimentálním románku HŘÍCH MLÁDÍ (1934).

Z Brna putoval Rudolf Deyl do Ostravy, kde čtyři roky hrál v Národním divadle moravskoslezském (1936-1940), na jednu sezónu se pak vrátil do brněnského Zemského divadla (1940-1941). V průběhu druhé světové války se vrátil do rodné Prahy, kde na různých jevištích působil až do smrti. Začínal v populárním divadle Uranie v Holešovicích (1941-1944). Návrat do Prahy mu také umožnil opětovné uplatnění před filmovou kamerou a do konce okupace se v menších rolích objevil v šesti filmech.

Po osvobození patřil Rudolf Deyl k zakládajícím členům Divadla 5. května, kde se zařadil mezi přední osobnosti hereckého souboru (hrál například v představeních Veliká zkouška nebo Zlodějská komedie). Divadlo 5. května bylo zrušeno v roce 1948 a další kroky Rudolfa Deyla pak vedly do Divadla státního filmu (1948-1950), které tehdy působilo v prostorách Karlínského divadla, následujících pět let pak odehrál ve Vinohradském divadle, tehdy známém pod názvem Ústřední divadlo československé armády (1950-1955). V této době se Deyl nevyhnul účasti v povinných dramatizacích, které zapadaly do celkové koncepce tehdejšího divadelnictví (Zločin ředitele Riggse, Mladá garda, Lidé z Viktorky), kritici mu ale neopomněli vytknout, že kladné postavy nepodává tím správným socialistickým stylem.

Spojení s předními pražskými scénami přivádělo Rudolfa Deyla stále častěji i do filmových ateliérů a na přelomu 40. a 50. let točil několik filmů ročně. Vedle četných epizodních postav vojáků, policistů, dělníků nebo naopak vysokoškoláků diváci nejvíce ocenili jeho kreace věčných nespokojenců, jako předvedl v komediích RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (1950) nebo ANDĚL NA HORÁCH (1955). Z uniformovaných postav stojí za zmínku četař Vrba v poválečném filmu ULOUPENÁ HRANICE (1947) nebo později jeden z vůdců vojenské vzpoury v dramatu HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK (1964). Hrál také v pohádkách (HRÁTKY S ČERTEM, 1956), později v několika kriminálkách. Ačkoliv Rudolf Deyl natočil okolo stovky filmů, řada z nich spadá do umělecky méně hodnotných žánrů poválečných let, takže většina z nich je dnes málo známá. Diváci si jej tak nejlépe připomenou jako majitele saloonu Douga Badmana v klasické parodii LIMONÁDOVÝ JOE (1964) nebo dědečka v dětském snímku DĚDEČEK, KYLIJÁN A JÁ (1966).

Mezitím v roce 1955 nastoupil Rudolf Deyl do Divadla satiry (1955-1957), následně hrál v Divadle ABC, které bylo později začleněno do Městských divadel pražských (1957-1967). Teprve tady se dostal ke svým nejlepším hereckým výstupům, které předvedl v řadě her klasického i moderního repertoáru (Ženitba, Královské vražděni, Hra o lásce a smrti, Měšťáci). Počátkem šedesátých let navázal také spolupráci s televizí, hojně účinkoval i v rozhlase. Jeho hlas dobře znají diváci všech generací z pohádkového animovaného cyklu POJĎTE PANE, BUDEME SI HRÁT (1967). Namluvení tohoto seriálu však nestihl dokončit, protože zemřel v listopadu 1967 následkem rakovinového nádoru. Mezi jeho další nedokončené úkoly patří – což je málo známo – postava krále Dobromysla v pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968), kterou za něj pak převzal Bohuš Záhorský.

Rudolf Deyl mladší při příležitosti padesátých narozenin obdržel titul Zasloužilého umělce (1962). Deyl byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou se ještě za války stala herečka Jarmila Smejkalová (1920-1994), rozvedli se krátce po osvobození a Deyl se pak podruhé oženil s tanečnicí Zdenou Bronislavskou (*1928).

Autor: argenson

Syn herce R. D. st. začal profesionálně hrát divadlo od 17 let. Větší filmové role začal dostávat ve 40.letech, ale do diváckého povědomí se prosadil až o 10 let později. Hrál charakterní role i komediální role, často se také objevoval v kriminálních a dobrodružných snímcích.

Autor/Zdroj: /Sber