Vladimír Hrubý

Vladimír Hrubý se narodil v Praze, ale dětství a mládí strávil v Hradci Králové, jeden rok pak studoval na pražské konzervatoři, načež byl totálně nasazen do pražské pobočky německé letecké továrny Junkers. Mezitím hrál v Šolcově divadelní společnosti, další herecké zkušenosti začal sbírat po válce na jevišti Národního divadla, kam nastoupil jako elév (1946-1947), následně byl přijat za řádného člena činohry (1949-1951). Poté vystřídal angažmá v divadle D 34 (1951-1955), Divadle satiry (1955-1957), Divadle ABC (1957-1962) a Městských divadlech pražských (1962-1965), od roku 1965 byl jako herec ve svobodném povolání.

Před filmovou a televizní kamerou ztvárnil Vladimír Hrubý okolo 100 rolí, většinou menších, jeho postavy měly převážně charakter ušlápnutých mužíčků trpce snášejících svůj osud. Jeho první úlohy ve filmech z 50. let měly společný prvek vojenskou uniformu (ZTRACENÁ STOPA, 1953; DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ, 1954), dále pak hrál dělníky různých profesí, prodavače, sluhy nebo zcela bezejmenné postavy. Většími úkoly jej pověřil pouze Milan Vošmik, tvůrce filmů pro děti a mládež (ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKA, 1959; VOLEJTE MARTINA, 1965; U TELEFONU MARTIN, 1966; MARTIN A ČERVENÉ SKLÍČKO, 1966; MARTIN A DEVĚT BLÁZNŮ, 1966); v těchto dnes již zapomenutých detektivních příbězích hrál Hrubý po boku dobově populárního Jaroslava Víznera. Z pozdější filmografie si můžeme Vladimíra Hrubého připomínat v dodnes oblíbených veselohrách ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU (1976) nebo MAREČKU, PODEJTE MI PERO (1976), kde se objevil v epizodních rolích. Ostatně, podobné, často bezejmenné role v komediích 70. a 80. letech, byly Hrubého doménou. Vidět jsme jej mohli také v pohádkách, například jako flašinetáře (TŘI VETERÁNI, 1983) nebo čerta písaře (S ČERTY NEJSOU ŽERTY, 1984). Poslední filmovou roli dědy Roubánka odehrál v dětském filmu PÁNI EDISONI (1987), jehož premiéry se již nedožil. Vladimír Hrubý zemřel v Praze 30. července 1986 ve věku 62 let.

Autor: argenson