František Paul pocházel z rodiny pardubického sládka, od dětství projevoval hudební sklony, vynikal ve hře na klavír, zároveň ale inklinoval k divadlu. Na gymnáziu hrál ochotnické divadlo, nadále se vzdělával ve hře na klavír, soukromě studoval skladbu a jeho touhou bylo stát se kapelníkem. Láska k hudbě jej nakonec přiměla k opuštění gymnázia a začal účinkovat u kočovných divadelních společností, přičemž našel uplatnění v obou svých vášních – byl hercem a zároveň kapelníkem. Po první světové válce získal postupně několik stálých angažmá, začínal v Českých Budějovicích (1919-1923), poté působil v Ostravě (1923-1925), Plzni (1925-1928), pak se znovu vrátil do Ostravy (1928-1934). V polovině 30. let pak jako umělec se širokým záběrem našel uplatnění na pražských scénách, jako operetní sólista, herec a režisér působil ve Velké operetě (1934-1935), Novoměstském divadle (1935-1936) a Novém divadle (1936). Pak odešel do Brna, kde hrál a režíroval v Národním divadle (1936-1938). Před začátkem okupace se poté vrátil do Prahy, kde se jeho novým útočištěm stala scéna Akropolis (1938-1939) a Švandovo divadlo (1939-1945). Po válce se jako šéf operety vrátil do Národního divadla v Brně (1945-1946), dvě sezóny strávil v pražském Divadle Na Fidlovačce (1946-1947), znovu ve funkci šéfa operety se pak uplatnil v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1947-1954). Posledním působištěm Františka Paula bylo Hudební divadlo v Karlíně (do roku 1963). Za svou dlouholetou kariéru prošel Paul desítkami nestálých scén i kamenných divadel, není tedy divu, že se objevil i na prknech Národního divadla v Praze, i když se jednalo jen o krátkodobé hostování (1931). Jako herec prošel Paul v průběhu let celou řadou typů postav, v mládí především milovníků, později se přehrál do starokomických postav, až nakonec hrál stařečky. Nejlépe Paul ztvárňoval dobrosrdečné lidové typy se smyslem pro zdůraznění charakterových detailů. Po válce se ale soustředil především na režii, jeho snahou bylo moderně interpretovat operety se smyslem pro dostatečné vyznění humoru; toto úsilí provázelo především jeho poslední angažmá v Karlínském divadle.
Prezentace Františka Paula na stříbrném plátně zahrnuje přes osmdesát filmových titulů, i když výhradně ve vedlejších až epizodních rolích. Ještě jako mimopražský umělec ztvárnil první postavu redaktora ve zfilmované operetě U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933). V následujícím roce přišel do Prahy a objevil se již v sedmi filmech, s podobnou frekvencí pak vstupoval před kameru i v následujících letech. Na jeho filmové práci se projevil dočasný odchod do Brna v roce 1936 a například v roce 1937 hrál jen v jednom filmu. Hned po svém návratu do Prahy začal znovu točit častěji a v roce 1939 jej bylo možno vidět dokonce v patnácti filmech. František Paul hrál převážně v nenáročných veselohrách a zfilmovaných operetách, jeho role nepřesáhly rozměr úředníků, policistů, číšníků nebo inženýrů ve vedlejších úlohách. Některé jeho role byly doprovázeny zpěvem (BARBORA ŘÁDÍ, 1935; U SVATÉHO MATĚJE, 1939; DCERUŠKA K POHLEDÁNÍ, 1939), ve slavné komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941) hrál přímo zpěváka. Jen výjimečně se uplatnil ve snímcích vyšších uměleckých kvalit (PRELUDIUM, 1940; MĚSTEČKO NA DLANI, 1942), připomenout můžeme také postavu číšníka Roberta v legendární veselohře KRISTIÁN (1939). Po několika filmech s Oldřichem Novým se objevil po jeho boku ve větší roli v komedii PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA (1940). Poválečná filmografie Františka Paula je již poměrně nevýznamná, znovu se setkal s Oldřichem Novým (PAROHY, 1947; PYTLÁKOVA SCHOVANKA, 1949). Koncem 50. let přestal točit prakticky úplně, naposledy hrál ve sci-fi filmu AKCE BORORO (1972). V oblasti filmu se výjimečně prosadil i jako autor námětu u komedie HOST DO DOMU (1942).
František Paul se prosadil také jako autor operetních libret, překládal zahraniční divadelní hry, pro rozhlas psal veselohry a pásma, v rozhlase také pochopitelně vystupoval, příležitostně se věnoval i kompoziční tvorbě.
Až v pozdním věku se Paul oženil s Evou Šenkovou (1923-2004), zpěvačkou a subretou Karlínského divadla. Jejich dcerou je herečka Jana Paulová (*1955).
Autor: argenson .
