Eliška Pleyová

Modelka a herečka drobných rolí, dnes již zapomenutá Eliška Pleyová (Plochová), se narodila v Praze 8.7. 1910 jako sedmé, nejmladší dítě. Vyučila se dámskou krejčovou a její cesta je nasměrovaná do módního salónu Hany Podolské. Svoji filmovou kariéru počala v roce 1932 filmem Před maturitou a potom natočí dalších 20 filmů, které jsou většinou bohatě reprízované. Nutno podotknout, že k filmu ji přivedl Gustav Machatý. Mezi roky 1936 - 1939 vystupuje v divadle Oldřicha Nového a hraje v operetách. Filmy Peníze nebo život, Švadlenka, Dívka v modrém, Panenství, Okouzlená, Lízino štěstí, Madla zpívá Evropě si vždy najdou svého diváka. Její poslední role je ve filmu Host do domu, jenž byl natočen v roce 1942 hercem a režisérem Gino Hašlerem. Hašler odešel do USA, kde zemřel v roce 1972 v Santa Monice. Eliška v době, kdy byla na zdravotním pobytu v Luhačovicích, dostala zlou zprávu, že po ní jde gestapo, protože její přítel byl pronásledovaný odbojář. Poté spáchala sebevraždu skokem z okna v roce 1942. Její životní stopu připomněl Eliščin prasynovec v pořadu Poklad z půdy, kdy nabídl k prodeji fotografie své tety.

Autor: jarda53

Jméno Elišky Pleyové (vlastním jménem Plochové) je dnes známé už jen opravdovým znalcům prvorepublikové kinematografie, přesto se tato půvabná herečka do světa filmu zapsala nejen svými rolemi, ale především tragickým osudem.
Přišla na svět v chudé rodině zámečníka Antonína Plocha (1875-1949) a jeho ženy Anny (1877-1942) ve stejném roce jako mnohem slavnější Adina Mandlová nebo Blanka Waleská. Rodiče vychovávali ještě čtyři dcery a tři syny, Eliška byla jejich nejmladším dítětem.
Po vyučení dámskou krejčovou byl už jen krůček do věhlasného módního salónu návrhářky Hany Podolské, kde se mladá dívka díky své pěkné postavě i pohledné tváři brzy stala manekýnkou Iškou.
Její půvaby neunikly ani režisérovi Machatému, který ji vyzval k účasti na konkursu ve Vančurově dramatu Před maturitou (1932). Známého spisovatele a scénáristu zaujala natolik, že jí místo role jedné z mnoha studentek nabídl přímo hlavní postavu profesorky Jansové.
V témže roce se objevila po boku Voskovce a Wericha jako nevěrná manželka v Honzlově komedii Peníze nebo život a manekýnku Inku si "střihla" ve slaďáku Děvčátko, neříkej ne!
V následujících letech představovala ve filmech většinou zavedené role manekýnek, tanečnic či dcerušek z vyšších společenských vrstev - Anita v ráji (1934), Velbloud uchem jehly (1936), Důvod k rozvodu (1937) nebo Dědečkem proti své vůli (1939).
Zřejmě nejvíce se nám, milovníkům pamětnických filmů, Eliška Pleyová vybaví v roli zvídavé a zvědavé majitelky módního salónu po boku Oldřicha Nového v dodnes velmi oblíbené komedii Dívka v modrém (1939).
Od poloviny 30. let se tato nevšední kráska vedle filmu věnovala i divadlu a operetě - debutovala v Novém divadle Oldřicha Nového, kde působila v letech 1936-39. I zde - v hudebních komediích byly její parketou veselé mladé dívky - Moje setra a já nebo Kavárnička a její příjemný alt je zachycen i na gramofonových deskách.
Pouhých 10 let trvala její filmová a divadelní kariéra, během níž ztvárnila dvacet jedna větších či menších rolí a naposledy (aniž by to kdokoliv tušil) zazářila - snad symbolicky - menší rolí modelky v melodramatu Okouzlená (1942), jejíž premiéry se však již nedožila.
Nečekanou a šokující zprávu o jejím náhlém skonu uvedla 8. září 1942 její rodina v periodiku Národní politika (shodou okolností i její maminka zemřela v r. 1942, ale bližší okolnosti nejsou známy). Smrt Elišky není dodnes plně objasněna, dle dostupných pramenů však měla tato krásná blondýnka spáchat sebevraždu skokem z okna nemocnice, kde byla hospitalizována. Stalo se tak v okamžiku, kdy se dozvěděla, že ji jde - jako přítelkyni aktivního odbojáře - zatknout gestapo. Kdo byl oním aktivním členem odbojové skupiny není (zatím) známo, stalo se to však v době krutých represí heydrichiády, nelze se tedy divit, že se Eliška rozhodla ukončit svůj život takto tragicky.
Bylo jí pouhých 32 let a věčný sen odpočívá na hřbitově v Bubenči...

Autor: Angelika2808