Miloš Nesvadba

Miloš Nesvadba je synem dělníka a příležitostného filmového herce Františka Nesvadby (1890-1963). Miloš absolvoval gymnázium, v té době také začal hrát ochotnické divadlo a pod vlivem staršího bratra se začal věnovat i malování. Po maturitě se přihlásil na konzervatoř (1944), ale ještě před zahájením studia byl totálně nasazen. Po válce se sice ke studiu herectví nevrátil, ale touha po divadle jej přivedla do Souboru mladých, kde prošel hereckou průpravou pod vedením Jindřicha Honzla. V roce 1948 pak nastoupil do angažmá v Národním divadle, kde až do vysokého věku překvapoval svou neuvěřitelnou svěžestí a tělesnou vitalitou. Se svou mrštnou postavou a nevinným dětským úsměvem byl Nesvadba předurčen ke komickým rolím, v nichž se stylizoval do charakterů šaška a naivního prosťáčka. Vynikl ve hrách Hadrián z Římsů, Fidlovačka, Veselé paničky windsorské, Lucerna, Ze života hmyzu atd. Ještě dnes v požehnaném věku účinkuje Nesvadba na jevišti, například ve hře Cyrano z Bergeracu.

Ještě před vstupem do Národního divadla se Miloš Nesvadba objevil před filmovou kamerou, a sice v malé roli v historické veselohře ALENA (1947), po několikaleté přestávce se pak v 50. letech začal uplatňovat v nevelkých rolích nadějných mladíků v budovatelských filmech, ale více si jej můžeme dodnes připomínat pohádkovými úlohami (PYŠNÁ PRINCEZNA, 1952; HRÁTKY S ČERTEM, 1956; O MEDVĚDU ONDŘEJOVI, 1959). V těchto letech točil Nesvadba nejčastěji a v dekádě padesátých let si zahrál přes dvacet filmových postav, později se do filmových ateliérů vracel již jen zřídka. Od počátků televizního vysílání spolupracoval také s tímto médiem, kde se později prosadil především tvorbou pro děti. Hrál též v několika televizních seriálech (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 1968; PAN TAU, 1969). Před filmovou kamerou se objevil naposledy jako ceremoniář v pohádce CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY (1994).

Významnou kapitolou tvorby Miloše Nesvadby je výtvarná činnost. Od dětství jevil kreslířské nadání, po válce stál u zrodu humoristického týdeníku Dikobraz, později přispíval také do dětských časopisů (Mateřídouška, Ohníček). Vyniká jako svérázný karikaturista se schopností rychlého a výstižného črtu; tuto schopnost spolu s komickými hereckými výstupy zúročil jako průvodce televizních pořadů pro děti, které uváděl spolu se Štěpánkou Haničincovou (Hračky naší Kačky, Malování na počkání, Veselé kuchaření). Na toto televizní období dodnes Nesvadba velice rád vzpomíná. Je také autorem několika knih pro děti, více než na padesáti dětských titulech se podílel jako ilustrátor. Jako kreslíř realizoval Nesvadba přes dvacet vlastních samostatných výstav.

Na životní a profesní osudy Miloše Nesvadby měla vliv také politika; pod vlivem zkušeností z války vstoupil v roce 1945 do Komunistické strany a později sám přiznal, že jako komunista měl v 50. letech určitý vliv na dění v Národním divadle, v roce 1968 pak naopak ze strany vystoupil, což se výrazně projevilo na omezení jeho pracovních možností v době nástupu normalizace. V roce 1977 ale podepsal tzv. Antichartu a ke své práci ve všech oborech se mohl vrátit. Od komunistického režimu se nakonec dočkal i uznání v podobě titulu zasloužilého umělce, je také zasloužilým členem Národního divadla. Miloš Nesvadba je ženatý s kostýmní výtvarnicí Jaroslavou Sedleckou (*1932) a má s ní dva syny. Starší z nich, Michal Nesvadba (*1957), pokračuje v otcových šlépějích jako herec a tvůrce pořadů pro děti. Starší bratr Miloše Nesvadby, Jiří Nesvadba (1921-2004), byl divadelním režisérem a scénografem.

Autor: argenson