Ivo Palec

Ivo, respektive Ivan Palec, pochází z Hradce Králové, vystudoval herectví na DAMU (1955) a své první angažmá získal ve Východočeském divadle v Pardubicích (1955-1957). Pak přešel do Prahy a hrál v Divadle Jiřího Wolkera (1957-1958) a v Divadle S. K. Neumanna (1959-1962). Zatímco již na konci 50. let se stal známým filmovým hercem, těžiště své práce viděl především v divadle. V tomto směru našel životní uplatnění na scéně Divadla Na zábradlí (1962-1968) pod režijním vedením Jana Grossmana a vynikl například ve hrách Čekání na Godota nebo Proces.

Hned po svém příchodu do Prahy byl Ivo Palec obsazen do tří filmů (ŠTĚŇATA; SNADNÝ ŽIVOT; KONEC JASNOVIDCE, všechny tři tituly z roku 1957). Vzápětí se stal vyhledávaným představitelem současných mladých mužů a hned v následujícím roce dostal hlavní roli v komedii HLAVNÍ VÝHRA (1958), která byla ve své době velice populární, do dnešních dnů však její potenciál značně vyprchal. Také v následujících letech dostával Palec poměrně velké role (KASAŘI, 1958; ZKOUŠKA POKRAČUJE, 1959), osobně si pak dodnes cení postavy začínajícího venkovského lékaře ve filmu VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ (1960), při jehož natáčení spolupracoval se Zdeňkem Štěpánkem. S nástupem šedesátých let začal význam Palcových rolí klesat, nicméně nadále točil několikrát ročně, navázal také spolupráci s televizí. Naposledy se objevil v hudebním filmu BYLO ČTVRT A BUDE PŮL (1968).

Ivo Palec v roce 1968 emigroval do Francie, což souviselo s jeho divadelní prací. V této době začal Jan Grossman číst na jevišti Divadla Na zábradlí německé divadelní texty, Václav Havel četl anglické, chyběl však interpret pro reprodukci francouzských kusů. Palec se svým zájmem o literaturu proto odjel do Paříže, kde se chtěl zdokonalit ve francouzštině. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se již nevrátil a zůstal ve Francii natrvalo. Rezignoval na hereckou kariéru, v zahraničí se o to ostatně ani nepokusil, nicméně nadále zdokonaloval svou francouzštinu a nakonec vystudoval filozofii a historii na Sorbonně. Oklikou se nakonec k divadelní práci vrátil, na popud přítele, taktéž českého emigranta, začal vyrábět loutky, později i hrál loutkové divadlo, sám také psal scénáře. V 80. letech přeložil do francouzštiny Havlovu Žebráckou operu a podařilo se mu ji prosadit na divadelní festival v Avignonu, kde pak následně hrál každý rok v jednom představení. K filmování se dostal již jen jednou, díky Miloši Formanovi, v jehož historickém filmu VALMONT (1989) si zahrál menší roli komorníka.

Po pádu komunistického režimu byl vyzván ke spolupráci bratry Formanovými a hrál v jejich představeních, později byl pak průvodcem dokumentárního televizního seriálu ČESKOSLOVENSKO VE ZVLÁŠTNÍCH SLUŽBÁCH (2002). Ivo Palec dnes žije na Korsice.

Ivo Palec zemřel v St. Remy ve Francii 16.12.2010.

Autor: argenson

IVO PALEC (uváděn též jako Ivan Palec; nar. 11.4.1933, Hradec Králové – zemřel 16. prosince 2010, Saint-Rémy-de-Provence, Bouches-du-Rhône) pocházel z rodiny známého jičínského lékaře. Absolvoval herectví na DAMU (1955) a působil na pražských scénách, mj. i v Divadle Na zábradlí (1965–68). Na přelomu 50. a 60. let se stal oblíbeným filmovým představitelem mladých mužů, potýkajících se s různými problémy. Hrál např. prodavače Frantu Havelku v Novákově komedii Hlavní výhra, herce Františka Lukavce v Balíkově psychologickém dramatu Zkouška pokračuje nebo začínajícího venkovského lékaře Mirka Vodáka v psychologickém dramatu Všude žijí lidé. Ojediněle se objevoval v TV inscenacích. V roce 1969 emigroval do Francie, kde vystudoval na Sorbonně filozofii, estetiku a historii. Věnoval se překladatelské činnosti a příležitostně hrál divadlo (vystupoval pravidelně na divadelním festivalu v Avignonu, pro nějž přeložil Havlovu Žebráckou operu. S Rosťou Wolfem založili loutkové divadlo La Pouce a spolupracoval s bratry Formanovými na projektu Nachové plachty. Čeští diváci ho mohli znovu vidět jako průvodce dokumentárního TV seriálu Československo ve zvláštních službách (2002). Posledních 25 let žil na Korsice. – Filmografie: Snadný život (1957; r. Miloš Makovec), Štěňata (1957; r. Ivo Novák), kr. f. Konec jasnovidce (1957; r. Vladimír Svitáček, Ján Roháč), Kasaři (1958; r. Pavel Blumenfeld), Hlavní výhra (1958; r. Ivo Novák), Dům na Ořechovce (1959; r. Vladislav Delong), Zkouška pokračuje (1959; r. Jaroslav Balík), Smyk (1960; r. Zbyněk Brynych), Všude žijí lidé (1960; r. Jiří Hanibal, Štěpán Skalský), Vánice (1962; r. Čeněk Duba), Život bez kytary (1962; r. Jiří Hanibal), Praha nultá hodina (1962; r. Miloš Makovec), kr. f. Tchýně (1963; r. Jaroslav Mach), Laťka (TV-1963; r. Věra Jordánová), střm. f. Smutný půvab (TV-1963; r. Jiří Hanibal), For eyes only – Přísně tajné (1963; r. János Veiczi), Skok do tmy (1964; r. Vladislav Delong), Strakatí andělé (1964; r. Pavel Blumenfeld), Bubny (1964; r. Ivo Novák), kr. f. Dobrodružství s nahým klukem (1964; r. Ján Moravec), Bylo čtvrt a bude půl (1968; r. Vladimír Čech), Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969; r. Oldřich Lipský), Le dernier amant romantique (1978, Poslední romantický milenec; r. Just Jaeckin), Valmont (1989; r. Miloš Forman).

Zdroj: NFA / -fik-