Julian Tuwim

Polský básník, spisovatel a také textař Julian Tuwim se narodil 13.9.1894 v Lodži a zde prožil své dětství a dospívání, prvních dvacet let svého života. Vsál do sebe atmosféru města i rodiny, která nebyla jednoduchá. Otec prožil své dětství a mládí v Paříži. Matka si do manželství přinesla zálibu v romantických verších a touhu po nevšedním životě. Později podlehla duševní chorobě a byla na počátku okupace Polska nacistickými vojsky ubita.

Tuwim navštěvoval ruské gymnázium, kde se seznamoval s polskou literaturou z tajně dopravovaných knih z Krakova. Nebyl sice dobrým žákem, ale postupné seznamování s polskými literárními kořeny v něm vzbudilo hluboký zájem o poezii polského básníka Leopolda Staffa, slavného mladopolského básníka. Později Tuwim překládal Staffovy verše z polštiny do esperanta. To vše vyústilo nakonec v literární debut, kterým byla sbírka básní Czyhanie na Boga /1918, Číhání na Boha/, obsahující básně z období 1911 až 1917.

Tuwim patřil k literární skupině Skamandritů /podle trojské řeky/ a názvu jejich časopisu Skamander z roku 1920. V této době vydává svou druhou sbírku básní Sokrates tansaczy /1920, Tančící Sokrates/. Tuwim se naplno věnoval literatuře. Mimo poezii vlastní: Slowa we krwi /1926, Slova v krvi/, Biblia cigaňska /1933, Cikánská bible/ a dal., také překládal do polštiny poezii Rimbauda, Brjusova, Balmonta, ale i Puškina, Vergilia a dalších.

Stále více inklinoval doleva a soustředil se na sociální nerovnosti. V listopadu 1939 opouští narychlo Varšavu a po dlouhé cestě plné dobrodružství přicestoval do Brazílie, odkud po nějaké době končí jeho takřka půlroční cesta v USA. Až do konce svého života pociťoval palčivé výčitky, že neprošel se svým lidem peklem války.

V roce 1946 se vrátil do Polska a zapojil se pln elánu a ideálů do práce na literárním poli. Na počátku padesátých let zčásti oprostil od svých jednosměrných pohledů na současný vývoj Polska. Zemřel v Zakopaném 27.12.1953 ve věku 59 let.

Erkul

Autor: Erkul

Julian Tuwim je řazen k polské básnické klasice. Jeho básně a texty se stávaly a stávají předmětem zájmu polských zpěváků (v šedesátých letech to byla např. Ewa Demarczyk, Czesław Niemen) v polovině osmdesátých let to byl Leszek Długosz s písničkou Berlín (1913).

Další vlna přišla na přelomu prvního desetiletí XXI. století. Po klasicích sáhla i polská hudební hip-hopová scéna, když v roce 2009 vydala album „Básníci“, kde raper L.U.C. nazpíval jednu z Tuwimových písniček. Ve stejném roce skupina Pustki nahrála text „Tráva“ a svému rodákovi, který pocházel z Lodže, složila rocková skupina Rambo Jet píseň s textem J. Tuwima s názvem „Ci którzy nie wiedzą“. Po Tuwimovi sáhl i pokračovatel krakovské tradice písničkářů Grzegorz Turnau, když nazpíval text „Miejscowa idiotka z tutejszym kretynem“. Musíme si uvědomit, že Tuwimova tvorba byla přitažlivá již v třicátých letech, kdy jeho texty pronikly do filmových melodií (Láska promine, Na první pohled - z filmu „Špión v masce“). Na Tuwimovy texty psal hudbu i hudební skladatel Witold Lutosławski. Po Tuwimových textech sáhla i Štěpánka Balcarová , když nahrála své album „Life and Happiness of Julian Tuwim“. Básníkovo dílo přetrvá v každé době...

Co je to za tu hrůzostrašnou řadu?
Kdo do stínu s oslavou se tlačí?
Je dobře stíne, že máš mrtvé oči
ještě lepší je, že tvá ústa
smrt uzavřela věčným klidem
Milosrdná smrt Dobrodějka
A nejlepší je, že nemáš žádnou moc...
J. Tuwim, říjen 1953

Autor: POlYEKRAN