Jan Schmidt

Jan Schmidt (1934) - filmový scenárista, režisér a příležitostný filmový herec. Na FAMU, kde byl žákem Otakara Vávry, se dostal oklikou přes studium medicíny. Brzy vytvořil tandem se scenáristou Pavlem Juráčkem. Normalizace vychýlila jeho tvorbu zejména k literárním adaptacím.

Jan Schmidt
V letech 1957-1962 studoval na FAMU režii v ročníku Otakara Vávry spolu s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Jiřím Menzlem. Absolvoval filmem Černobílá
Sylva - parodií na budovatelské filmy padesátých let. Z plátna mezi diváky vyskočí zednička Sylva, s níž si jako se „strašidlem minulosti" neumí poradit ani filmoví dramaturgové. Už Schmidtův absolventský snímek naznačil jeho příští inklinaci k žánrovému filmu. Tou se coby příslušník „nové vlny" podstatně vzdaloval poetice většiny děl svých kolegů, kteří se žánrovému filmu spíše vyhýbali. Po několikaleté praxi pomocného režiséra v barrandovských ateliérech spolupracoval v roce 1963 s Pavlem Juráčkem na středometrážním filozofickém podobenství Postava k podpírání. Hned dalším filmem, celovečerním debutem Konec srpna v hotelu Ozon (1966), však potvrdil svůj zájem o žánr. Postkatastrofická sci-fi o skupině žen putujících zdevastovanou krajinou získala ocenění na MFF v Pesaru a Terstu. Schmidt ji realizoval ve Studiu armádního filmu, kde už předtím při základní vojenské službě natočil několik dokumentů. V roce 1969 adaptoval v sovětské koprodukci dobrodružnou povídku Alexandra
Grina Kolonie Lanfieri. Do výroby zasáhly události srpnové okupace, které podle Schmidta nepříznivě ovlivnily výslednou podobu filmu. Posledním titulem z období šedesátých let byl Luk královny Dorotky (1970) - přepis tří povídek ze stejnojmenné knihy Vladislava Vančury, kde se v hlavní trojroli představila Jana Brejchová. V sedmdesátých letech se Jan Schmidt věnoval mimo jiné dětské filmové tvorbě. Dramaturgická skupina filmů pro děti a mládež fungovala od počátku normalizace jako útočiště také pro jiné tvůrce s problematickým profilem. V bulharské koprodukci natočil v roce 1975 nejprve pohádku Nevěsta s nej-krásnějšíma očima. Prestižním barrandovským projektem se stala Schmidtova filmová trilogie z pravěku podle dětských románů Eduarda Štorcha: Osada havranů, Na Veliké řece a Volání rodu (1977). Jeho žánrovou filmografii dále doplnily detektivní snímky Smrt talentovaného ševce (1982) a Koncert (1980), zužitkovávající popularitu zpěvačky Petry Janů. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let pak vznikl Schmidtův neprávem opomíjený film Vracenky, který poněkud atypicky reflektuje období padesátých let z dětské perspektivy. Po roce 1989 se podle scénáře Pavla Juráčka pokoušel o realizaci snímku Situace vlka, který však zůstal nedokončen. V posledních letech se uplatňoval převážně v televizní tvorbě,
(lusk)

FILMOGRAFIE
1960: Cesta domů
1961: Černobílá Sylva
1963: Postava k podpírání (s Pavlem Juráčkem)
1966: Konec srpna v hotelu Ozoy
1969: Kolonie Lanfieri
1970: Luk královny Dorotky
1973: Siroty
1973: Vodník a Zuzana (TV film)
1975: Nevěsta s nejkrásnějšíma očima
1977: Na veliké řece
1977: Osada Havranů
1977: Volání rodu
1980: Koncert
1982: Smrt talentovaného ševce
1985: Podfuk
1990: Vracenky
1995: Jak si zasloužit princeznu (TV film)
2001: Stříbrná paruka (TV seriál)

V rámci Festivalu nad řekou Písek 2009 budou uvedeny následující filmy Jana Schmidta: Cesta domů, Černobílá Sylva, Postava k podpírání, Konec srpna v hotelu Ozon (cyklus Zlatá šedesátá).
katalog 1. Festivalu nad řekou