Ladislav Helge

Ladislav Helge začínal po válce v archivu Čs.filmového ústavu,odkud odešel do Filmového studia Barrandov.Nejprve pracoval jako zástupce vedoucího výroby,později jako pomocný režisér Jiřího Krejčíka (Svědomí,Frona) nebo jako assistent režie Jiřího Sequence (Olověný chléb) a Břetislava Pojara (Dobrodružství na Zlaté zátoce).Prvním jeho samostatným filmem byla v roce 1957 Škola otců.Za tento film obdrželi tvůrci státní cenu a rok na to byl film na festivalu v Bánské Bystrici odsouzen a označen jako přespříliš negativní dílo,a to vše se pak odrazilo v dalších Helgeho filmech(Velká Samota,Jarní povětří,Bílá oblaka ad.)Skutečnou kritiku celého systému si vysloužil až film Stud,který Ladislav Helge natočil v roce 1967 s mimořádnou otevřeností i osobním nasazením.Právě tento snímek byl hlavní příčinou normalizačního zákazu,který znamenal konec jeho práce u filmu.
Od sedmdesátých let vystřídal různá úřednická povolání a v osmdesátých letech pracoval jako režisér a scénárista Laterny magiky.V roce 1990 se vrátil na jedno volební období do čela FITES,kde předtím působil i v šedesátých letech.Později byl i učitelem na FAMU,ve vlastní režijní tvorbě už však nepokračoval.

Autor: hejtman

Jeho polemické filmy z padesátých a šedesátých let vyvolávaly nevraživost dogmatických ideologů a představitelů totalitního režimu. Zatímco kritičnost jeho prvního filmu ŠKOLA OTCŮ (1957) nebyla přijímána jednoznačně jako nepřátelská vůči systému, VELKÁ SAMOTA (1959) už vzbudila značnou nelibost a přiměla umělce, který ztratil mnoho z tvůrčí jistoty a sebevědomí, k realizaci titulů JARNÍ POVĚTŘÍ (1961), BÍLÁ OBLAKA (1962) a BEZ SVATOZÁŘE (1963), které byly ústupem do konformity. Upřímným pokusem vyrovnat se s tvůrčími postupy nastupující generace šedesátých let je až film PRVNÍ DEN MÉHO SYNA (1964). Teprve návrat k závažné společenské látce ve filmu případně nazvaném STUD (1967), znamená pro režiséra opět umělecký úspěch. Pro jeho politickou aktivitu v obrodném procesu Pražského jara byl tento film také jeho dílem posledním. Po roce 1989 se k filmu vrátil jako organizátor a činovník FITESU.
Březina

Nejen tvůrce, ale i činorodý a poctivý organizátor filmového života na konci šedesátých let i na začátku let devadesátých, pedagogicky působil na FAMU. Dnes je v důchodu. Ve filmu začal pracovat po 2. sv. válce jako archivní pracovník Čs. filmového ústavu, později na Barrandově jako asistent režie, v 70. a 80. letech jako úředník pošty. Do kinematografie se vrátil jako předseda filmového a televizního svazu FITES, tuto funkci vykonával jedno funkční období. Filmografie: debutoval v r. 1957 filmem Škola otců, dále natočil filmy: 1959: Velká Samota (podle námětu Ivana Kříže); 1961: Jarní povětří (podle románu Jana Otčenáška Občan Brych); 1962: Bílá oblaka; 1963: Bez svatozáře (podle románu Jana Otčenáška Plným krokem); 1964: První den mého syna (námět Ivan Kříž); 1967: Stud (podle J.Otčenáška ). V letech 1977 – 92pracoval jako režisér v Laterně Magice. Martin Vadas a výkonný výbor Fitesu jej navrhli na post člena Rady ČT spolu s režisérem Jiřím Krejčíkem.
28. Letní filmová škola