Rudolf Jurda

Významný, i když dnes již zapomenutý brněnský herec Rudolf Jurda byl rodákem z Brna. Původně studoval v klášterním semináři, ale jeho touhy směřovaly úplně jinam a v sedmnácti letech ze školy utekl a odešel k divadlu. Začínal v Dětském divadla Kašpárka Turka (1939), v krátkém sledu pak vystřídal angažmá u několika divadelních společností, z nichž zvláště Secova společnost měla v době okupace dobré jméno a vyšší umělecké kvality. V roce 1943 byl Rudolf Jurda angažován do Beskydského divadla v Hranicích (tady se setkal se stejně starou herečkou Bělou Jurdovou, nebyli spolu ale nijak spřízněni, jedná se pouze o shodu jmen). Poslední štací Rudolfa Jurdy před koncem války bylo pražské divadlo Uranie.

V Praze setrval Jurda i krátce po osvobození a v letech 1945-1946 hrál v nově zřízeném Divadle 5. května, jeho dalším působištěm bylo Divadlo pracujících ve Zlíně (1946-1948). Také tato scéna byla úplně nová a její založení bylo výsledkem dlouholetého snažení mít ve Zlíně stálé divadlo. Jurda zde působil jen dvě sezóny, ale setkal se tu s mnoha začínajícími herci jako Jiří Adamíra, Jaroslav Moučka nebo Ilja Prachař.

Následujících třicet let bylo jméno Rudolfa Jurdy spojeno se Státním (dnes Národním) divadlem v Brně, kam nastoupil v roce 1948 a zůstal zde až do své předčasné smrti. Herectví Rudolfa Jurdy je dnes hodnoceno různými náhledy, je ale nezpochybnitelné, že vedle Vlasty Fialové patřil v 50. a 60. letech k nejvýznamnějším osobnostem největšího brněnského divadla. Uplatnění nacházel v klasice (Revizor, Hamlet, Don Juan), pod vedením progresívních režisérů (například Miloše Hynšta) ale pomáhal dotvářet i moderní podobu repertoáru Státního divadla v šedesátých letech (například Brechtova hra Nezadržitelný vzestup Artura Uie). Od konce 50. let se i Jurda pokoušel o divadelní režii, přičemž sázel na jistotu v podobě klasického repertoáru (Macbeth, Hamlet, Lucerna). V letech 1970-1972 byl v brněnském Státním divadle zároveň šéfem činohry.

Před filmovou kamerou stál Rudolf Jurda poprvé na přelomu 40. a 50. let, jeho první malé role ještě navazovaly na zlínské divadelní angažmá a natáčení krátkých snímků ve zlínském, později gottwaldovském filmovém studiu. První větší roli v celovečerním filmu hrál Jurda jako otec hlavní hrdinky v dětském snímku IVANA V ÚTOKU (1963), opět realizovaném v gottwaldovském studiu. Režisér filmu Josef Pinkava proslul schopností tvořit v každé době nadčasová díla určená dětem a i tento titul byl ve své době široce oblíbený, dnes je však již málo známý. Následně se Jurda objevil v několika počinech brněnského televizního studia (JOSEFÍNA, 1968). Za zmínku stojí také jeho účast ve čtyřdílném televizním filmu z doby okupace LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH (1971), opět z brněnské produkce.

K práci před filmovou kamerou byl přizván znovu počátkem sedmdesátých let, aby v historickém dvojfilmu DNY ZRADY (1973) ztvárnil osobnost nacistického pohlavára Hermanna Göringa. Nevelkou rolí se pak znovu připomněl divákům v komedii NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976), jeho posledním vystoupením ve filmu byla postava náměstka Horsáka v dnes již zapomenutém filmu STOPAŘ (1978). Při natáčení tohoto filmu se Jurda již poněkolikáté setkal s režisérem Petrem Tučkem.

Kromě práce v divadle, televizi a filmu rozvinul Rudolf Jurda také širokou spolupráci s rozhlasem a od padesátých let až do smrti účinkoval v řadě rozhlasových dramatizací. Uplatnil se ale nejen jako mluvčí, pro rozhlas například upravil divadelní hru Deset dnů, které otřásly světem, kterou předtím režíroval ve Státním divadle. Kromě toho se věnoval i pedagogické činnosti a přestože sám neměl herecké vzdělání, přednášel na brněnské konzervatoři.

Rudolf Jurda zemřel v Brně 26. června 1978 ve věku 56 let.

Autor: argenson